DNA

2.

,,Můžu?" Zeptala se Karen unaveně a doktor Strenger pokynul rukou. ,,Bude Vám říkat jen Dr.S. nebo jen S nebo Mr.S nebo DoS. DoS zní vážně dobře." Vydala rozpačitě Karen a dala se do vyprávění.

[4]
,,Sedělala jsem na balkóně, v jedné ruce jsem držela cigaretu a v druhé rockstar, který jsem měla předtím v ledničce. Popotáhla jsem s cigarety a vyfoukla kouř. Jsem pouze příležitostní kuřačka, dám si třeba jen jednu nebo dvě za 14 dní. Musím si je šetřit a nechci být závislá. Pasivní kuřáctví je hnus a leze to do peněz. Ospale jsem si zívla a podívala se na tmavou oblohu. Hvězdy byly krásně vidět hvězdy a venku bylo ještě celkem teplo. Povzdechla jsem si a uvědomila si, že za necelých 7 dní budu muset zpět do školy. Jako malá jsem školu nenáviděla, samé učení, učebnice, sešity pravidla.
Jenže jak čas plynul, uvědomila jsem si, že škola je pro nás důležitá a navíc ráda se zdělávám. Zabíjím tak čas užitecně. Ještě jednou jsem unaveně zívla a zvedla se z křesla, co jsem si na balkón vytáhla. Do popelníku jsem dala nedopalek z cigarety a plechovku hodila do koše. ,,Pojď jdem dovnitř" promluvila jsem na štěně a to zalezlo do svého pelíšku. Pořád tu byl tátův kolega, což znamenalo, že nesmím ven z pokoje. Bylo to divné, ale naši nechtěli před svými spolupracovníky ukazovat své dítě, i když pro plno rodičů to bylo něco, čím dávali najevo jak dokonalou věc oni stvořili. Asi nejsem dokonalá."

,,Proč vám to rodiče dělali?"
,,Inu, pane DOSi, to bych také ráda věděla. Zřejmě můj okouzlující vzhled." Zasmála se a začala znovu mluvit.
[5]
Mávla jsem nad tím rukou a mrštila sebou do postele. Hlavou mi pořád vrtal Issacc. Kdysi jsme byli kamarádi, skoro i něco víc, ale potom se z něj stalo monstrum, ze kterého mají lidi strach. Způsobit tolik bolesti lidem, neunesla bych to. Kvůli němu jsem proplakala tolik nocí, nechtěla jsem věřit, že to byl on. Dlouhou dobu jsme si spolu dopisovali, jenže pak mi to začalo zapadat do sebe jako slkádačka a já s ním přerušila jakékoliv kontaky. Všechny jeho dopisy jsem spálila a ty co mi ještě občas poslal jsem ani neotevřela. Vím, že v jednom dopise mi psal: Ahoj Karen, nevím co ti ostatní nakecali, ale nebyl jsem to já... Psal mi dopisy pořád nečetla jsem je. Už nikdy, potom je přestal i posílat."

,,Řeknte mi něco o dopisech?"
,,Třeba jindy, pane DOSi."
[6]
"Ráno jsem se vzbudila a okamžitě šla na záchod. Po schodech jsem se doplazila do kuchyně a moje spása, před vyhladověním byla lednice plná jídla. Nabrala jsem si pár surovin, přihodila bagetu a šla do obýváku. Zapla jsem telku a pustila Disney Chanel. I ve svých devatenácti letech, se koukám na dětské pohádky typu Sofie první a Jack a piráti ze Země Ne Země. Přikrila jsem se dekou a bezstarostně ležela a jedla. Jsem strašně líná, ale kdybych šla sportovat, když je teplo mohla bych umřít na dehydrataci, nebo v zimě na podchladnutí. Dobře umřít zrovna ne, ale prostě příroda si to zařídila a pochopila dnešní dobu.
Až do jedenácti dopoledne jsem se válela na gauči a pozorovala Hannu Monhtanu, která právě začala. Z venku se ozval rachot motoru a můj mozek spustil poplašných signál.
Rychle jsem vypla televizi a i s dekou omotanou kolem svého těla jsem utekla do svého pokoje. Samozřejmě bych to nebyla já kdyby jsem se nenatáhla na schodech. ,,Karen? Karen!" Ozval se mužský hlas, táta přijel z práce domů. ,,No?" Ozvala jsem se. ,,Napadlo mě, že jestli by jsi nechtěla vyrazit do kina, když mám dneska volno" naklonila jsem se ze schodů a přimouřila podezíravě oči. ,,Za 10 minut jsem u auta." Usmála jsem se a zmizela ve svém šatníku."

,,Nešlo tohle povídání přeskočit?"
,,Kdepak, to nešlo. Potom by jste nic nepochopil." Usmála se Karen.

Ahojda! Tak doufám,že se Vám story zatím líbí, a že mě podpoříte ★ nebo komentáře,taky budu ráda za jakékoliv kritické komentáře a já se loučím.
Vaše G.S.