Třicátá pátá

2.5K 325 30
                                    

Pořád jsem měla sílu na alespoň nějákou aktivitu, a tak jsem tancovala po kuchyni a dělala snídani Thomasovi, kterou jsem ale neměla v plánu ani ochutnat. Moje nechuť k jídlu se zhoršovala.

Pousmála jsem se a udělala další otočku, ale neudržela jsem rovnováhu a naštěstí spadla do něčí náruče.

,,Vájíčka?'' Zasmál se a políbil na špičku nosu. Zasmála jsem se i já a rychle pelášila k zmiňovaným vajíčkám.

,,Lehce přesmažených.'' Povzdychla jsem si a ucítila jeho ruku na mém boku. Naklonila jsem hlavu a na krku ucítila jeho rty, které si dělaly mokrou cestičku k výstřihu mého trička.

,,Chceš přijít i o tyto momenty?'' Zeptal se do ticha a já zavrněla. Muselo mu dojít, že jsem nechtěla, ale co jsem měla dělat?

Je smutné, když zjistíte, že už jste tak dlouho smutní a dokážete se rozveselit jenom, když vypadnete z reality. Vše mi příjde tak hrané a falešné... Moji kamarádi jsou všichni tak negativní, ale kdybych je vytěsnila ze života, tak jsem sama. Poslední měsíce mi příjdou jako špatný vtip. Já sama už nejsem sama sebou a to mi vadí nejvíce... vlastně ani nevím proč vám to sem píšu, ale snad vám to nevadí❤️ Děkuji za všechno, co pro mě děláte, jste úžasní❤️

Cigarettes ✔️Where stories live. Discover now