Svatba je blízko

530 16 0
                                    

"Ano udělala si dobře, že si mu řekla ano na tu žádost o ruku." Řekl mi hlásek uvnitř mé hlavy.
"Ty přípravy jsou, ale strašné."
"To sice jo, ale až řekneš ano, James bude už nadosmrti tvůj." Odpověděl mi hlásek.
"Máš pravdu." Usmála jsem se sama pro sebe.
"Vážně Bell? Povídáš si sama sebou." Řekl hlásek.
"No ano už to tak bude."
Popadla mě panika, protože teď jsem si uvědomila jednu věc.
"Nad čím zase přemýšlíš?" Ptal se mě hlásek.
"Vždyť já nemám nikoho kdo by mě vedl k oltáři. Jak mi poradíš ty chytrej?"
"Tak půjdeš sama. A Když by ti to někdo nabídl tak mu na to kývni. Nebo se můžeš zeptat Marca nebo Diega." Odpověděl hlásek.
V hlavě mi kolovaly myšlenky. Nedávala jsem pozor na cestu.
"Pozor Bell!" Křikla Mer. Otočila jsem se a uviděla jak proti mě jede auto. Zaskřípali brzdy. Zastavilo se přímo přede mnou. Jen jsem se dívala na to auto. Neschopná se jen o kousek pohnout. Sofie mě odtáhla pryč. "Si v pořádku?" Ptala se mě babička.
"Jo...snad...jo." koktala jsem.
"Vidíš mozku co děláš. Už na mě nemluv. Ty mě chceš mít na svědomí?" Říkala jsem si v hlavě.
"Fajn jak myslíš, ale ty si tady ta co si povídá se svojí hlavou. Až ode mne budeš chtít poradit, tak si zajdi za někým jiným." Odvětil hlásek.
Zastavila jsem se a koukala na špičky svých bot. "Sakra. Můj vlastní mozek je na mě protivnej." Dívala jsem se na ně dost dlouho.
Zatřepala jsem hlavou a šla dál. Musela jsem je doběhnout, protože byly už docela daleko. Došli jsme před květinářství.

Nakonec jsem si vybrala barevné růže

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nakonec jsem si vybrala barevné růže. Snad to nikomu nebude vadit. Potom jsme si oběd. V jednu hodinu jsme šly vybrat šaty. Holky si vybraly vínové šaty.

Všechny je budou mít stejné

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Všechny je budou mít stejné. S výběrem mých šatů to trvalo dlouho. Byla jsem v kabince a sundavala si šaty, které jsem si zkoušela, ale nelíbily se mi. Ta paní, které obchod patřil, tam byla se mnou a pomáhala mi je sundat.
"Teď jsem si na něco vzpomněla. Počkejte chvilku." Řekla a odešla. Nešla, ale do salónu. Šla do nějaké jiné místnosti. Za chvilku se vrátila se zabalenými šaty. Rozbalila je a ukázala mi je.
"Jsou přivezené z České republiky. Navrhovat a šít svatební šaty, čechům jde dobře." Řekla a usmála se. Já se jen s pusou dokořán dívala na krásné bílé šaty. Ze zadu byly takové světlounce růžové s krajkami. Ze předu byly čistě bílé. Ze předu měly udělaný pásek, který vzadu byl zavázán do mašličky.

Rychlá jízda životemKde žijí příběhy. Začni objevovat