Průzkum a vzpomínky v domě

859 22 2
                                    

Z mého koukání na zavřené dveře mě probral zvuk klavíru. Šla jsem za zvukem té melodie a došla jsem až na zahradu za domem. Rozhlížela jsem se, ale přitom mě někdo srazil k zemi. Byl to James a chvíli na to se ozval výstřel. Kulka letěla tam kde jsem ještě před chvílí stála. James se postavil a ozval se zase výstřel. "Jamesi pozor!" řekla jsem to pozdě, protože ho kulka trefila do pravého ramena. Vyskočila jsem na nohy a chytla Jamese za ruku a běželi jsme dovnitř. Když jsme byli vevnitř okamžitě jsem zavřela a zamkla dveře na zahradu. James se držel za rameno, krvácel. "Dej tu ruku na stranu podívám se na to. Kulka naštěstí nebyla hluboko šla by vytáhnout. Chytla jsem za kulku a řekla "Jamesi vytáhnu ti ji."
Nic na to neřekl jen hlasitě zaklel. Vytáhla jsem ji a prohlédla si ji. Měla tam malé písmenka E.T.
"E.T. to mi něco říká." mumlala jsem si pro sebe. "Co se děje Bell?" ptal se James.
"Nic, ale měli bychom odtud hned teď zmizet. Jak si to věděl, že tam někdo bude?"
"Viděl jsem ho, jak se schovával ve křoví. Proč si šla na tu zahradu?"
"Slyšela jsem klavír, tak jsem šla za tou melodií. Tys ji neslyšel?"
"Ne." řekl a díval se na mě zkoumavým pohledem.
"Nejsem blázen. Slyšela jsem ji. Přišla mi povědomá."
"Neříkám, že si blázen. Pojď jdeme to rameno mě docela dost bolí."
"Dobře jdeme a děkuju ti Jamesi." řekla jsem a políbila ho na tvář."
"Za co?"
"Zachránil si mi život, i když si myslím, že smrt by byla osvobození od toho všeho."
"Říkal jsem ti že si pro mě důležitá a, že nedovolím, aby se ti něco stalo. Co máš v té krabici?"
"Ukážu ti to potom teď jdeme, ale není to naposledy co sem jdu."
"Ok." řekl a slabě se usmál. Šly jsem domů a já pořád myslela na tu kulku...

Rychlá jízda životemOn viuen les histories. Descobreix ara