Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

15. kapitola - Kostky

Do školy jsme ten den přišli samozřejmě pozdě.

Těžko jsme to ale mohli dávat za vinu někomu konkrétnímu, jelikož jsme po té šukačce ještě s Patrickem dost dlouho leželi v posteli a bavili se o tom, co se to právě kurva doprdele stalo a jak to mezi náma bude dál. Kaya odněkud mezitím vyhrabala černou lihovku (nejspíš z tý kouzelný igelitky z Tesca) a bavila se tím, že nám kreslila obrázky na čůráky.

I když jsme kecali asi tři čtvrtě hodiny (po dvaceti minutách jsem byl teda nucenej Kayu zamrdnout do vedlejší místnosti, jelikož se v jednom kuse hihňala těm obrázkům (ještě teď si třikrát denně mydlím falus ve snaze dostat to dolů)), moc jsme toho nevyřešili. Prostě jsme se shodli na tom že to byl úlet, jednorázová akce, co se nebude opakovat. A taky jsem mu dal jasným způsobem najevo, že pokud se ještě někdy jeho péro ocitne v nevhodný blízkosti Kayi, jejího obličeje nebo nosní dírky, vezmu si louskáček na ořechy a dám si intimní schůzku s jeho žaludem. To jen tak pro pořádek.

* * *

"Tak jo, kdo si hodí jako první?" Culí se Kaya a v ruce drží šest lístečků a hrací kostku.

"Co třeba ten, kdo tuhle sračku vymyslel?" Ušklíbne se Olivie a zavdá si z placatky, kde nejspíš nebude voda s citronem.

"Liame?" Zamrká na mě Kaya svýma dlouhýma řasama a mě najednou hrozně sere, že jsem jako malej neměl bárbínu, co by byla aspoň z poloviny jako ona.

Sedíme v parku, na dece, je celkem příjemnej, slunečnej den, a my se hrozně nudíme, jelikož je neděle, a, no, je neděle. Nejdřív jsme tu byli jen já s Patrickem a o kousek dál Kaya s Jamesem (který se chovali vážně nevhodně). Asi po hodině chillování a nic nedělání volala Olivie a dotáhla s sebou i Thomase, kterej je až na výjimky, kdy fakt ujede (jako posledně v Exitu) celkem chytrej a slušnej. No, možná na tom hraje taky trochu roli to, že je asiat, a jde mu víceméně všechno na co šáhne, od programování po doučování severokorejštiny.

Něco nesrozumitelnýho zafrflám a tahám si na random lísteček z Kayiny sevřené ruky. Radši si ani nečtu úkoly. Kaya za mě hází kostkou. 4.

"Vykousni se s prvním člověkem, kterýmu se podíváš do očí." Schválně nezvedám oči a koukám do trávy. Ignoruju potměšilé hihňání ostatních, a když je to popichování přestane bavit, zvednu hlavu, kouknu Patrickovi do očí a na Kayu ukážu fakáče.

"Co?" Hájí se. "To jsem nepsala já. Úkoly ode mně poznáš na míle daleko.."

"Aha.." Říkám lehce omluvným tónem. "Tak ať už to psal kdokoliv, necháme si to na později, jelikož tu asi není nikdo kdo by nás dva neviděl se líbat. Nebo se dokonce nepřidal." Letmo přestřelím očima ke Kaye. Ta na mě hodí tak vražednej pohled, že by mi možná uštknutí od černý mamby způsobilo menší fyzický újmy, a mě najednou došlo, že, doprdele, o tom asi James neví a nebylo by fajn, kdybych mu o tom řekl zrovna já. V tuhle chvíli. A tak prostě vytahuju smotaný brčko a dělám, jakože se vůbec nic nestalo. Normální den.

"Tak, teď já." Tleskne Kaya párkrát rukama a hází kostkou. 1.

Bere si náhodnej papír a čte: "Běž za někým cizím a popros ho o telefonní číslo." Kaya protočí očima.

"Fakt trapný.." Mrmlá a v tu stejnou vteřinu se zvedá ze země a jde někam do neznáma.

"Hrajem dál!" Popohání nás Liv a soudě podle toho, jak máchá rukama, si asi dala víc než jen lok z placatky. Šklebím se a dávám si práska.

"Thomas je nařadě!" Huláká Olivie a já mám co dělat abych udržel smích. Thomas si nervózně poposune brýle na nose a hází kostkou. 5.