Cemetery Drive

[09]

Andy

Docela se mi uleví, když se probudím do docela normálního dne. Skrz ty blbý levný žaluzie do ložnice svítí unavený slunce a vykresluje po podlaze zvláštně rudý stíny. Popravdě jsem trochu čekal, že se proberu někde svázanej v černý dodávce, popřípadě dva metry pod zemí, takže možnost, že jsem ve svým bytě, kterej je sice úplně přeházenej, je celkem v pohodě. Dobře, možná trochu přeháním. 

Pomalu se zvednu z podlahy a dokolíbám se do koupelny. V zrcadle se nepoznám. Po půlce obličeje mám zaschlou krev, vlasy mi v mírnejch kudrlinkách trčí úplně do všech stran. Zašklebím se na sebe a celou tváří mi přeběhne bolestná křeč. To je fakt v háji, takhle si ještě týden nevrznu, než mi trochu splaskne xicht.

Gee

Cesta mi trvá o mnoho dýl, než jsem čekal. Ono najít něčí adresu, když nemáte žádnej orientační smysl, je dost těžký. Teď stojím před vysokou a pěkně ošuntělou bytovkou. Vůbec si to tady nemůžu vybavit.

Co řeknu, až mu zazvoním u bytu? Je tu ta skvělá možnost, že by nebyl doma a já si pohrál s páčidlem. Ale je tu taky možnost, že mi přijde otevřít a co mu potom mám proboha říct? Hele, kámo, já si nic nepamatuju, takže bylo něco? Jo a vrať mi mou košili.

To by bylo trochu divný. Určitě by mi zavřel před nosem. Pak se ale zhluboka nadechnu, seberu se a vydám se k jeho bytu.

Andy

Skoro se histericky rozesměju, když zazvoní zvonek. To je nějakej blbej vtip, nebo se Ashley rozhodl, že mě bude chodit kontrolovat, jestli náhodou nejsem schopnej přežít i bez něj? Mimochodem... nejsem. 

Nasupeně vyletím, cestou kopnu do židle, zakopnu o hromadu nějakýho bordelu a nahlas kleju. Než otevřu dveře, ještě se ohlídnu a shodnotím jedním pohledem celej pokoj. Vypadá to trochu jako kdybych tady před chvílí zkoušel odpálit atomovku a účinek nebyl tak dostačující, jak jsem doufal. Jediný co je na svým místě je stereo. Což mi připomíná, že nebylo moc chytrý si sem tahat poldu, když je kradený.

Otevřu dveře dokořán a okamžitě zamrznu na místě. "Gerarde?"

Gee

"Andy," odpovím mu. Zírá na mě jako na zjevení. Ani se nedivím - stojím před jeho bytem s páčidlem v ruce. Je až moc dlouho ticho. Sklouzne pohledem přes moje obtáhlý kalhoty, přes páčidlo a skončí na mé unavené tváři. I já jsem docela překvapenej.

"Co se ti stalo s obličejem? Mazlík kopal? To vypadá že jsem vypadl včas," začnu odlehčeným tónem.

"Pan policista očividně nebude takovej andílek, jak vypadá," změní téma bez odpovědi Andy a vezme mi páčidlo z ochromených rukou.

Andy

Kdyby to tak nebolelo, asi bych se musel rozesmát. Málem jsem zapomněl, jak hrozně je k sežrání... zvlášť když se tváří trochu vyděšeně.

"A tohle," zamávám tím kusem čehosi ve vzduchu, "máš na co? Myslel jsem, že jednou ti to stačilo."

"Eh," vydechne. Teď už vypadá fakt docela rozpačitě, rukou si vjede do červených pramenů vlasů. Taky bych si je rád prohrábnul, mimochodem.

"Tak co? Půjdeš dál, nebo to vyřídíme mezi dveřma?" zazubím se.

Gee

Já to věděl. Ta narážka na to - to mi stačilo. Očividně mi viděl až do hlavy, protože se sebevědomě usmál a vtáhl mě do bytu. Nevím proč, ale jak mě táhl za sebou, cítil jsem se bezpečně.