Cemetery Drive

[08]

Gee

Ten magor se na mě vrhnul. Ale ani se mu moc nedivím. Sprostě zanadávám. Potom ho zarazí Andy, pověsí se mu za tričko.

"Sakra Andy, zkroť si svýho domácího mazlíčka," zavrčím. V zápětí slíznu jednu pořádnou ránu do držky až se svalím na zem. Okamžitě se ale vymrštím na nohy, protože další šanci bych už asi nemusel mít. Myslím, že by mě zkopal do bezvědomí.

Vyběhnu do kuchyně, s botama se neseru, vezmu je do ruky a mířím pořádně rychle z tohodle bytu, kocovina nekocovina. Otázky, neotázky. Ash na mě řve cosi o zmrdaným zkurvysynovi. A kryplovi. Já mu z bezpečné vzdálenosti z předsíně odpovídám taky ne moc lichotivě.

Andy

"Nech toho, do prdele," zkusím to ještě a tahám Ashleyho zpátky co nejvíc to jde. Je to jako zkoušet uřídit párek volů. Přece jenom mě pobaví představa, že ti volové jsme stejně my dva.

"Pusť mě, vole, pusť mě," vrčí na mě, ale nějak vytuším, že mě stejně neuhodí. I když myslím, že bych celkem zasloužil. V duchu se jenom modlím, aby byl Gee v pohodě a co nejdál odsud. 

"Tak ahoj, Andy," ozve se ještě z předsíně provokativně a potom prásknout dveře, takže mám skoro pocit, že se otřásla podlaha. Ashley se na mě nasupeně otočí a prudce se mi vyškubne. 

Gee

Ahoj Andy? To bylo geniální, měl jsem ještě přidat, aby mi zavolal. To by Ash asi nevydržel. Ta představa mě na chvíli pobaví, ale jenom na tu chvíli, než mi dojde že mám na sobě jenom kalhoty. A v ruce svoje boty. Rychle si je nasadím. A v mysli mi opět začne hlodat podezření, že mezi mnou a Andym něco bylo. Mám totální okno. Proč by se jinak ten idiot tak rozčílil?

Vím že občas nereaguju přiměřeně, ale v tom bytě jsem to asi vážně trochu přehnal.

Andy

"Ashley... počkej, vysvětlím ti to...," začnu. Ani se nehne, ramena se mu zvedají, jak zhluboka dýchá. Dal bych cokoliv, abych věděl, jestli mi plánuje rozbít hubu, nebo mi to jakž takž projde. "Není to jak to vypadá. Nic se nestalo, opil jsem se."

"Ty jsi fakt idiot," zamračí se, ale když si všimne mýho zjevně dost zmatenýho výrazu, sebevědomě se usměje. "Jen jsem chtěl toho blba trochu vystrašit, jasný?"

"Co? Ty... ty se nezlobíš?" vydechnu a nevím, jestli jsem víc rozhozenej, nebo uchvácenej pocitem úlevy. 

"Na tebe? Vždyť mě znáš, nemohl bych se na tebe zlobit," zamrká. Nevím, jak se ke mně sakra tak rychle dostal a jsem z toho úplně v prdeli. Jako by nic mě zatahá za delší pramen vlasů, jako to dělá vždycky a rukou přejedu po lemu mých trenek. Málem jsem zapomněl, že tady stojím jako ten idiot jenom takhle. 

"Co si vynahradit ty dva dny, co jsem byl pryč?" zašeptá a líbne mě na rameno. 

"Ale... ale říkal jsi... já..."

"No tak, laňko, nezlob," zasměje se než se stihnu znovu ozvat, narve mi jazyk až někam do krku. Chvíli se snažím se mu vymanit, ale potom se ozvou ty dvě promarněný šance a ta hrozná touha ze včerejška a zapomu, že jsem to vlastně nechtěl. 

Ashley mě natlačí do ložnice, povalí mě asi jako já včera Gerarda, ale narozdíl ode mě, on se moc nezdržuje a stáhne ze mě zbytek toho, co mám na sobě. Slyším se, jak lapám po dechu a přetáhnu mu přes hlavu bílý tílko, zatímco on se pere s zipem kalhot. Potom mě přetočí na břicho a přitáhne si mě těsně k sobě, na zátylku cítím jeho dech a jeho ruce jsou úplně všude. Zavřu oči a... vidím Gerarda. Slyším, jak mi mumlá do ucha, cítím na sobě jeho ruce, vidím jeho úsměv. Tiše zasténám a úplně zapomenu na to, že to za mnou je Ashley. Ten to naštěstí pochopí a začne přirážet.

"Gee," dostanu ze sebe a naposledy zalapám po dechu, rukama tisknu prostěradlo. Skoro si nevšimnu, jak za mnou Ashley ztuhne a přestane ve všech činnostech, kterým se zrovna docela svědomitě věnoval.

"Cože?"

Gee

Po dvou hodinách se probudím. Ležím pořád v chodbě, hlava mě už tolik netřeští, zato na mě padne zoufalá realita včerejší noci. Něco bylo. Jsem si jistej. Bože, já se vyspal z hlavním podezřelým... Do prdele, do prdele... do prdele!

Celej život se snažím udržet si práci a osobní život pěkně od sebe a najednou si nakráčí zatraceně sexy, vysoký a přidrzlý pako a já se z toho totálně zblázním. Zavolám do práce, že dneska nedojdu. Vyslechnu si seřvání od šéfíka. To mi moc nepomůže. Mám nevysvětlitelnej pocit viny a sebeznechucení. Jak se říká - někdy je lepší nevystřízlivět.

Druhá strana mého já se ale ohromě raduje. Muselo to být úžasný. Škoda že mám okno. Celý dopoledně kreslým nesmyslný věci a až po poledni se rozhodnu, že je čas se sebrat a zlomit pár nic netušících ženskej srdcí. Ha ha. Trochu ujetá zábava, ale vždycky mě to uspokojí. Protože takhle určitě působím i na chlapy... jako magnet. A na odznak poldy se balí nejlíp.

Hledám ho po celým bytě ale nemůžu ho najít. A sakra. Měl jsem ho v košily a kde je ta košile teď? V Andyho bytě, no jasně.

Mám pocit že se o mě pokoušejí mrákoty. Dneska se tím zabývat nechci. Dneska ne.

 Andy

"Eh... já... nic," zkusím to trochu přiblble, zatímco se snažím překonat vlnu nelibosti z toho, že přestal. Trochu se prohnu v zádech a zkousnu si ret. Prosím, hlavně ať pokračuje.

"Co jsi to-" zlomí se Ashleymu hlas. "Co jsi to říkal?"

Potom je všechno nějak hrozně rychlí. Nejhorší na tom je asi to, že je mi ho skoro líto. Ashley na mě křičí a mlátí s věcma, hází po mě snad všechno, co mu zrovna přijde pod ruku a nepřijde mu to moc nebezpečný a já couvám někam do neurčita. Celou dobu jsem si jistej, že by mě neuhodil, ale asi... asi jsem se trochu spletl. Musel jsem ho fakt nasrat, protože mi dá pořádnou do obličeje, až mi z nosu začne téct krev. Uskočím stranou, ale dopadnu už jen do tmy a do prázdna.

*dalšího dne*     

Gee

Vyhrabu se z postele a nedbale se obleču. V hlavě mi zní jediný příkaz tohoto dne; vzít si zpátky svůj odznak. Nechci to rozmazávat na stanici, takže se dneska budu vyhýbat všem činnostem, kdy by mohl být potřeba.

Vypadám, jako by mě přejel parní válec. Pořád mě užírá představa že by si mohl Andy začít vyskakovat když se mnou.... no... Že já se radši nenaučil pít s mírou.

Na chodbě potkám Maxe. Ale fuj, to jsem za jeden den zapoměl jak hrozně po ránu vypadá? Asi jo.

"Co se stalo Gerarde? Vypadáš jako by tě zmlátili." Vidíš jeden hromotluk k tomu neměl daleko, vzpomenu si na zcénu z Andyho bytu a musím se pousmát. Zalezu do své kanceláře a zapnu počítač. Musím zjistit, kde bydlí, protože řekněme, že mám celou tu dobu v jeho bytě tak kapánek zahalenou mlhou. Začnu vyhledávání, když mi do kanceláře vlítne bez zaklepání ta kravka z laborky.

"Slyšela jsem, že ti bylo včera špatně?" řekne přehnaně starostlivým hlasem. Pak se na mě podívá pečlivěj: "Hádám to na pořádnou kocovinu. Na morální kocovinu."

Pak přede mě postaví kafe, jako by to byl ten nejlepší dárek a s náležitým vrtěním zadku odkráčí. Počítač mi mezi tím vyflusl místo kde Andy bydlí. Vyrazím z kanceláře. Řeknu Maxovi že musím do terénu za účelem vyšetřování, nasadím profesionální výraz a jdu si pro svoje věci.

***

Díky za přečtení, votes a komentáře :) Dejte vědět, co si myslíte, budem obě rády :D

Enjoy it, Lullaby007