People Meeting Percabeth CZ

Paul Blofis

,, Paulem je všechno připraveno?
A co prosteradla? A kam jsem dala ten... "
"Sally všechno je v pořádku.  Všechno je nachystané. "
Přišel jsem k ní a objal ji.  Chtěl jsem ji políbit ale zapipala trouba,  takže Sally, má milovaná žena,  mi zase utekla a šla zase něco připravovat.  No  jo. Vánoce se na každým podepíšou jinak.
Za deset minut zazvonil zvonek.  Sally běžela honem otevřít a já si ukradl kousíček cukroví než jsem se vydal za ní.
Přijeli k nám na Vánoce tak jako každý rok Percy,  Sallyn syn,  a jeho přítelkyně.  Oba už měli dvacet a zrovna dělali  vysokou v Novém Římě,  což je prý u San Franciska.  Proto k nám často nejezdili.  A když už ano,  tak to byla veselá rodinná událost.
Percy se objal s mámou, dál ji pusu na tvář,  sklonil se aby si nechal pocuchat vlasy a přísahal,  že pořádně jedl.  Pak šla na radu Annabeth  a Percy se zatím objal se mnou a při te příležitosti zaseptal: ,, Jančila máma moc?"
"jako bys ji neznal. "Percy jen zakoulel očima. Vzal Annabeth tašky, odmítl mou pomoc a vydal se do svého starého pokoje.  Cestou ještě stačil zaútočit na cukroví.  Prostě pořád stejný.

Společně jsme oslavili Vánoce. Percy a Annabeth slíbili že zůstanou do nového roku.
Sally  byla samozřejmě štěstím bez sebe.
Percy i Annabeth vypadali šťastně,  ale při pořádném zkoumání jste zjistili,  že se mezi nimi něco děje. A pak my to došlo a zřejmě i Sally. 
Annabeth přišli občas nějaké SMSky.  A Percy se vždycky zamracil.
Tři dny po Vánocích a asi dvacáté SMSce, když si mysleli že je neslysime,  Percy vybouchl.
"Už ti zase píše! "
Oba jsme se Sally v kuchyni ztuhli. Umyvali jsem nádobí po večeři
"Ano píše.  Protože to KAMARÁDI dělají víš! " odpověděla mu Annabeth stejně ostře.
"Kamarádi!  To by mě zajímalo na kolik jsi pro něj kamarádka!"
Vrazil jsem bokem do židle,  což ty dva na nás upozirnilo a ztratili se k Percymu do pokoje. Pořád jsme ale slyšeli nastavene hlasy.  Střídavě zesilovaly a zeslabovaly.
Sally měla velkou starost co se asi stalo. Neposlouchali jsme za dveřmi,  ale i neměli jsme k tomu daleko. 
Když najednou jejich hlasy utichly úplně.
Sally měla obrovskou starost.
"Neublizili by si že ne? "
Jen jsem zavrtel hlavou.
"Ne.  Myslím že Percyho by nic nedonutilo ublížit Annabeth. "
Prikyvla ale pořád měla starost v očích.
"Ale co se tam Teda stalo? "
Vsadil bych se,  že v hlavě se ji rodili nápady typu:  vypadli z okna nebo unesli je obří rackove.
"Paule já tam nakouknu. "
Stoupl jsem si za ní tak abych taky trochu viděl.  No co.  Byl jsem taky zvědavy.
Sally otevřela trošičku dveře a starost nás okamžitě nas opustila starost.  A nastoupil stud.
Percy ležel bez trika na posteli a pod ním ležela Annabeth - naštěstí oblečená. 
Sally, celá rudá,  zavřela dveře. Jen jsem se usmál.
"Usmirovani je vždycky nejlepší.  Sally proč my se víc nehádáme? "

Pak už jsme ty dva neviděli.  Dívali jsme na televizi, popíjeli vínko....
Pak se otevřeli dveře Percyho pokoje.  V nich se objevila Annabeth v Percyho tričku.  Trošku se nás lekla.  Začala si stahovat tričko co nejniž to šlo.
"My... My...my jsme dostali hlad... " Sally se usmála. "Ven si co budeš chtít zlato. "
Annabeth zmizela do kuchyně.  Po pěti minutách se zase vynorila a pak celá rudá s tacem Percyho oblíbeného jídla zase zapadla do pokoje.

Ráno vstala Sally o minutku dřív,  že mi prichysta snídani.  Našel jsem ji ale jak stojí s úsměvem na rtech ve dveřích Percyho pokoje. Stoupl jsem si vedle ní a uviděl Percyho a Annabeth jak spí v jedné posteli očividně jenom pod dekou.  Annabeth ležela na zádech,  ale Percy na boku,  nos zanoreny ve vlasech své přítelkyně a ruku prehozenou přes ni.
Se Sally  jsmese na sebe usmaly a zavřely dveře.