Mr. Irresistible

part eighty five

V minulém díle jste četli:

Za chvíli jsme byli u nemocnice. Týpkovi jsem zaplatil jízdu a vyběhl z auta. Hned jak jsem vešel do haly, uviděl jsem mámu Carol, jak sedí na židli a brečí. Přesně, jako když mi volala, že bouraly. Tohle nevypadá, že by mi chtěla říct, že se Carol probudila.. 

''Harry'', vzlykla hned, jak mě uviděla a spadla mi do náruče. 

''Co se stalo? Co je s Carol?'', naléhal jsem.

''Chtějí ji odpojit'', řekla a já přestal dýchat. 

Z pohledu Harryho:

''Co?'', vyhrkl jsem a odtrhl se od ní. 

''Prý už to nemá cenu. Prý už je to konec'', řekla. Tohle ne. 

''To nemůžou udělat'', řekl jsem. Do očí se mi okamžitě nahrnuly slzy. Ještě pořád jsem věřil, že všechno bude v pořádku. A, oni mi ji chtějí odpojit. To nemůžou. Do prdele to nemůžou!

''Paní Smithová?'', ozval se za mnou mužský hlas. Okamžitě jsem se otočil. Stál přede mnou chlápke, který za námi přišel, i když jsme tady s její mámou čekali, až Carol dooperují. 

''Nemůžete ji odpojit'', řekl jsem hned. 

''Vy jste Harry, že ano? Přítel Carol'', zeptal se. Kývl jsem. 

''Je mi to líto. Ale takhle už to nejde. Už 6 měsíců je na přístrojích. Je tu vážně malá šance, že se probere'', řekl. Zůstal jsem stát a hleděl jsem na něj. A kde jsou ty kecy, že se probere, že bude všechno v pohodě, které mi říkali před tím. Kurva kde jsou?!

''Ona se probere. Probere se'', řekl jsem a prohrábl si vlasy. 

''Já vím že je to pro vás těžké, ale..''

''Dejte jí ještě šanci''

''Nevím, jestli to není zbytečné'', zakroutil hlavou. 

''Prosím'', zašeptal jsem. 

''Dobře'', vzdychl si. 

''Poslední týden. Pokud se do příštího pondělí neprobudí, víte co bude'', řekl. Kývl jsem. 

''Děkujeme'', zašeptala její máma. 

''Můžu za ní?'', zeptal jsem se doktora.

''Ano. Pojďte za mnou'', řekl. Podíval jsem se na její mámu, za ale zakroutila hlavou. 

''Běž. Určitě s ní chceš být sám. Půjdu za ní potom'', řekla. Opět jsem si oblékl ten zelený plášť. Za posledních 6 měsíců se mi tahle barva zhnusila. 

''Běžte'', řekl doktor a otevřel mi dveře. Když jsem vstoupil dovnitř, doktor za mnou dveře hned zavřel. Podal jsem si židli a sedl si k ní. 

''Prosím Carol'', zašeptal jsem. 

''Prosím, probuď se'', chytl jsem ji za ruku a stiskl ji. Znovu jsem se rozplakal. Já už to nezvládám. Kurva já už to nezvládám. 

''Musíš se mi vrátit. Bez tebe to nedám. Bez tebe tady nebudu'', řekl jsem a hlavu sklonil k její ruce. 

Ještě jednou hrozně moc děkuju za víc jak 100 000 přečení. Pořád tomu nemůžu uvěřit ♡ 

A taky se ještě jednou omlouvám, že poslední dobou jsou kratší díly. Ale nechci vám to psát do jednoho dílu. Snad mě chápete :-))

Komentujte, hvězdičkujte, smějte se a milujte se ♥ :D