Cemetery Drive

[11]

Gee

Jakmile Max vypadne, zaplaví mě pocit, že jsem udělal blbost. Dost strašnou blbost. Předvést ho na stanici? Gerarde, ty jsi pako. Radši si zase sednu a nepřítomně hledím do stropu. Život je tak složitej. Ani se občas nedivím těm sebevrahům. Skok a pak klid.. až do smrti. Zasměju se vlastní ironii. Položím si hlavu na stůl a chce se mi spát. Nevím, možná jsem fakt chvíli spal, ale potom mě vytrhne ze spánku ruka nějekého kolegy.

"Pane, předvolaný je tady."

Andy

Docela jsem se vyděsil. Běžně si s policajtama jen tak po telefonu nepokecám, ale dneska mají evidentně dobrej den. Snažil jsem se to ukecat, ale prý by to rádi uzavřeli a cosi kdesi. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost - někde v půlce rozhovoru jsem si vzpomněl na Gerarda a potom jsem měl co dělat, abych tam neběžel. 

Čekám na chodbě, rázuju sem a tam a mám chuť si zapálit. Netuším, co budu dělat, jestli mi to fakt dokážou... jakože by asi určitě mohli. Trochu mě zamrazí v zádech, když si uvědomím, že jsem Gerarda dost možná pěkně naštval. Jestli se mi hodlá mstít, tak... no, tak co vlastně?

Gee

"Detektive Wayi, jste schopen vůbec pracovat?" zeptá se ten policista při pohledu na mě. To je tu novej, že neví, že mi nemá kecat do života? Chci ho nějak setřít, ale pak si řeknu, že má nejspíš pravdu. Přeležený vlasy, nezdravě bledá pokožka a trochu poválená rozepnutá košile. Vypadám jako feťák.

"Jsem schopen všeho" usadím ho a stavím se na nohy. "Přijdu za chvilku," naznačím mu hlavou aby vypadnul. Odejde. Trochu si upravím to hnízdo co nosím na hlavě a urovnám černou košili... co víc dělat. Odvahu Gee, odvahu.

Andy

Zrovna když už mi málem povolí nervy a dám se k zběsilýmu útěku ven, se otevřou jedny z té hromady dveří a... ne, nepřehlídnul bych ho, ani kdybych chtěl. A já vlastně ani nechci, protože se na něj dívá fakt hezky. 

Udělá krok ven, rozhlídne se po chodbě a červený vlasy mu přitom trčí snad do všech stran. Pohledem se zastaví u mě a nevím, jestli se mi to zdá, nebo trochu ztuhnul. 

"Pan Purdy?" řekne úplně ledově, takže si nejsem jistej, jestli jsem si ten pobavenej podtón vážně jenom nevymyslel. Ale přece jenom - chce se mi trochu smát.

Gee

"Ano," odpoví. Nasadím ten nejodměřenější pohled co umím. "Pojdte za mnou," vyzvu ho. Otočím se a nečekám, jestli se za mnou vydá nebo ne. Za mnou se rozléhají kroky, takže se asi rozhodl mě následovat. Otevřu dveře svý neuvěřitelně zabordelený kanceláře.

"Až po vás." naznačím mu rukou, aby šel do vnitř. Proč ten chlap musí vypadat tak dobře? Když kolem mě prochází vrhnu na něj zkoumavý pohled a on mi ho  oplatí. Okamžitě se odvrátím a zavřu dveře.

"Tedy, pane Purdy, posaďte se," ukážu na křeslo a sám se posadím na stůl.

Andy

Poslušně se posadím a připadám si jako blbec. Chvíli je ticho, takže si všimnu z tikání hodinových ručiček a začne mě neuvěřitelně štvát, jak přede mnou jen tak sedí a listuje papírama, jako bych tady vůbec nebyl. 

"To nás tady jako někdo odposlouchává, nebo co?" nevydržím to nakonec a snažím se mluvit tiše. Jen co to vypustím z pusy, připadá mi to jako ta největší blbost, co jsem mohl říct. Po tváři mu přeběhne úsměv.