Nechceš jít na oběd?

368 25 0
                                    

"Nechceš jít na oběd? Určitě jsi ještě nic nejedla." přerušil mě Louis s přemýšlení.

"Tak to máš pravdu, že jsem ještě nic nejedla." řekla jsem s úsměvem.

"Tak pojť." chytl mě za ruku a šli jsme do restaurace, která byla nedaleko. Naše ruce do sebe krásně zapadali. Proč mi tohle dělá? Došli jsme do restaurace a sedli si ke stolu. Louis mi pustil ruku a mě začal chybět jeho dotek.

"Co si dáš?" zeptal se mě dřív než k nám přišel číšník.

"Nechám to na tobě." odpověděla jsem mu s úsměvem, který mi Louis opětoval. Louis nám obědnal a my čekali až nám donesou jídlo. Když nám jídlo donesli začali jsme jíst. Dojedli jsme a Louis zavolal číšníka že budeme platit. Vyndala jsem si peněženku ale Louis byl rychlejší a zaplatil za nás oba.

"Já bych si to zaplatila." řekla jsem mu když číšník odešel.

"Já tě pozval tak i platím."

"Dobře ale příště platim já." Louis se jen na mě usmál a zvedl se od stolu. Také jsem se zvedla a následovala Louise ven. Zas mě chytil za ruku a šli jsme po ulici. Cestu jsem moc nevnímala soustředila jsem se jen jeho dotyk na mé ruce.

"Kam půjdeme teď?" zeptal se mě.

"Mě je to jedno, kam chceš ty?" usmál se ale nic neříkal.

"Půjdeme do parku?"

"Jo klidně." Došli jsme do parku kde jsme si sedli na lavičku. Louis mi pořád držel ruku a hladil mi jí. Pohlížela jsem si ho a všimla si že už neni tak štastný jako byl před chvílí. Díval se do země a konečně se odhodlal promluvit.

"Sam já bych ti potřeboval něco říct."

"Tak mluv. Stalo se něco?" zeptala jsem se ho trochu vystrašeně.

Can't stop loveWhere stories live. Discover now