Cesta říší

Špatný směr

Jedeme po Německém území, duch války se už neukázal. Je mlha, není vidět dál než na dva metry, koukáme před sebe a jedeme v koloně i se zásobováním. Po posledním zničeném tanku jsme velitelský tank divize, velitel však moc neumí hledat v mapě. Jsme druzí v koloně dlouhé tři kilometry. První vůz je malý Schwimwagen a jede v něm regulovčík. „Jsme v nějakém komplexu budov a malých políček, kde je žito“ ozvalo se od regulovčíka. Velitel se na mě podíval a ze rtů mu  vypadlo tiše „Jsme v prdeli, cesta je úzká a celá kolona jede špatným směrem a ještě do nějakýho statku!“ Velitel prohlásil do vysílačky „Všichni se tu po jednom otočíme a jedeme zpátky.“ Po třetím tanku velitel zařval na nás i do vysílačky „Až se otočíte plyn na podlahu a rychle pryč!“ vidím zaorané žito do země a zničená políčka od otáčení vozidel. „Kurva pryč, to zas bude průser, škody je tu za desetitisíce marek! Všichni po otočení plyn na podlahu a rychle do hajzlu od tud!“ Není vidět dál než dva metry ale i tak jedeme co to jde. Za námi na statku zbyla obrovská zpoušť. Tak si představte tři kilometry vojenské techniky, jak se otáčí uprostřed políček a statku. Nepřátele jsme nepotkali, ale průserů už bylo nadmíru a teď ještě ten statek. Po několika dlouhých desítkách minut se ozvalo do vysílačky z konce řady „Není vidět na konec ruky, ale slyšíme střelbu, asi to není na nás, zřejmě se tu potkali naši přátelé s našimi nepřátely.“ „Máme se zapojit?“ radí se velitel s námi v tanku, shodli jsme se na tom, že se zapojíme. Velitel vydal rozkaz otočit věže tanků do směru střelby a zvuku od ní a prosypávat směr střelami. „Buďte všichni v pozoru nevíme kdy si nás všimnou.“ Záhy na to začly rány z děl do našeho směru...