Vše, jak má být 2

196 29 4
                                    

Amy stála na pódiu a zpívala. Cítila se šťastná. Cítila se tak, jako by ji patřil celý svět. Skončila písnička a od diváků, kteří seděli poblíž pódia a poslouchali, se ozval potlesk. Amy se zasmála a podívala se na zem na seznam písniček. Jimmy třikrát zaťukal a začali hrát.

Knockin On Heavens Door od skupiny Gun's N' Roses. Zazpívala první verš a hned myšlenkami zabloudila k jedné dávné vzpomínce na Jessicu.

---

Amy vešla do pokoje. Na posteli viděla Jessicu, schoulenou do klubíčka s rozmazanou řasenkou od slz. Hned ji došlo, co se stalo. Zase se s někým rozešla. Tuhle scénu už znala až moc dobře. Jedinou věc, kterou ale nikdy nechápala, bylo to, proč ji to pokaždé tak sebere? Stejně nikdy není ve vztahu déle než tři měsíce. Sedla si na postel vedle ní a beze slova poslouchali písničku, která hrála z Jessiciného mobilu.

„We've been through this such a long long time
Just tryin' to kill the pain.
But lovers always come and lovers always go.
An no one's really sure who's lettin' go today
Walking away."

„Strávili jsme tenhle opravdu dlouhý, dlouhý čas
tím, že jsme zkoušeli potlačit bolest.
Ale milenci vždycky přicházejí a zase odcházejí.
A nikdo si není opravdu jist, kdo to dnes zabalí a půjde pryč."

Při posledním verši se Jessica rozvzlykala ještě víc a tak se k ní Amy naklonila a objala jí.
„To bude dobré Jessico. To bude dobré."

---

Amy přepadl obrovský stesk po Jessice. Sotva dokázala zpívat dál, a když už konečně skončila píseň, rychle řekla Frankiemu, že si potřebuje na chvíli odskočit.

Vyšla před Renesanci, kde našla mladíka, opřeného o fasádu domu a užívajícího si cigaretového opojení.
„Co ty tady? Proč nejsi uvnitř a neslavíš?"
„Byla tam Juliet a zase jsme se chytli, tak jsem potřeboval čerstvý vzduch... A co tu děláš ty? Nemáš zpívat?"
„Zpívala jsem a za chvíli se tam vrátím, jen prostě potřebuju chvilku."
„Jessica?"
„Jo..."
řekla Amy smutně.
Mladík se na ní soucitně podíval a po chvilce ticha pronesl:
„Vzpomínám si na jeden citát, z filmu Forest Gump. Máma vždycky říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál... Víš, po tom, co Juliet odešla, mi trvalo dlouho, než jsem se přesto dokázal dostat a nechal to jít. A teď, když se tu znenadání objevila, se to jakoby rozjelo nanovo. Všechny ty výčitky, otázky, sebelítost a další věci... A není to lehké. Když někoho ztratíš, tak to nikdy není lehké. Vždycky to bolí a občas se to vrátí, i když se s tím srovnáš," vydechl kouř a podíval se na ní.
„Ale když odložíme minulost, můžeme v životě potkat něco lepšího," řekl, usmál se na ní a objal ji.
„A pak konečně můžeme jít dál."
„Díky."

Ještě chvíli tam tak stáli a pak se oba vrátili zpět dovnitř.

---

Bylo něco kole desáté večer, kdy kapela dohrála svou poslední písničku a na podium se opět vrátil Michael a mladík.
„Děkuju účinkujícím, za to že nám zpříjemnili uplynulé chvíle. Tito talentovaní mladí lidé jsou součástí našeho týmu, a proto je tu budete moct potkat i v budoucnu a doufáme, že znovu budou moct potěšit váš sluch."
„Dámy a pánové, čas pokročil a proto bychom rádi přešli k dalšímu bodu našeho programu a tím je představení činností našeho podniku. Jak jste si jistě stačili všimnout v zadní části je zvláštní prostor vyhrazený pro výstavu obrazů,"
začal Michael.

Mluvili ještě nějakou chvíli a diváci nadšeně poslouchali, přikyvovali a tleskali. Když domluvili, ujal se zábavy Pinky, za svým počítačem a technikou. Po zbytek večera pouštěl příjemné písničky, které utvářeli nezapomenutelnou atmosféru.

---

Mladík popíjel víno u jednoho stolu společně s Amy a Michaelem. Najednou se k nim nenápadně přiblížil postarší pán a s úsměvem na rtech je oslovil:
„Tak tady máme ty naše hvězdy. A podívejme se, nebudeš náhodou ty ta tajemná dívka?"
„Hezký večer,"
pozdravilo osazenstvo stolu pana K.
„A ano máte pravdu, tohle je Amy, ta tajemná dívka. A Amy, dovol mi, abych ti představil našeho mistra, pana K."
„Velice mě těší Amy. Už chápu co tady mladíka tak učarovalo."
„Děkuji, taky mě těší."

„Tak jak se vám líbí v našem podniku?"
„Máte to tu opravdu moc krásné, chlapci! Už se těším, až si tu někdy přijdu v klidu sednout na kávu."
„Budeme se na vás těšit, jste tu vždy vítán."
„Nechci vás moc zdržovat, chtěl jsem vás jen přijít pozdravit a složit kompliment tady slečně."
„Vy už odcházíte?"
„Inu nejsem už nejmladší a hodin už taky není nejmíň."
„Děkujeme, že jste přišel."

K. se zvedl ze židle a už byl na odchodu, když se ještě naposledy ohlédl a spiklenecky pronesl směrem k mladíkovi: „Pořád si myslíš, že to byla náhoda?"

---

Lidí pomalu ubývalo, a když se kolem jedné v noci zvedla i poslední skupinka hostu, otočil Michael cedulku na dveřích s nápisem „zavřeno". Měli za sebou první otvírací den. Všichni se sesedli kolem baru a Jack, teď už i společně s Pinkim nalili všem poslední skleničku večera.
„Vím, že těch přípitků už bylo dnešní večer dost, ale přece jen bych rád připil ještě naposledy na to, že jsme to všechno zvládli a máme to za sebou."
Radostně, i když dost znavené zvedli všichni své skleničky a obrátili do sebe jejich obsah.

---

Když konečně dorazila Amy spolu s mladíkem do jeho bytu, ukazovaly nástěnné hodiny už deset minut po čtvrté ranní. Zmožení po celodenní námaze a stresu se, neobtěžovali ani převléct a prostě jen unaveně padli do postele. Amy se ospale přitulila k mladíkovi a špitla mu do ucha líbezný vzkaz: „Miluju tě."
Netrvalo dlouho a oba usnuli ve vzájemném objetí.

Mladík otevřel oči. Tupá bolest mu projela hlavou. Zaskučel a převalil se na bok. Užuž chtěl obejmout Amy, když v tom si uvědomil, že místo na posteli vedle něj je prázdné. Posadil se a porozhlédl se po pokoji. Najednou jim projel nepříjemný pocit dejavi. Prosím, znovu ne, pomyslel si. Snažil se zakřičet, ale z jeho suchého hrdla vyšlo jen tiché „Amy? Amy?"
Rychle vstal a namířil si to do kuchyně.
Otevřel dveře a tam ji uviděl.
Stála uprostřed kuchyně, hlavou pohupovala do melodie hudby, plynoucí z rádia a připravovala snídani.
„Amy!"
„A hele kdo se nám to obudil! Dobré ráno ospalče,"
řekla žertovně a usmála se na něho.
Mladík k ní došel a objal ji.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady."
Amy na něj nechápavě pohlédla. „A kde bych asi tak měla být? Stalo se něco?"
„Ne nic, jen jedno nepříjemný dejavi."
„Už je to dobrý, jsem tady."

Jo máš pravdu, už je to dobrý, pomyslel si. Vše je tak, jak má být.

KONEC..?

MládíWhere stories live. Discover now