DNA

19.

  ,,Seš vážně chytrá," zasmál se Aiden a loktem drkl do Karen. Ta se nenuceně usmála a dál se věnovala chůzí po vlhkém lese.
,,Víš jistě, že jdeme správně?" Povytáhl obočí ,,ne, ale nic lepšího než bloudit tady dělat nemůžeme." Nadechla se a poté znovu promluvila: ,,Proč mě nepustíš do vnitř? Něco skrýváš?" Aiden se zastavil a zatajil dech. Přemýšlel jak dívce na její otázku odpoví. ,,Karen, není příjemný když se ti někdo hrabe v mysli. Mám své soukromí a to chci...," děvče mu ovšem skočilo do řeči ,,nech toho Aidene. Poznám, když lidi lžou. Mám tě ráda a ctila bych tvé soukromí, ale říkám ti, že až jednou nebudeš dávat pozor prolezu tě skrz na skrz." Usmála se a pokračovala v cestě. Vystrašný chlapec zůstal vylekaně stát na místě než dívku ztratil ze svého pohledu. Nová Karen- nebo také Hillary, jak dívka s radostí nazývala své nově stvořené alter-ego - se Aidenovi vůbec nelíbila. Dalo by se říct, že byla doslova bez citů. Věděl, že to způsobili její zápletky s Issaccem a Derekem, které on mimochodem neměl rád, ale také to způsobilo její umístění do ústavu pro mentálně choré. Dobře věděl jak je to v léčebně příšerné, sám tam byl několik měsíců zavřený. Když se jednou večer vracel z večírku domů, napadl ho neznámí útočník. Po pár týdnech u sebe začal pozorovat divné chování. Když začal pojídat syrové maso a po zahradě se začali nacházet zvířecí těla, rodiče ho odvezli do psychiatrické léčebny. Jednou v noci se v něm něco probudilo. Všichni na klinice mrtvý a chlapce už nikdo nenašel. Utekl daleko a o jeho pravém jméně už nikdo nikdy neslyšel. Snažil se přidat do různých smeček vlkodlaků- vzhledově jim byl velmi podobný - ovšem, pokaždé jeho krvelačnost zvítězila a on byl jednoduše znovu odkázán na svůj osamělý život.
Chlapec se probudil ze svého snění a bleskově doběhl mladou dívku, která, ze zvláštního důvodu, našlapovala velmi opatrně. Aiden si nemohl dovolit myslet nad svou minulostí- teď totiž bude čelit něčemu horšímu - budoucnosti.