Cesta říší

Rozsudek

…jen jsem ležel a ani nedýchal, skoro jsem měl zástavu srdce. Po chvilce jsem si uvědomil, že to byl jen strom a co nejtišeji jsem se převrátil a plazil dál. Doplazil jsem se k malinkému lesíku mezi poli a tam se schoval. Celý zbytek dne jsem tam nehnutě pozoroval okolí a přemýšlel o tom co se stalo. Přes noc jsem si v hlubším místě rozdělal malý ohýnek, aby nebyl vidět. A usnul jsem v myšlenkách, že teď už je to jen a jen na mě. Ráno jsem se vzbudil teplem a sluníčkem, zem už byla prohřátá. Vstal jsem a sbalil si věci a vyrazil na dlouhou cestu dál.