Na křídlech minulosti✔

Prolog

Mé jméno je Emma Rogers.
Žiji v bytě kousek od centra samotného Manchestru.
Bydlím se svou tříletou princeznou Rosie, kterou z celého srdce miluji.
Otec mé dcery je známý, dokonce nese i jeho příjmení.

Takhle nějak začíná příspěvek z mého života do celoroční práce bratra, který se rozhodl jak je jeho zvykem vše dělat na poslední chvíli.
Brácha je o dva roky mladší, ale někdy mám pocit, že je mladší o 10 let.
Jak říka naše Rosie "Strejda John Šmudla".

Šmudla kvůli pohádce o Sněhurce.
Jistě znáte trpaslíka Šmudlu, který chudák no...
Ale koneckonců kdo z vás ho nezná?

On tedy John takový není, ale Rosie nechci kazit její skvělou dětskou myšlenku, ještě když se ona přezdívka Johnovi zamlouvá.
Já mu říkám "pan Časudost".
Jistě časem pochopíte proč.

Stále sedím u stolu a před sebou mám otevřený blok s těmi několika slovy.
Nějak mě opravdu zrovna nenapadá jak pokračovat.

Johnova celoroční ročníková práce nese jméno: "Má sestra superženou"
Sice je od něj hezké, že mě zakonponoval do své práce, ale vzhledem k jeho prázdným papírům si nejsem úplně jistá, jestli si spíše neměl vzít téma "Jsou papíry opravdu bílé? Přesvědčte se sami..."

Svůj zrak po 20 minutách zaměřím na mého bratra a dceru. John se válí na sedačce s Rosie přilepenou na zádech a společně doslova hltají pohádku Jak vycvičit draka.
On mi totiž John navrhl, že zabaví Rose, abych v klidu mohla pracovat a přemýšlet, takže jestli jste si mysleli, že sedí vedle mě a alespoň dělá, že usilovně přemýšlí, tak jste se opravdu hooodně zmýlili.

To je od něj vlastně vcelku hezké, že má zájem o svou neteř, jenže já za něj dělám tu blbou ročníkovou práci zatímco on si válí šunky a div mu neukápne slina z toho hltání animáku.

,,Mám já to ale příbuzné." Prohlásím.
No samozřejmě John nehne ani brvou a s Rose zaujatě komentují pohádku.
,,Notak Škyťáku, vždyť on má chudáček zlomený ocas!" Netrpělivě oznamuje své dedukce Rosie.
,,Rosie, miláčku, zlatíčko, copak ti nedochází, že Škyťák jakožto pohádková postavička vůbec netuší, že k němu promlouváš. A neboj on na to za chvíli přijde. Stačí chvilku počkat." Chvíli bylo ticho.
,,Hurá! Tys na to přišel moulo!" Vyhrkla Rose.
,,Vždyť jsem to říkal brouku."
,,Hele, já nejsem žádnej brouk, tedy hmyz strejdo, vždyť já ti taky neříkám pavouku nebo šneku." Rozčilovala se má malá dcera.
,,Ale maminka ti taky říká broučku a beruško..."
,,Ale to je maminka, ty seš strejda."
Já se jen usmívám a kochám se pohledem na ty dva ďáblíky.
Jejich rozhovory vždy stojí za to.

Jsem na svoji dcerku pyšná.
Za prvé umí moc hezky mluvit, také si umí zavázat tkaničky, ustlat postýlku, chodit na záchod... No tak jistě, že jsem jí to naučila já, ale ona je moc šikovná a ráda se učí nové věci, ráda mi třeba pomáhá v kuchyni ať už s jídlem nebo jen uklízet nádobí.

Poslední dobou se mě Rosie stále ptá na tatínka, nejspíš to bude tím, že začala teprve nedávno chodit do školky a všechny děti mají tatínka i maminku, což je pro ni najednou něco k zamyšlení.
Ona má samozřejmě tatínka taky, až na to budu připravená ukážu jí tatínkovu fotku.
Je mu moc podobná. Je stejně krásná jako on, jen svědomitá je po mamince.
Někdy jí po čtení na dobrou noc na její přání vyprávím o tatínkovi.
Ona se potom tak hezky usmívá a říká, že se na ní tatínek určitě přijde podívat a bude tu s námi, protože nechce, aby mamince bylo smutno.
Nejsem jedna z těch maminek, co by svým dětem říkala, jak je jejich táta špatný, to naopak. Chci aby o něm Rose věděla i to hezké.

Usměji se na Johna s Rose a vrátím se znovu k tomu nekonečnému sepisování mého života svobodné matky...

I když to někdy bylo těžké, tak jsem toho dokázala hodně.
Díky rodičům a bráchovi jsem zvládla dostudovat medicínu a je ze mě tak dětská lékařka.

Tak jsem tu s novým příběhem.
Budu moc ráda za ohlasy, komentáře, přečtení i hlasy.
Mám vás moc ráda. Váš Adidas♡