Rychlá jízda životem

Vysvětlení

Ráno jsem se vzbudila přítulená k Jamesovi. Podívala jsem se na něj, protože jsem si myslela, že spí. "Dobré ráno." řekl mi s úsměvem. Trochu vylekaná jsem mu odpověděla "Dobré ráno. Jak dlouho už jsi vzhůru?"
"No docela dlouho řekl bych." řekl a usmíval se.
"Nemohl si mě vzbudit?"
"Mohl, ale vypadala si tak krásně, že jsem si nemohl pomoc."
Trochu jsem se začervenala, ale nic jsem mu na to neřekla. Vylezla jsem z postele a James mě následoval. "Jdu udělat snídani. Pak se mě Bell můžeš na cokoli zeptat." řekl a odešel. Oblékla jsem si růžové kraťásky a fialové tílko, které mi půjčila Mer. Kufr mám totiž pořád v hotelu. Šla jsem dolů na snídani. James už byl převlečený a na stole voněly palačinky. "Sedni su a dej si lívance  snad ti budou chutnat." řekl a usmíval se u toho.
"Děkuju. Kde je Sofie a Mer?"
"Nemáš zaco. Šly za Marcem a Diegem."
"Aha. Ty palačinky jsou výborný. Kde si se naučil tak vařit?"
"Děkuju. Máma mě to naučila." řekl a usmál se až mu v očích objevily jiskřičky.
Snědla jsem tři palačinky s jahodovou marmeládou.
"Jamesi, jak jste se dozvěděli o tý mafii? Jak dlouho už to víte?"
"Víme to od té doby co jste se přestěhovali do Argentiny. Slyšeli jsme se Sofie, jak o tom rodiče mluvili. Mluvili o tom, že se tvoji rodiče zapletli s mafií, že se kvůli tomu stěhujete. Byli jsme spolu ve spojení do tvých 14, ale pak si se už neozvala. Několikrát jsem ti volal, ale nezvedala si to. Před tvými 15 narozeninami jsem za tebou přijel, protože jsem tě chtěl překvapit. Zjistil jsem si kam chodíš do školy, tak jsem šel tam. Viděli jsme se tam pamatuješ? Bylo vysvědčení a chvilku jsme si povídali jenže, pak jsem musel do hotelu za mámou. Další den mi máma řekla, že viděla černé BMW a, že jelo hrozně rychle. Hned jsem věděl, že je zle. Běžel jsem za tebou domů, ale dveře byly otevřené s klíčem v zámku. Šel jsem dovnitř,  ale všechno bylo rozbité a vypadalo to jako po výbuchu. No a od té doby tě hledáme. Což nás přivádí až k Moldávii, protože jsme zjistili, že si tam. Holky se vydaly hned za tebou." dokončil svoje vyprávění a slabě se usmál.
"Chci se tam jít podívat."
"Kam?"
"Domů říkal si, že byly klíče v zámku. Jak tě znám určitě sis je vzal."
"Jo ty klíče mám. Nemůžu tě tam pustit."
"Proč jako? Jamesi chci se tam podívat."
"Bell je to nebezpečné. Na to přesně čekají."
"Já tam půjdu a ty mi v tom nezabráníš." řekla jsem rozhodně a odešla do pokoje. Za chvilku už James stál ve dveřích.
"V tom případě půjdu s tebou. Nedopustím, aby se ti něco stalo. Bell jsi pro mě hrozně moc důležitá."
"Dobře. Kdy?"
"Zítra třeba?"
"Ok."
"Až přijde Mer spolu s ostatními můžeš si vybalit věci z kufru. Mer ti ho přinese. Řekl jsem jim ať se pro ten kufr staví v hotelu."
"Dobře, děkuju." řekla jsem a objala ho. Objetí mi opětoval.

PS: Možná trochu nudná část, ale bude to ještě napínavé. Jsem ráda, že si můj příběh přečetlo 100 lidí. Doufám že vás příběh baví. Jo a omlouvám se za chyby jestli tam budou.