Rychlá jízda životem

Konec?

Upadla jsem do bezvědomí. Probrala jsem se asi až další den. Nevím nemám pojem o čase. Zvedla jsem se. Tentokrát jsem neměla připoutanou ruku. Rozhlížela jsem se po místnosti. Nebylo nic vidět byla tu tma. Jediné světlo v místnosti byla škvírka pod dveřmi. Přilepila jsem ucho ke dveřím. Neslyšela jsem žádný pohyb, tak jsem zkusila otevřít dveře. "Sakra, je zamčeno."
Tiše jsem zaklela. Stála jsem za dveřmi. Otevřeli se a vešel nějaký chlap. Rozhlížel se po místnosti asi mě hledal pomyslela jsem si. Ve tváři se mu objevil vystrašený pohled. "Do prdele. Ona nám zdrhla." Zařval a vyběhl ze dveří. Dveře nechal otevřené a to byla moje šance. Než jsem stačila vylézt do místnosti přiběhl ten chlap a ještě nějakej s ním. Stáli u topení tak jsem rychle a potichu vylezla a zavřela dveře. Zamkla jsem je a klíč si vzala. Utíkala jsem chodbou pryč. Najednou jsem uslyšela hlasy a zastavila jsem. Hlasy se víc a víc přibližovaly. Vedle mě byly dveře. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem je rychle otevřela a zavřela je za sebou. Oddychla jsem si protože to byla jen místnost na ukládání mopů apod. Dívala jsem se na podlahu a uviděla jsem denní světlo. Rozhlížela jsem se a uviděla okno. To okno bylo, ale vysoko. Byla tam jedna židle, tak jsem ji dala pod okno a to okno s trochou námahy otevřela. Podařilo se mi vylézt oknem ven. Ocitla jsem se na zahradě. Nevěděla jsem kudy ven, tak jsem prostě táhla za roh. Stál tam chlap ke mě zády. Na zemi bylo jedno prkno. Rozhlédla jsem se jestli tu nikdo jiný kromě jeho není a prkno sebrala. Pomalu jsem se k němu přiblížila. Napřáhla jsem jak nejvíc šlo a silně ho praštila po hlavě. Ležel na zemi a nehýbal se. Zkontrolovala jsem mu tep. "Žije, ale doufám, že se brzy neprobere."
Prohledala jsem ho jestli nemá telefon. Nakonec jsem našla to co jsem hledala. Vytočila jsem Jamesovo číslo, jenomže v tu chvíli mě někdo chytil za pas a telefon jsem upustila. "Pusťte mě. Nic jsem vám neudělala. Jamesi pomoz mi. To Emily. Měl jsi pravdu Jamesi. Miluju tě Jamesi."  Křičela jsem jak nejvíc mohla. Doufala jsem že se ten telefon nevypl a James to všechno slyšel. Táhli mě pryč...
Z pohledu Jamese : Bell zmizela. Od té doby co se šla projít se už nevrátila. Zešílím z toho. Jestli se jí něco stane, nikdy si to neodpustím. Včera večer jsme volali na policii. Vyhlásili po ní pátrání. Vůbec jsem v noci nemohl spát. Ostatní obědvali, já neměl na jídlo ani pomyšlení. Najednou mi někdo zavolal. Neváhal jsem a zvedl jsem to. Dál jsem to nahlas a poslouchali jsme. Chvíli se nic neozývalo, když v tom začal někdo křičet. "Pusťte mě. Nic jsem vám neudělala. Jamesi pomoz mi. To Emily. Měl jsi pravdu. Miluju tě Jamesi." To Bell křičela. Dál už se nic neozývalo. "Emily? Emily Toresová?" Ptala se Mer.
"Jo kráva jedna." Řekl jsem a hlasitě zaklel.
"Půjdeme na policii a dáme jim to číslo. Myslím, že ten telefon dokážou najít a kde bude telefon tak tam někde poblíž bude i Bell." Řekl Diego.
Všichni jsme souhlasili.
"Zavolám tam. Jamesi ulož si to číslo." Řekla Sofie.
Zavolala na policii. Vyřídila to a znovu mi někdo volal...
Z pohledu Bell : Odtáhli mě do jiné místnosti. Emily už tam stála a držela v ruce telefon. "Tak ty si nedáš pokoj. Vezmu ti to co jsi ty kdyby vzala mě. Lásku. Když mu řeknu kde si přijde si pro tebe že?" Vytočila Jamesovo číslo. Viděla jsem to, protože mi to ukázala. Dala to nahlas "Haló." Ozývalo se z telefonu.
Emily-E : "Jamesi? Neztratila se ti náhodou Bellinka?"
James-J : "Kde je? Zabiju tě jestli jí něco provedeš!"
E : "Nic jí není. Můžeš si pro ni přijet."
Bell-B : "Ne Jamesi! Je to past! Nedě.." křičela jsem, ale někdo mi zacpal pusu.
J : "Bell jsi v pořádku?"
E : "Nic jí není. Víš kde je ta stará opuštěná villa na konci města?"
J : "Jo."
E : "Tak si pro ni přijeď."
B : "Ne Jamesi. To nesmíš je to past. Chce tě zabít nedělej to. Je to maniak. Chce se mi pomstít." Křičela jsem a Emily mi dala facku.
J : "Jedu."
Zavěsil. Dívala jsem se na Emily nechapavým pohledem. "Si monstrum. Si tak zlá. Doufám, že se všechno co si kdy komu udělala, se ti jednou i s úroky vrátí." Plivla jsem ji pod nohy. Chtěla mi dát další facku, ale já uskočila.
Za půl hodiny se Emily zvedla ze židle a začala přecházet sem a tam.
"Kde je? Jestli zavolal policii přísahám, že tě odtud ponese mrtvou." Křičela na mě.
Ať nepřijede říkala jsem si v duchu. Nebo ať přijde i s policií. Zabila by mě a měla bych od všeho napořád klid.
Otevřeli se dveře a přiběhl jeden její kumpán. "Je tady." Oznámil jí.
"Přiveďte ho sem a pak nás tu nechte o samotě." Řekla mu.
Ne Jamesi co si to udělal? Říkala jsem si.
James přišel a už byl skoro u mě jenže Emily vyndala zbraň. "Ještě krok a je po vás." Řekla výhrůžně.
"Teď se dívej Bello." Řekla a mačkala spoušť. Znovu a znovu ji zmáčkla. Já rychle běžela před Jamese a kulky se trefily do mě. Padla jsem Jamesovi do náruče, protože stál za mnou. "Bell cos to udělala?" Řekl a v očích se mu leskly slzy.
"Ty krávo co to děláš? Jeho jsem chtěla trefit ne tebe." Vyjela Emily. Namířila znovu. Teď se událo mnoho okamžiků na ráz. Ze dveří vyběhl Marco a srazil ji k zemi, ale pozdě, protože před tím stihla zmáčknout spoušť a kulka mě trefila do nohy. Byla jsem celá od krve. Hodně jsem krvácela. Strácela jsem pomalu vědomí. "Bell nezavírej oči. Nesmíš je zavřít rozumíš?"
"Jamesi... " Otevřela jsem oči a zahleděla se do těch jeho krásných oříškových. Slzy mu volně stékaly po tváři.
"Miluju tě Jamesi. Nezapomeň na mě....."