My Idol

Špatný agent 007

Pohled Kim:

Takhle úžasně jsem se snad ještě nikdy nevyspala. Teda...pokud nepočítám hučení náklaďáku, který nám asi ve čtyři ráno projel pod okny, zastavil tam a stál s hrčením hodným parní lokomotivy snad přes čvrt hodiny.
,,Já tam vletim...." Justin už nasupěně vstával. Sakra, on je k sežrání, když je naštvanej.
,,Brzdi." chytila jsem ho za rameno. ,,Navíc...nemáš kalhoty."
Začal se smát a lehnul si zpátky.
,,Sakra, teď už neusnu." vzdychl.
S úsměvem jsem ho objala:,,No, když je to tak, asi si budeme povídat."
Podíval se mi hluboce do očí.
,,Asi radši usnu."
,,Ty....!''dloubla jsem ho do žeber.
,,Jauvájs.''instinktivně se za ně chytl a mrknul na mě. ,,Tam jsem citlivej.''
Zasmáli jsme se a znovu si vedle sebe lehli.
,,Bude lepší, když to bude jen mezi náma.'' promluvil najednou do ticha pokoje. ,,Alespoň prozatím.''
Přikývla jsem:,,Až se to lidi dozví....''
Justin mě přerušil:,,Až se to lidi dozví, nebude to lehký ani pro jednoho z nás, zvlášť pro tebe ne, Kim. A...''
Zarazil se.
,,A....?''
Naprázdno polkl a vrátil mi pohled:,,A já se bojím, že tě kvůli tomu ztratím. Že mě opustíš.''
Zírala jsem na něj v němém úžasu:,,Jayi...''
Silně jsem ho objala:,,Já ti neodejdu. Teď jsem tvoje koule na noze do konce života.''
Donutí ho to se zasmát a obejmout mě. Takhle jsme znovu usnuli.

Pohled Justina:

Nedokážu popsat, jak jsem se cítil. Tohle všechno je...je to jako horská dráha. Někde vevnitř vás je zakořeněnej hlubokej strach, ale zároveň se vám do krve hrne adrenalin a vy nechcete, aby ta chvíle skončila. A přesně takhle jsem se cítil.
Když jsme ráno vstali, šli jsme rovnou na snídani. Šli jsme zvlášť, nechtěli jsme náš vztah tahat ani mezi Nicka a Demi.
,,Brý ráno Nicku, Demi...''
Pohledem jsem se zastavil na Kim a snažil se zaplašit úsměv.
,,Kim.''kývl jsem.
,,Justine.''
Demi se zastavovala pohledem z jednoho na druhém.
,,Dneska si zabalte, děcka.''mrkne. ,,Už je zamluvenej hotel v Egyptě, takže dneska večer abysme tam byli.''
,,Už dneska?''vykulí oči Kim.
,,Ano, už dneska.''přitaká Demi.
,,Beru i Laru.''roztáhne Nick rty v úsměv kočky Šklíby.
,,Kámo, ty to nějak rozjíždíš.''zasměju se a dám mu přes stůl H5.
Všichni jsme jedli a já nemohl očima přestat viset na Kim. Bylo to, jakoby nějaký neviditelný magnet přitahoval moje oči a já se neudržel a pod stolem jsem se dotkl jejího stehna. Trochu stuhla, ale snažila se chovat normálně. Když jsem jí dlaní po tom stehně začal s kamennou tváří přejíždět, trochu se ošila a vstala.
,,P-půjdu si zabalit.''zakuckala se. ,,Takže...za hodinu před hotelem?''
,,Jasně.''usmála se Demi a Kim odkráčela. Juj, ta mě zabije.

Pohled Kim:

Ten parchant je mrtvej muž! Snad jsme se dohodli, že to je mezi námi, ne?
V pokoji jen divoce oddechuju. To mu jako nedošlo, že si toho mohli všimnout?
V rychlosti naházím věci do kufru, do přihrádek hodim nějaké ty šampony a gely a převleču se k odjezdu.
To už před hotelem čeká Nick s Larou a on ji objímá kolem pasu.
,,Ahoj.''usměju se na ně a v duchu žárlím. Proč to nemůžeme mít takhle jednoduchý?
Za chvíli se z hotelu vyřítí i Demi a Justin klasicky poslední.

                    
                        **************

Na letišti byla halda fotografů a skoro jsme neprošli přes letištní kontrolu.
Naštěstí jsem za zády měla neustále Justina a z nějakého důvodu jsem se s ním cítila v bezpečí.
V soukromém letadle to byla zase jedna velká párty. Nick měl oči jen pro Laru a Justin předváděl neuvěřitelné grimasy. Dokonce jsme chvíli zpívali písně od Hillsong, dokud Justin neusnul a Nick se někam nevypařil s Larou.
Demi seděla vedle mě a listovala magazínem.
,,Tak jak vám to s Justinem klape?''
Trhla jsem sebou a krve by se ve mně nedořezal.
,,Ehm...nechápu o čem mluvíš.''snažila jsem se vypadat nenuceně.
,,Jo tak ty nevíš?'' v jejích očích se zračily ty jiskřičky, které tam mívá vždy, když na něco přijde. ,,Nedělej se, Kim. Ty pohledy při snídani, neustálý červenání a rádoby nenápadný doteky pod stolem. Mimo to, ten smích z jeho pokoje a tvoje dupání přes chodbu je nepřeslechnutelnej.''
Jsem červená až za ušima.
,,Chápu, že to asi chcete držet pod pokličkou, ale...stejně to jednou vyplave na povrch.''
Má pravdu. Můžeme se snažit sebevíc, ale neustálým schováváním to nezachráníme.
Demi mi věnovala úsměv:,,A mimochodem, jsem za vás šťastná. Za oba.''