9.

122 14 1
                                    

  ,,Zahajuji deváté sezení. Pacienta 2311." Řekl lékař a Karen se na něj s údivem podívala.
,,Proč jste to začal říkat?."
,,Protože naše sezení jsou teď natáčena. Začněte tedy prosím mluvit." Vyzval Karen lékař.
  [15]
  ,,Opravdu umíš kouzilt?" Přimouřila jsem oči a u toho jsem měla na tváři lehký vysmívavý úsměv. ,,Ano," odvětila mile mladá asiatka. ,,Takže mi dokážeš udělat kafe bez toho, aby jsi na něco šáhla nebo... nebo mi dokážeš vyčarovat sexy kamaráda?" Vykulila jsem své modré oči a se smíchem na rtech se podívala na Issacca. ,,Ne," promluvila hluboce a zmateně dívka. Její vlasy byli stáhnuté do úhledného drdolu a její tělo zahaleno v růžovo-bílém japonském kimonu. ,,Když jsem žila v Japonsku, moje babička mi pomáhala rozvíjet můj dar...," začala a poklelka ke stolečku, který byl téměř bez podpěrových nožiček. Svá kolena položila na měkký polštář a položila se na paty. Rukou pokynula, aby jsme jí napodobili. Ve výhledu na Hanako nám bránila pouze stará, suchá květina v květináči. ,,V Japonsku má každé jméno svůj význam. Mé jméno znamená květinové dítě. Moje maminka ho vybírala tak, aby se hodilo k mému daru." Zhluboka se nadechla a vydechla. Paprsky slunce prosvítaly mezi mohutnými horami do domu Hanako. Její skromná chatička byla zařízena do tradičního japonského stylu. ,,Ale jak jsem již zmínila, moje babička mě učila můj dar ovládat. Když usoudila, že jsem připravena, odvedla mě do temného lesa, kde jsem si musela sama poardit." Šibalsky se usmála a bříškem dvou prstů přejela po uvadlé květince, která náhle zrostla. ,,Nejprve květiny, poté zvířata a na konec lidé. Nic v mém okolí nedokáže být zraněno a ani zabito, tedy pokud nebudu vrahem já sama," zasmála se na hlas. ,,Hanako, pomůžeš nám tedy?" promluvil Issacc a Hanako svůj pohled nasměrovala na mě.
,,Rozumím všem rostlinám a jejich potřebám, umím je nechat vykvést a vidím do nich, ale nejsem si jistá, zda to dokážu i u lidí." Postavila se a upravila své kimono. Došla k jedné z malá knihoven, co se zde nacházeli a vyndala jednu knihu, kterou mi podala. ,,Nedokážu ti pomoci, ale tohle by mohlo." Usmála se a otočila se na Issacca. ,,Můžeš jít se mnou?" Usmál se vřele a Issacc mi hodil klíče od auta se slovy počkej ve vnitř. "

DNAWaar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu