People Meeting Percabeth CZ

Piper McLean

Jdu zrovna domů z nákupu,  když mě vyrusi telefon.  Volala my Annabeth. Zvedla jsem to a vesele ji pozdravila tak jako vždy.  Tentokrát mi ale odpověděl naprosto zoufalý a možná i trošku uplakany hlas.  Skoro jsem nevěřila že je to Annabeth.
"Piper mohly bychom se sejít?  Já... Já... Já mám tak trochu problém.  Hm... No... A potřebovala bych si s někým promluvit. "
"Jasně zlato.  Hned jsem tam... Kde vlastně? "
"U Berryho,  jako vždy. "
Položila mi to a já se vydala do naší oblíbené kavárny.  Pořád jsem musela myslet na to co se Annabeth stalo.  Snad ne něco s Percym.... Jestli ji ublížil,  bude ho to mrzet.
Jen co jsem vešla do kavárny,  zahlédla jsem Annabeth jak sedí v koutku u stolečku pro dva.  Hlavu měla položenou v dlaních a prsty se tahala za vlasy.  Mimochodem už jsem říkala tě má fakt krásný vlasy?
"Annabeth! Ahoj zlatíčko!  Co pak se stalo tak strašného? " řekla jsem tiše. Nechtěla jsem ji videsit, protože předtím si mě asi nevšimla. Byla moje nejlepší kamarádka-proto se občas oslovujeme zlato a tak- a vadilo my vidět ji takhle.
Vzhledla ke mě. Měla kruhy pod očima a sede oči podlite krvi. Smutné se na mě usmála ale neřekla nic.
Věděla jsem že na ní nesmím tlačit.  Pohladila jsem ji po zádech.
"Annabeth všechno bude v pořádku uvidíš.  Teď se trochou uklidni." použila jsem trošku caromluvy.
Annabeth se zhluboka nadechla a po chvilce vyhrkla.
"Asi jsem těhotná."
Chvíli jsem byla úplně mimo.
"Ale vždyť to je přece skvěle ne? "
Smutne se na mě podívala.
"myslíš? "
"vím.  A víš to určitě? "
Jen zavrtela hlavou.
"Annabeth tak zatím nepanikař. Nejprve to musíš říct Percymu. "napadlo mě dodat "jestli je to jeho" ale nedokázala jsem si Annabeth představit jako nevěrnici.
"A pak zajděte k doktorovi.  Nevěř jen testům.  Nevím proč ale u polobohu nějak blbnou.  Podle nich bys byla už trojnásobna teta. "
Jen překcapene vzhledla.
"Máš pravdu.  Musím za Percym a pak k doktorovi. Piper ani nevíš jak jsi mi pomohla.  Moc díky. Pak ti napíšu jak to dopadlo. " vstala a odešla.  A já se pak taky vydala domů.

Celý týden se Annabeth neozvala.  Dostávala jsem trochu strach.
Ale pak mi zase zazvonil telefon a v něm opět veselá Annabeth.
"Ahoj kočko jak se máš? "
"Ale co já!  Co ty? "
"Nó řekla jsem o tom Percymu.  Byl překvapený ale přijal to.  Šla jsme k doktorovi a tam zjistili že nejsem těhotná,  ale... Je Piper já tě vidím! "
Ani jsem si neuvědomila že stojím před kavárnou U Berryho. A hned u okna seděla Annabeth a  mavala na mě.
Šla jsem si k ní sednout.  Zase celá zarila štěstím.
"Nó tak co jsi to chtěla říct? "
Byla jsem strašně zvědavá.
"No takže těhotná nejsem.  Percy byl samozřejmě rád, a já taky.  Víš bylo to moc neplánovaný.  Ale mě pak došlo že to dítě chci.  A strašně moc.  Dokonce jsem se přistihla jak si hladím břicho. " Annabeth ztisila hlas a vstoupilo ji do něj zase trošku smutku.
"Percy mě ještě ten večer pozval na večeři.  Myslela jsem si,  že má fakt radost že nejsem těhotná,  protože jsem šli do tě drahé restaurace na 4.th."
Neubranila jsem se obdivnemu hvizdnuti.
"Nó ale já jsem ho nechtěla vodit za nos.  Tak jsem mu řekla,  že to díte vážně moc chci. "
Dramaticky se odmlcela.
"No a co on nato? " zvědavé jsem se naklonila dopředu.
Annabeth se zhluboka nadechla a vyhrkala "Požádala mě o ruku. "
Vypiskla jsem,  až se někteří lidé otočili,  ale nevšimli jsem si toho.  Popadla jsem ji za ruku.  Až teď jsem si ho všimla.  Krásný prstýnek se světle modrým kaminkem.
"U všech bohu Annabeth.  To je úžasný ty se budeš vdávat!  Počkat.  Chci podrobnosti. Jak te požádal. "
Annabeth se zasmála.
"Řeknu ti,  pro mě to byl fakt nervák. Dřív jsme totiž o dětech nemluvili,  takže jsem netušila jestli je vůbec chce. 
Hned jak jsem mu teda řekla,  že já je chci,  on se zavařil tak vážně až mě to úplně vyděsilo!  Myslela jsem že se se mnou rozejde.
Percy začal.: Annabeth já bych taky chtěl děti.  Tohle mi to pomohlo si to naplno uvědomit.  Ale jako polobůh jistě chápeš že nechci aby dítě nemělo úplnou rodinu-nevim jak mě to napadlo, ale úplně jsem viděla jak mi říká že má někoho jiného.
A proto Annabeth Chaseova-zvedl se, sáhl do kapsya začal si klekat  a mě to Furt ještě nedocházelo- tě žádám o ruku.  Miluji tě celým svým srdcem. Už od dvanácti si pro mě jako rodina. A při tom jsem vždy cítil,  že jsi něco mnohem víc.  Nevím kolikrát jsme málem umřeli,  ale vím,  kolikrát mi došlo že bez tebe nemůžu žít.  A teď bych si přál,  aby jsi se stala mou ženou.
Byla jsem úplně omracena a slzy mi tekly proudem.  Ale nakonec jsem že sebe zvládla vypravit odpověď. "
Upřímně i z toho vyprávění jsem cítila slzy v očích. Ale opravdu jsem jim to přála.  A nakonec Annabeth vyhrkal
"A ted; půjdeš mi za druzicku? "