My Idol

Překvápko

Pohled Kim:

Ráno na mě před bytem čekala Amber.
,,Neuvěříš, co se stalo!"vyjekla ihned, jakmile mě spatřila.
,,Myslíš tu včerejší fotku na očku?"pozvedla jsem obočí. ,,To už jsem bohužel viděla."
,,To nemyslím!"mávla rukou Amber. ,,Ačkoli i to je něco."
Vytáhla z kapsy a strčila mi displej pod nos:,,Koukej!"
Byl tam Justin. Seděl na stoličce a zpíval. Stuck in the moment.
,,Co má být?"nechápavě jsem se podívala na svou BFF.
,,Podívej se pořádně."
Zaostřila jsem na jeho obličej.
,,Pane Bože."zakryla jsem si pusu. ,,On...brečí? Proč?"
,,Zamysli se!"ťukla se Amber do hlavy. ,,Chybíš mu!"
,,To si nemyslím."zavrtěla jsem hlavou. ,,Spíš mu chybí někdo jinej. Nebo něco v rodině."
,,Jak myslíš, můj názor znáš."pokrčila Amber rameny. ,,A co míníš dělat s tou fotkou v televizi?"
,,Kdo se mě bude někdo na něco ptát, prostě řeknu, že jsem to nebyla já. I Justin řekl, že by to tak bylo nejlepší."
A přesně tak, jak jsem si myslela to taky bylo. Nikdo nepojal sebemenší podezření.
Justinovi jsem volat nechtěla. Co když se opravdu rozplakal kvůli mě? Bylo mi hrozně.

O měsíc později:

Pohled Justina:

Turné už mi konečně skončilo.
,,Tak kam to razíme oslavit?"jásal Ryan, který byl naprosto zničený z těch cest, ale v krvi měl pořád dost místa pro alkohol.
,,Já nikam."usmál jsem se. ,,Já se chystám udělat něco, co jsem chtěl udělat celý ten měsíc.

Ve dvanáct jsem byl tam. Letiště-Brno. Auto už na mě čekalo. Všechno bylo za zády médií a měl jsem štěstí, že mě nikdo nefotil.
Po půl hodině auto zastavilo před velkou budovou.
,,Počkejte tady na mě"kývl jsem řidiči.
Zazvonil jsem na zvonek.
,,Ano?"ozvalo se.
,,Tady Justin Bieber."řekl jsem anglicky. ,,Jsem tady po té domluvě."
,,Jistě. Pojďte dál pane Biebere. Je to ve druhém patře úplně na konci chodby na levo. Nemůžete to minout."
,,Děkuju."
Ta žena mi otevřela a já vkročil dovnitř. Podle dříve stanovených instrukcí jsem zabočil do prava. Procházel jsem kolem skříněk a ve dveřích zahnul znovu do prava. Přede mnou byli schody, které jsem bez sebemenších potíží vyběhl. Ve druhém patře jsem si prohlížel výstavu batikovaných triček. Ty jo, ty by mi padly.
Ty dveře na konci chodby byli opravdu ty pravé. Zhluboka jsem se nadechl. Moje srdce náhle bilo jako tam-tam. Přece jen jsem se ale přemohl a ty dveře otevřel.

Pohled Kim:

Učitel zrovna mluvil o přítomném čase prostém. Moc miluju angličtinu, je to můj nejoblíbenější jazyk a hltám každé slovo jako karamel. Náhle se ale otevřeli dveře a já zkameněla. To snad....
,,Good afternoon."
Stála tam vysoká postava v mikině a džínách s vlasy rozcuchanými a tetováními, které jí vykukovali zpod vyhrnutých rukávů.
,,Good....afternoon."polkl učitel. Všichni zůstali beze slova a jen ho pozorovali učiteli.
,,Přišel jsem za Kim...totiž....za Kamilou. Šlo by mi ji na chvilku vypůjčit. Jen na chvilku."
Rozbušilo se mi srdce. Učitel přikývl:,,Když jste to vy. Ehm...ale jen na pět minut. Opakujeme látku."
Justin se usmál, až se jeho zuby leskly jako perličky. Pokynul mi rukou, abych šla k němu na chodbu. Pomalu jsem vztala. Kolena se mi musela třást. Vlastně se upřímně divím, že jsem se tam na té podlaze nerozplácla jak široký, tak dlouhý. Už jsem stála před ním a on mi přiložil dlaň na záda a zavřel za námi dveře.