Let

822 22 0
                                    

Cestou domů jsem myslela na tu kulku a nedávala pozor na cestu málem mě přejelo auto nebýt Jamese. Zatáhl mě za ruku tak silně, že jsem ztratila rovnováhu a spadla na něj, jak jinak. Rychle jsem se zvedla a pomohla mu na nohy. Zase byl u mě blízko a chtěl mě políbit. "Promiň, ale nemůžu." řekla jsem mu, i když jsem moc chtěla, aby mě políbil. Běžela jsem pryč. James na mě volal, ale ignorovala jsem to. Potřebovala jsem teď být sama. Zaběhla jsem do parku a opřela se o strom začaly mi téct slzy. Nemohla jsem to zastavit. Byla jsem tam opřená ještě dvě hodiny a koukala do blba. Utřela jsem si slzy a šla domů.
Z pohledu Jamese : Chtěl jsem ji políbit, ale omluvila se mi, že nemůže a utíkala pryč. Volal jsem na ni jenže se ani neohlédla. Hledal jsem ji, ale nenašel, tak jsem šel domů. Myslel jsem, že bude tam. Mer mi řekla že je doma už dlouho a, že nepřišla. Měl jsem o ni strach. Mer mi začala nadávat a ptát se mě co sem ji udělal. Nic jsem ji na to neřekl. Odešel jsem do kuchyně a sedl si na židli. Uslyšel jsem hlas Mer "Bell měla jsem o tebe strach. Co ti James provedl?"
"Nic mi neudělal."
"Tak to by si nebrečela. Řekni mi to."
Plakala. To už jsem stál a šel ke dveřím. Podívala se mi do očí. Vyběhla schody a byla pryč. Mer se na mě jen pohoršeně podívala a šla pryč.

***
Ráno jsem šla na letiště a koupila šest letenek do Argentiny. Včera jsme se o tom bavily s Mer a říkala, že všichni poletí se mnou. Přišla jsem z letiště už na mě všichni čekali v obýváku. Vyhýbala jsem se Jamesovu pohledu. Řekla jsem jim, že letadlo letí zítra ráno v 10. Zeptala jsem se jich jestli se ubytujeme v hotelu. James řekl, že to není potřeba, protože tam jeho a Sofiiny rodiče mají postavenou vilu. Řekla jsem, že si jdu zabalit a holky šly se mnou. Kluci tam zůstali. "Bell co se stalo mezi tebou a Jamesem? Viděla jsem jak ses vyhýbala jeho pohledu." konstatovala starostlivě Sofie.
Řekla jsem jim co stalo v domě a potom při cestě domů.
"Tak proto si brečela a James krvácel. Vypadalo to dost ošklivě. Říkala jsem mu ať si s tím zajde do nemocnice, ale nechtěl mě poslechnout." řekla Mer.
Dál už jsme se o tom nebavily a balily si kufry. Daly jsme si večeři a šly spát. Zase se mi zdál ten sen. Tentokrát strčila do Mer, Diega a Marca nakonec do mě. Probudila jsem se s pláčem kupodivu jsem nekřičela, protože to by tu byl James. Zvedla jsem se z postele a zamířila do kuchyně, že si udělám teplé kakao. V kuchyni, ale někdo už byl. James se vylekaně otočil. "To vypadám tak strašně Jamesi?
"Ne."
"Že se tak díváš."
"Co se stalo Bell? Si nějaká divná."
"Nic. Jen nemůžu spát."
"Zase ten sen? Koho strčila tentokrát?"
"Jak to víš?"
"Tečou ti slzy po tváři" řekl, přišel ke mě a otřel mi slzy z tváře.
"Mer, Diega a Marca."
"Jsou v pořádku všichni. Nic se jim nestalo nemusíš se bát." Objal mě.
Objetí sem mu opětovala a až teď jsem si všimla, že je jen v teplákách. Rameno měl zavázané, ale měl krvavý obvaz. Pustila jsem ho a zeptal se "Chceš kakao?" s úsměvem na tváři.
Jen jsem kývla hlavou na souhlas. Postavil přede mnou hrnek a sedl si vedle mě. Zvedla jsem se a odešla pro lékárničku. Jakmile jsem se vrátila smutně zakňučel. "Vyměním ti to. Bolí tě to hodně?"
"Už ani ne."
Vyměnila jsem mu obvaz dopila kakao poděkovala za něj a chtěla jsem jít spát. Jenomže James mě chytil za ruku a já se na něj otočila. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Bylo to krásné. Když se ode mě odtáhl a pustil mě, zase jsem běžela pryč. Lehla jsem si do postele a během chvilky usnula.
Ráno mě v půl 9 vzbudil budík. Oblékla jsem se, provedla ranní hygienu, trochu jsem se nalíčila a šla i s kufrem dolů. Snídani jsem si nedala a počkala jsem na ostatní před domem. Když všichni přišli jeli jsme na letiště. Let netrval tak dlouho a za chvíli jsme byli v Argentině...

Rychlá jízda životemOnde as histórias ganham vida. Descobre agora