Krutá realita (DOKONČENO)

Jsem jako v mém snu

Pohled Chrise

Hledal jsem hodně dlouho...ale našel jsem ji. Konečně....

,,Nevíš kde je Tori?" zeptal jsem se a opřel jsem se o strom, aby jsem se nezhroutil. Kouknul jsem na ni unaveným výrazem a při tom doplňoval kyslík. Ona jen koukala na mě jako na objevení nového časopisu Bravíčka. 

,,Jseš Abby nebo ne?" jen kývala a nic neříkala. Pár minut se na mě dívala s pootevřenou pusou. Protočil jsem oči a chtěl jsem odejít, protože jsem věděl že to nemá cenu.

,,Ona se mi ani neozvala...nebere telefony...a vůbec jsem ji neviděla ve škole" řekla nakonec. Jen jsem se na ni usmál a rychle běžel na místo kde jsem ji viděl naposledy. Autobusová zastávka!

Prohlížel jsem to tam jak idiot a všichni se na mě koukali jako na blázna, který se plazí na zemi a čumí do země. Ale i tak jsem něco našel...její náhrdelník...bylo mi trochu divný, že tam měla klíček.

Pohled Tori

Pořád jsem tam bloudila, až jsem našla zahradu. Jasně mohla jsem utíct, ale ty ploty byli vysoký  asi 5 metrů? A navíc jsem byla omámená tou krásou...všude kytky a zelená tráva a uprostřed chodníku fontána. Cítila jsem se tu jak v mém říši snů, ale něco mi tu chybí....ehm....ano už vím přece moje miláčky ne? Sedla jsem si na lavičku naproti fontány a začala jsem přemýšlet. Chybí mi rodina, hlavně ty mami...

V mžiku jsem byla zase v mém Snu. Chybělo mi to....hlavně moje miláčky. Viděla jsem mého oblíbeného jednorožce. Usmívala jsem se od uchak uchu a připravila se na objetí.

,,Ahoj...Infinity, taky si mi chyběla." pohladila jsem bílého jednorožce se zlatým rohem. Tak moc jsem chtěla vidět moji milovanou maminku. Už je to pár let...ale pořád to bolí. Zazpívala jsem písničku, kterou jsem s ní zpívala když jsem byla ještě malá...

Heart beats fast

Colors and promises

How to be brave

How can I love when I'm afraid to fall

But watching you stand alone

All of my doubt, suddenly goes away somehow...

Usmála jsem se na ní a pak se koukla do růžovofialového nebe...

,,Tak strašně bych tě chtěla obejmout" 

V tu chvíli jsem se zbudila, ale ne na zahradě, ale v něčí náruči. Zívla jsem si a pak se podívala na toho kdo mě nesl. Viděla jsem jeho skvělou tvář a jeho modré oči jako nejčistější moře a usmíval se....koukla jsem se znovu a pak...

Nový díl je tady!!!! Dneska mám takovou náladu na psaní takže vyjdou ještě asi 2 díly? Doufám, že vám to nebude vadit...já vím jsem hrozná...

Poznali jste tu písničku? Je to stará písnička, ale mě se ještě líbí...komu ne, že?