Dívka otevřela oči a vylekaně přejížděla po davu. ,,Kde je? Co jste jí udělali?" Kroutila se vzpurně na lehátku. ,,Kde je!?" Vykřikla skoro v slzách. Ostatní na ní zmateně hleděli. ,,Spala jsem, nebo spíš snila. Byla jsem zamotaná v nitkách, houpala se na nich." Své oči roztáhla tak, že jí v nich pálilo. ,,Proč jste to udělali? Vrátila by se sama. Zabili jste ji!" Jediná zde přítomná žena našla odvahu se zeptat: ,,Slečno, koho jsme zabili?" Karen se nadechla a zlomyslně se usmála. ,,Zabili jste tu pravou, tu pravou, kterou jsem já dala do ústraní. Zmohla se a vrátila se zpátky. Vy jste jí zabili. Probudili jste zlo. Probudili jste mě. Posílili jste mě, díky vám jsem už jenom já." Místností se začal ozívat psychopatický smích. ,,Můžete to zkoušet znova, nic už neuděláte, pro mě to je jako očista!"
Ležela ve staré nemocniční posteli. Jediný zdroj světla byla jedna chabá žárovka, která visela ze stropu. Na sobě měla bílé šaty nasáklé krví. ,,Co to sakra je?" Pomyslela si. Své dlouhé nohy poslala do temnoty a postavila se na podlahu plnou vahou. Rozeběhla se po pokoji a proběhla dveřmi. Ocitla jsem se na dlouhé, úzké, temné chodbě. Rychle utíkala pryč. Její rudé vlasy společně s bílímy šaty, jenž byly celé krvavé, vlály za ní. Dveře jsou na dosah. Ach ne! Zakopává. Padá do temnoty.
Karen se prudce probudila a posadila. Byla zmatená. Netušila kde se zrovna nachází. Nebyla nikde v léčebně, byla pryč, venku.
,,Pater noster, qui es in caelis,
sanctificétur nomen tuum;
advéniat regnum tuum;
fiat volúntas tua, sicut in caelo
et in terra. Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie;
et dimítte nobis débita nostra,
sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris;
et ne nos indúcas in tentatiónem;
sed líbera nos a malo.
Amen." Začala zběsile opakovat, během toho měla oči pevně zavřené a houpala se sem a tam. Chladná zem jí studila po celém těle, ale nemohla nic dělat.
,,Co to provádíš?" Zeptal se krásně hluboký hlas. ,,Modlím se k Bohu." Zašeptala. ,,Nech toho," pornesl a zvedl ji z chladné země. Ten hlas, ta vůně, znala to, bylo to tolik podvědomé. Otevřela oči. ,,Aidene," zasténalo děvče a obejmulo chlapce kolem krku. ,,Co se stalo?" Dodala ,,to bych se měl spíš ptát já, ne?" Zasmál se a pustil Karen na zem. Nemohl z ní spustit oči. Aidenovi se vždycky Karen líbila a teď, když tu stála před ním nahá, nemohl z ní spustit oči.
YOU ARE READING
DNA
FantasyČlověk má jen jednu DNA, která přenáší genetické informace. Jak je tedy možné, že Karen má v sobě DNA dvou různých osob? Může za to její rozdvojená osobnost? Není na vinně syndrom mizejícího dvojčete nebo je v tom něco, co věda nedokáže vysvětlit? ...
