,,Sezení číslo 07. Kamerový záznam pacienta dva dva pět.
Stav: Pacient vykazuje známky klinické deprese. Uzavřená, nekomunikuje, nejí, často myslí nepříptomna." Řekl mladý lékař a podíval se na Karen. Její oči byli podlité krví a tváře bílé jako školní křída na tabuli. Tiše dýchala, oči upínala do neznáma. Lékař věděl, že není duchem přítomna. Chtěl si s ní povídat. Měl rád sezení s touto dívkou. Byla totiž speciální. Něco se změnilo. Po tom, co dva dva pět omdlela se změnila. Byla tichá, nebyla už odvážna. Něco se zlomilo a zbyla pouze prázdná schránka bez duše. Schránka, která se jen snaží minimálně udržet při životě. ,,Karen prosím, mohla byste mi říct aspoň něco, co si vybavujete."
Žádná reakce. ,,Prosím," dodal lékař. ,,Už to přišlo. Slíbilo, že příjde. Bylo tu." Konečně odpověděla, ale stálé zrak upínala na holou stěnu. Do momentu než dodala: ,,Viděl jste to taky?" Lékař byl zmaten. Její pohled byl jako noční můra, které se poté bojíte další roky svého života. ,,Co jsem měl vidět?" Chvíli panovalo ticho než Karen začal mluvit. ,,No přeci jeho." Prstem začala malovat obrazce do vzduchu a poté se znovu otočila. Věděl, že to nebude lehké, ale netušil, že ho bude čekat tohle. Takhle to prostě nepůjde. Pomyslel si. Podíval se na pacientku, její plameny, které kdysi ukrívali její oči, uhasli. Už to byli prostě pouze oči. Jenom hnědé oči. Lékař se zarazil, dal by ruku do ohně, že předtím ty oči byli modré s nádechem zelené.
YOU ARE READING
DNA
FantasyČlověk má jen jednu DNA, která přenáší genetické informace. Jak je tedy možné, že Karen má v sobě DNA dvou různých osob? Může za to její rozdvojená osobnost? Není na vinně syndrom mizejícího dvojčete nebo je v tom něco, co věda nedokáže vysvětlit? ...
