Dvacátá osmá

2.7K 330 25
                                    

,,Ty jsi zhubla!'' Zašklebil se Thomas a nesouhlasně se podíval na mé vystouplé žebra. Už předtím jsem byla hodně hubená, ale teď jsem se měnila v anorektičku. Přejel po nich rukama a já ho pohladila ve vlasech.

,,Je toho pohybu na mě hodně a zapomínám někdy jíst.'' Zasmála jsem se a Thomas mi přetáhl triko přes hlavu. V očím jsem mu viděla starost a myslím, že pomalu na vše začínal přicházet.

,,Nechci, aby jsi byla anorektička.'' Zašeptal mi do ucha a přejel přes mé vystouplé klíční kosti. Všechno bylo jaksi vystouplé!

,,Zlepším se.'' Zašeptala jsem a Thomas mě jemně políbil na rty, ale po chvíli se odtáhl a odběhl do kuchyně, z které přinesl misku se sušenkama.

,,To si tě budu muset vykrmit.'' Zvolal a já se zasmála smíchem, který byl více než upřímný, byl pravdivý.

Jste pro štastný konec nebo smutný? Ještě nejsem rozhodnutá ❤️ Možná to skončí jako dopisy pro Julii :D

Cigarettes ✔️Where stories live. Discover now