Po tvářích mi stékaly neposlušné slzy. V poslední době jsem brečela více a více a štvalo mě to. Utřela jsem si mé mokré tváře a stoupla si. Už mě nebavilo tohle věčné fňukání... Všechno kvůli Thomasovi! Než mi chtěl pomoct, tak jsem v hlavě měla všechno urovnané a byla jsem pevně rozhodnutá, že jednou pro vždy z tohoto světa odejdu.
Ale teď? Teď tam byl zmatek a bezmoc. Třesoucí rukou jsem vytáhla cigaretu a vůbec mě nezajímalo, že jsem na školní chodbě. Zapálila jsem ji a dala mezi rty.
,,Caro?" Na mém rameni se objevila ruka... Thomasova. Prudce jsem se otočila a kouř mi vyfoukla do obličeje. Obličej jsem musela mít rudý a mé oči musely být skleněné, nohy jako z rosolu a celé mé tělo třesoucí se.
,,Co chceš?" Zavrčela jsem a znovu vyfoukla kouř, ale tentokrát ne do jeho obličeje.
,,Caro... Já chci ti pomoct, být tu pro tebe a pomoct ti se z toho vyhrabat." Odpověděl a sklopil pohled, který mi napověděl, že něco není v pořádku a to mě naštvalo ještě více.
,,Takže za prvé! Už mi nikdy nepomáhej! Když jsi mi pomohl naposledy, tak jsi mě opustil a já mám do teď v hlavě zmatek! Běž raději za tou tvojí chudinkou Katharinou. Jsem přece jen nicka." Vykřikla jsem a chystala se odejít, ale jeho ruka chytila mé zápěstí.
YOU ARE READING
Cigarettes ✔️
Short StoryNěkdo by řekl, že kouří, protože mu to chutná. Další by řekl, že je závislý a nemůže si pomoci. Já kouřila, protože jsem chtěla umřít. Ty jsi mi chtěl pomoci, ale chtěla jsem já, aby jsi mi pomohl?
