Mr. Irresistible

part fourty two

Sobota ráno. Dneska je ten den D. Muzikál. Hrozně se na něj těším. Slezla jsem z postele a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a umyla obličej. Šla jsem do kuchyně, kde byl Jack. Chtěla jsem říct Ahoj, ale, nešlo to. Nemohla jsem mluvit. Místo pozdravu jsem ze sebe vydala jen nějaký zvuk. Zakašlala jsem a konečně Jacka pozdravila. Ale hrozně chraplavým hlasem. Sakra, ne, tohle ne, ne dneska. 

''Carol? Jsi v pořádku?'', zeptal se mě Jack. Zakroutila jsem hlavou a běžela do obýváku. Na chodbě jsem narazila na mámu. 

''Ach zlatíčko, moc mě to mrzí ale nevím, jestli mi dneska vyjde jít na ten muzikál'', řekla. 

''Muzikál se nekoná'', řekla jsem chraplavým hlasem a uprostřed mi přeskočil hlas. Odkašlání nepomohlo, protože nemůžu mluvit. A už vůbec, NEMŮŽU ZPÍVAT. 

''Teda muzikál se koná, ale beze mně'', nemám vůbec hlas, tohle není můj hlas, tohle není žádný hlas!

''Co se ti stalo?'', zeptala se máma vyděšeně. 

''Já, já nevím''

''Udělám ti čaj na hlasivky'', řekla máma a chytla mě za ruku. 

''Nepomůže mi čaj. Prostě mi nepomůže nic'', řekla jsem a odběhla do pokoje. Vylezla jsem zpátky na postel a začala brečet. Nevím proč, ale, prostě to nešlo přestat. Tak moc jsem se na dnešek těšila. A představa, že Harry zpívá s Ashley.. Slz je víc a víc. 

Po chvilce přišla máma. Vylezla na postel za mnou a obejmula mě. 

''To bude dobrý'', řekla máma. 

''Nebude. Nemám hlas. Nemůžu zpívat'', řekla jsem. Bolelo mě v krku a pod krkem z toho, že nemám hlas. 

''Já vím jak se cítíš. Jak ses na to těšila. Ale Harry to pochopí. Všichni to pochopí'', řekla máma. Pochopí. Ale já nesnesu pohled na Harryho s Ashley. Vzpomněla jsem si na to, co mi Ashley jednou řekla před školou. Už mi chybí jen Harry. Uvidíme, komu dá Harry přednost, jestli takové nicce jako jsi ty, nebo mě. Tohle prostě nemůže být možný. Ve 2 začíná muzikám a v 1 máme sraz, abychom i všechno zkusili. Musím se dívat, jak Harry tančí s Ashley, jak s ní zpívá a na konci, jak jí dává pusu. Co když se do ní Harry zamiluje? Co když..

Ne, Harry takový není. Tohle by neudělal.

''Udělám ti ten čaj'', řekla máma a dala mi pusu na čelo. 

''Děkuju'', vzdychla jsem. Prostě jsem ztratila hlas. 

Něco před 1 hodinu jsem přišla do školního sálu. Všichni byly na podiu. Když mě Harry viděl, skočil z podia dolů a šel za mnou.

''Ahoj lásko'', řekl a políbil mě. Usmíval se na mě, ale mě to nešlo.

''Stalo se něco?'', zeptal se.

''Nemám.. Nemám hlas'', '' řekla '' jsem. Nedá se říct, že bych to řekla. Vždyť nemám hlas. Jen to ze mě vychází.

''Oh to ne'', řekl Harry.

''Harry moc mě to mrzí'', řekla jsem a promnula si obličej.

''Ty za to nemůžeš Carol'', řekl.

''Děje se něco?'', zeptala se profesorka.

''Carol nemá hlas. Nemůže zpívat', řekl Harry. Chtělo se mi znovu brečet. Ale nebudu, ne tady přede všema.

''Oh, to je škoda. Bude ji muset zastoupit Ashley'', řekla profesorka.

''Ashley!'', zavolala na ni.