Probouzím se v měkké bílé posteli. Otevřu oči a prohlídku si svůj fialový pokoj. Z okna vidím moje miláčky - létající koně.....ne budou to jednorožci s křídly, kteří prdí třpytivé duhové obláčky...prostě zajímavější. Moje kouzelné víly mi vlétly do...
Viděla jsem před sebou docela prostorný balkon a všude kytky! A pak ten kluk....... _______________________
,,Myslela jsem, že si potřebujete promluvit.....pokaždé když se střednete tak mlčíte...." usmála se a koukla na mě tím No tak běž pohledem. Stoupla jsem se k němu zády a nutně jsem potřebovala mluvit s Emily. ,,Co? S ním? Zbláznila ses?" Špitla jsem tak potichu, že to musela slyšet jenom ona. Já tě nesnáším Emily Martinez! Co s ním jako? Já mám dost všech lží...,,Prostě si s ním promluv..." špitla mi zpátky a teď mě nedala ke slovu a hned mě násilím odstrčila před Chrise.,,Tak já jdu pro nějaké to pití" dala v ruce bok, usmála se zase a odešla. Ona fakt odešla nechala mě s tím....tímhle. nemůžu tomu uvěřit ona mě tady nechala samotnou. Prostě jen tak odešla. Jo jasně jdi si pro nějaký to pitíčko a koukej se jak mě tu zabije. Díky moc díky. Sedla jsem si na dřevenou židli a koukala do mobilu. Hm.....koukla jsem se na Emily profil na Instagramu. Na každý fotce se usmívá...většinou se fotila v jiný zemi....takže cestovatelka...koukla jsem se dolů na starý fotky. Zastavila jsem a ťukla na jednu fotku. Je tam s Chrisem, který drží láhev šampaňského a smějí se. Pousmála jsem se a chvíli jsem tu fotku pozorovala. Já jsem jedináček, takže nevím jaký to je mít bratra či sestru. Vždycky jsem považovala Abby za moji sestru. Zavřela jsem oči a vzpomínala na ty časy...
,,Promiň" zašpitl mi někdo do ucha a já rázem otevřela oči. Cukla jsem a spadla jsem ze židle. Hladila jsem můj bok a koukla na toho kdo mě přerušil. Jasně kdo jiný, že? ,,Jseš v pořádku?" Přiběhl ke mě jako pes s míčem v tlamě a podal mi pomocnou ruku. Nepotřebovala jsem pomoc, zvedla jsem se sama a oprášila jsem si moje kraťasy. Super budu mít na prdeli flek od hlíny...díky moc. Vypadá to jako kdyby jsem nestihla dojít na záchod na velkou a pustila to do kalhot. Otočila jsem hlavu, abych si to ještě jednou prohlédla. Chrise jsem zavraždila pohledem a měla jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale přišla Emily.
Pohled Chrise Podíval jsem se na mojí sestru, která střídala pohledy na mě a na Tori. ,,Co se stalo?!" Ustaraně se koukla na mě a pak na ni a pomohla ji na nohy. ,,Za to může on!" Ukázala na mě ta nasraná až po uši Tori. Něco jsem chtěl říct, ale s Emily odešli dovnitř. Sakra Chrisi tys to zase posral jako vždycky. Sedl jsem si zpátky na svoje místo a svoje dlaně jsem dal na obličej. Proč je to s ní tak těžký? S každou holkou jsem uměl mluvit, ale s ní je to jiný...co je špatně? V hlavě mi lítali samý otázky, ale bez odpovědi. Šel jsem na mobil a koukl na zprávy. +99 zpráv na Messengeru.Protočil jsme oči a dal zpět mobil do zadní kapsy. Protože ty zprávy nebudu číst, protože vždycky to zanechává zobrazeno. A stejně vím co jsou to za zprávy....typu: ,,Ahoj Chrisi, tady....." ,,Mám dneska volno, nechceš přijet?" ,,Večer nemám nic k práci"....Kdyby jsem tam zanechal zobrazeno, i kdybych neodepsal by jsem měl ve škole zástupy hned před vchodem, ale to mám i bez toho...ach jo....Proč to musí být ona? Proč to musí být ta Tori? Ta která se každou chvíli vzteká a mění tak často náladu? Proč ta hnědooká s hnědými vlnitými vlasy? Aaaaagr....pořád musím na ni myslet, i když nechci....
Pohled Tori Musela jsem se převlíct, takže jsem si půjčila od Em věci. Mám štěstí, že má stejné číslo jako já. Otevřela jsem skříň a Pootevřela jsem pusu ,,Wow!". ,,Tyhle věci moc nenosím...to je jen pro případ nouze..." skenovala mě jejím očima a usmála se ,,Ty seš teď v nouzi". Mohla jsem si vybrat cokoli takže jsem si vzala na sebe:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tak jo..... je to sukně.....hned jsem si vybavila Nicka. V ten den kdy mě unesl jsem měla na sobě poprvé sukni, protože sukně a šaty pro mě....hm....moc nemusím. Doufám., že už je mu líp. Vypůjčila jsem si malý batoh od Emily na moje věci a poděkovala jsem ji. ,,Počkej ty už jdeš?" Zeptala se se smutným výrazem na obličeji. ,,Promiň, musím tátovi uvařit jinak budu mít z táty zombie" zasmála jsem se a ona se přidala. ,,Tak se ještě napíšeme" rozloučila jsem se s ní a utíkala jsem domů. Díky bohu že jsem nakoupila. Zastavila jsem se těsně před dveřmi....co když ho zase uvidím s tou Gabrielou? Počkat teď jsem si uvědomila....ona se už vrátila?
,,Tori! Zlato kde si byla?" přehnaně se o mě staral...no jasně z toho jak si vyměňovali sliny mu ani nedošlo, že jsem zmizela. Ano...představuju vám svého tátu. ,,Kde máš tu svou Gabrielku?" sykla jsem na tátu a vydala jsem se do pokoje. Hned mi cinkl mobil.
Neznámé číslo: Promiň mi, že jsem ti to neřekl, chtěl jsem, ale nevěděl jsem jak...Moc mě to mrzí. Záleží mi na tobě a nechci, aby jsme měli mezi sebou takovýhle vztah. Omlouvám se, za to všechno. Chris
Já: Víš co? NECHTE MĚ UŽ BÝT!
Neznámé číslo: Dej mi aspoň druhou šanci. Prosím.
Já: Proč? Na co...můžeš za to sám...-_-
Neznáme číslo: Já to chápu...ale slib mi, že o tom budeš přemýšlet.
Já: Nic ti slibovat nebudu!
Neznámé číslo: Udělám co chceš!
Já: Dobře slibuju a chci, aby si dělal, že jsme se nikdy neviděli.
Neznámé číslo: Ale to já nemůžu...to nejde
Já: Tak ti nic nebudu slibovat!
Vypla jsem mobil a docupitala jsem do koupelny. Nechala jsem vodu téct do vany a nalila jsem tam vanilkou tekutinu do koupele. Dala jsem si vlasy do drdolu a pomalu jsem vvlezla do té voňavé koupele.Zavřela jsem oči, cítila jsem se jak v pohádce...Tori to je správně...relaxuj....a vypusť všechno z hlavy....užij si tu vůni....poslouchej ten klid okolo tebe....jseš tu jen ty a relaxace....
Ahoj! Omlovám se, že nevyjdou dílu přesně každý den...moc to nestíhám....teď je toho na mě moc, takže další dl bude za pár dní.
Lidi mám zmutnou zprávu....z #112 jsme se dostali na #375. Dostali jsme se tam jak na začátku tohodle příběhu. Zase nový začátek....ale my to nějak zvládneme! Musíme se držet při sobě....musíme se dostat na své místo...musíme bojovat! Budu moc ráda za like a veškerý koment!
