Mr. Irresistible

part eighteen

V minulém díle jste četli: 

A když jsem neodepala znovu napsal další 

Bojím se o tebe, nevydržím doma sedět a čekat, až mi zvedneš mobil, jdu tě hledat

Ne, tady mě nenajde. Vlastně ani nevím, kde jsem. Kam mě to sakra Luke zatáhl?! Nechci, aby mě tady takhle Harry našel. Ale nechci mu vzít mobil, protože bych se rozbrečela ještě víc. A sms bych napsat nezvládla, klepou se mi ruce. Ale šíleně. Začala mi být zima. Pořád jsem ležela a nehnula se. Bolest ustupovala, ale pořád jsem ji cítila. Když jsem se chtěla zvednout, zase se zvětšila. Zakřičela jsem bolestí. 

''Carol? Carol jsi tady?'', slyšela jsem zavolat známý hlas. Harry. Ne, ne, nechoď sem. 

S bolestí jsem si natáhla kalhotky a kalhoty, ležela jsem na zemi a modlila se, aby si mě Harry nevšiml a šel pryč. 

''Carol!'', zavolal na mě. Sakra, sakra. Přiběhl ke mě a chytl mě do náruče. 

''Jsi v pořádku? Co se stalo?'', ptal se rychle. Dívala jsem se do země a nic neříkala. Prstem a ukazováčkem si otočil moji hlavu k sobě. Podívala jsem se do jeho očí. Viděla jsem v nich vyděšení, strach. V ten moment mi zase do očí vletěly slzy. 

''Luke'', řekla jsem potichu. 

''On-on ti ublížil?'', zeptal se. Kývla jsem. Podíval se pode mě a viděl krev. Pochopil to. 

''Sakra je to moje chyba, neměl jsem tě takhle večer pouštět samotnou, měl jsem tě odvést'', řekl. Ne, to není pravda. 

''Není to tvoje chyba Harry, prostě mě asi sledoval a pak mě zatáhl sem a..'', nedořekla jsem to. 

''Musíš jít znovu na policii, tohle ti nemůže přece dělat!'', řekl Harry. 

''Já-já vím, ale, bojím se'', řekla jsem potichu. Přitiskl si mě k sobě. 

''Už se tě ani nedotkne, to ti slibuju'', řekl Harry. Pokusila jsem se o malý úsměv. 

''Pojď, zavedu tě domů. Řekneš to mámě, že ano?'', řekl. Nevím, já, nemůžu.. 

''Nezvládnu jí to říct, nezvládnu'', řekla jsem. Byla by naštvaná, že jsem jí to neřekla i minule. 

''Tak jí to řeknu já. Řeknu jí, že se tohle odehrálo i minule. Že jsi to nikomu neřekla, protože si se bála'', řekla Harry a pohladil mě po vlasech. 

''Jsi skvělý'', řekla jsem a přitiskla se k němu. Usmál se. 

''Musí ti být zima. Pojď, půjdeme'', řekl a stoupl si. Pomalu jsem se zvedla i já. Už to tak moc nebolelo. Vzala jsem si tašku a Harry mě chytil za ruku. Spolu jsme šli k nám domů. Bála jsem se. Bála jsem se, co máma řekne. Ale taky jsem byla ráda, že mám vedle sebe Harryho. Bez něho, nevím co bych dělala. Asi bych tam ležela celou noc. 

Odemknula jsem byt a s Harrym jsme šli dovnitř. 

''Kde jsi tak d-co se stalo Carol?'', řekla máma vystrašeně. Pořád jsem měla v očích slzy a rozmazanou řasenku. Musela jsem vypadat vážně úžasně. 

''Já.. já'', začala jsem, ale nemohla jsem nic říct. 

''Já vám to vysvětlím'', řekl Harry. Zašeptala jsem mu jednoduché děkuju. Ukázala jsem, že jdu do koupelny. Máma s Harrym šli zatím do obýváku. Vyslékla jsem si oblečení a dala je do koše na špinavé prádlo. Vlezla jsem si do sprchy a pustila vodu. Horkou. Byla jsem celá zmrzlá. Nechala jsem ji na sebe téct a jen tak stála. Slyšela jsem hlasy z obýváku. Prosím, ať to máma pochopí. Ať na mě nekřičí, že jsem jí to neřekla. Prosím. Umyla jsem si i vlasy a vylezla ven. Utřela jsem se a dala si na sebe župan. Vlasy jsem si vysušila ručníkem, aby mi z nich nekapala voda. Vyšla jsem z koupelny a na chodbě stála máma. Zhluboka jsem se nadechla. 

''Carol, pojď se mnou do pokoje prosím'', řekla. Srdce mi začalo být jako o život. V pokoji máma řekla, ať jde Jack do obýváku za Harrym. Zavřel za sebou dveře a máma mi ukázala, že si mám sednout na sedačku. Když jsem si sedla vedle ní, obejmula mě. To jsem nečekala. Oddychla jsem si. 

''Holčičko moje'', vydechla. 

''Proč jsi mi to neřekla? Pomohla bych ti'', řekla a pohladila mě po vlasech. 

''Já, bála jsem se. Neřekla jsem to nikomu. Po několika měsících jsem to ale nahlásila. Bylo to před rokem, myslela jsem si, že už od něj budu mít pokoj. No, jenže on se vrátil. A zrovna, když mě jednou dal facku před panelákem, objevil se tam Harry. Takže jsem mu to všechno řekla. No a dneska mě našel, když, to'', řekla jsem. Sama jsem se divila, že jsem jí to takhle v pohodě řekla. Asi proto, že jsem viděla, že to pochopila. 

''Zítra spolu zajdeme na policii'', řekla. Kývla jsem. 

''Slib mi, že když se cokoliv podobného, nebo prostě cokoliv bude dít, řekneš mi to'', řekla. 

''Slibuju'', řekla jsem. Usmála se a znovu mě obejmula. Jsem tak moc ráda, že to ví. Nemám ráda, když mám před ní tajemství. 

''A ten Harry..'', začala. Podívala jsem se na ni. 

''Je moc hodný a milý. Má tě vážně rád'', řekla. Usmála jsem se. 

''A já jeho taky. Hodně mi pomohl'', řekla jsem. Kývla. 

''Mám ho zavolat za tebou?'', zeptala se. 

''Ještě počkej, převleču se'', řekla jsem a stoupla si. Kývla. Ze skříně jsem si vzala kraťase na spaní a Harryho tričko, které jsem si nechala, když tu spal. 

''To je jeho, že?'', zeptala se. S úsměvem jsem kývla. 

''Tak já ti ho zavolám'', řekla. 

''Dobře'', řekla jsem. Šla ke dveřím a ještě než stiskla kliku, jsem na ni zavolala. 

''Mami''

''Ano broučku?'', otočila se. 

''Děkuju'', řekla jsem. Usmála se. 

''Nemáš za co děkovat'', řekla a šla do obýváku. Po chvilce do pokoje přišel Harry. Hned jsem po něm skočila. Cítila jsem jeho ruce na mých zádech. 

''Děkuju Harry. Za všechno'', řekla jsem. Zajel mi rukou do vlasů.

''Nemáš vůbec zač'', řekl a položil mě na zem. 

''Teď už bude všechno dobré'', řekl. 

''Harry, já..''

''Copak?'', zeptal se.