Mr. Irresistible

part eighty three

V minulém díle jste četli:

Zastavil jsem se u chodníku a vytáhl mobil, najel jsem na novou zprávu a začal psát zprávu Zaynovi. 

Sorry kámo, vím že sem tě sem vytáhl, ale musel jsem pryč. Mám toho v sobě dost a kdybych pokračoval dál, vím, že by to nedopadlo dobře. Už jednou jsem to tak posral. Zítra ti zavolám

No, alespoň myslím, že jsem tohle napsal. Je dost možné, že tam mám různé chyby. Přece jenom, 8 panáků. Nadechl jsem se a šel pomalo směrem domů. 

Po pár krocích u mně ale zastavilo auto. Okýnko sjelo dolů a v něm seděla ta holka, která se mě ptala, jestli nepůjdu tancovat. 

''Nepotřebuješ svézt?''

Z pohledu Harryho:

''Nepotřebuju'', řekl jsem. 

''Nemyslím si, že je dobré jít v takovém stavu pěšky. A sám'', řekla. Je pravda, že se mi pěšky nechce. A taky se mi nechce čekat na taxika. 

''Nasedej'', natáhla se přes sedadlo a otevřela mi dveře. Převrátil jsem oči a sedl si k ní do auta. No bože, prostě mě jen hodí domů..

''No vidíš, ani to nebolelo'', ušklíbla se. Falešně jsem se usmál a podíval se před sebe. 

''Budu tě navigovat'', zamumlal jsem. 

''Jinak, jsem Ashley'', řekla. Připomíná mi Ashley ze střední a ještě se i stejně jmenuje. Super. 

''Já jsem Harry'', řekl jsem. 

''Hezké jméno'', i když jsem se na ni nedíval, poznal jsem, že se usmála. 

''Dík'', řekl jsem skoro neslyšně. 

''Ty jsi nepila, že řídíš?'', zeptal jsem se. 

''Ne. S barmanem mám domluvené, že když si s nějakým chlapíkem dávám panáky, nalívá mi čistou vodu'', řekla. Kývl jsem. Proč tam leze, když nepije? Aby ojela náhodného kluka?

''Proč jsi tak zamlklý? Většinou opilí lidé mluví a mluví'', zasmála se. Ježiši, to je hrozný smích.. 

''Nevím, nemám co říct'', řekl jsem jednoduše. 

''Jsi zadaný?''

''Proč?''

''Jen se ptám, jestli jsi zadaný''

''Ale proč?''

''Ježiši Harry, jen se ptám'', znovu se zasmála. 

''Jo, jsem'', odpověděl jsem konečně. 

''Nedivím se''

''Tady zaboč'', řekl jsem. Před tím jsem jí jen ukazoval rukou, kam má jet. 

''Proč dneska tvoje slečna nebyla s tebou?''

''Je v nemocnici''

''A co je s ní?'', zeptala se.

''To tě nemusí zajímat'', odsekl jsem. 

''Ty jsi teda bručoun''

''Nejsem. Jen prostě nemám dobrou náladu. V poslední době. Protože nemám proč'', řekl jsem. Kdo by taky měl dobrou náladu, když yb jeho přítelkyně byla v nemocnici, připojená na přístrojích.. 

''A proč ne?'', zeptala se. Ježiši ty jsi blbá.. 

''Protože je moje přítelkyně v nemocnici?'', otočil jsem se na něj. 

''Klídek'', znovu se zasmála. Ještě že už jsme jen jednu ulici od našeho domu..

''Tady, zaboč a potom poslední dům'', řekl jsem. Když jsme přejeli celou ulici, Ashley zastavila u našeho domu. 

''Takže?'', zeptala se. Co? 

''Takže?'', zopakoval jsem.

Krátký díl, já vím, ale jinak to nešlo. Zítra přidám další, taky krátký, ale po něm už budou delší, slibuju! :) 

Hádejte co? Skoro 94 000 přečtení! To je prostě neuvěřitelné!! Vy jste prostě nejlepší, nejlepší! Já váš vážně miluju lidi! ♡ Vás i vaše komentáře, takže, budu ráda za další. 

A co myslíte, jak to dopadne? :-))