Mládí

Rande: Převrat - 2. část

Mladík dál nadšeně vyprávěl o malířství a o svém životě umělce. Najednou mu hlavou proběhla myšlenka. I když tu dívku zná ani ne 24 hodin, a když vešla do kavárny, cítil se nervozně, i přesto se s ní teď cítil zcela uvolněný. Mluvili, smáli se a stařec u sousedního stolu si na chvíli pomyslel, že vypadají jako dlouholetí přátelé.

Přišel k nim číšník a oni si objednali dva malé zákusky, pojmenované v jídelním lístku, jako "osudové zákusky". Byl to mladíkův nápad a dívce se zamlouval. Perfektně se hodil k dnešnímu dni.

Když číšník odešel, nastala krátká chvíle ticha, kterou ale mladík vzápětí přerušil.

"Víš, musím ti říct, že je mi tu s tebou fakt dobře. Celý den je tak neuvěřitelný a všechno do sebe tak zapadá, až mi to hlava nebere. Ale ať už to je cokoliv, osud, náhoda, karma, nebo cokoliv jiného, jsem zato rád."

Odmlčel se a usmál se na ní. Dívka mu úsměv opětovala a pak své oči sklopila dolů.

"Taky jsem ráda." řekla a podívala se na něj. "Dneska jsme ve škole měli hodinu filozofie a profesor zrovna mluvil o náhodě... Ale jak říkáš, ať už to je cokoliv, je to fajn."

Dlouho se dívali jeden druhému navzájem do očí, bez jediného slova. Zpět do reality je vrátil až číšník, který donesl zákusky.

---

Jessica, spolubydlící dívky, se spolu se svým přítelem Davidem, řítila po dálnici směrem k městu. Prožili spolu nádherný den.

Ráno se vydali na vyhlídkový let vzducholodí nad městem. Byl to úžasný zážitek. V takových chvílích si vždy Jessica vzpomněla na svou kamarádku. Škoda, že ona je tak slušná a bojácná, kdyby byla aspoň trochu jako já, mohla by si život více užít. Zatímco ona sedí ve škole, já teď žiju...

Na oběd si zašli do výborné čínské restaurace a rozhodli se, že své dnešní odpoledne stráví v přírodě. Koupili pár lahví vína, jídlo, z domů vzali stan a jeli. Odpoledne bylo ještě krásnější. Asi 30 kilometrů od města sjeli na cestu, která mířila k lesu. Opodál si našli příjemný kousek louky u řeky. Když postavili stan a načali první láhev vína, pustili se vášnivě do sebe.

Jessica byla typická kráska. Věděla, že je pěkná a taky věděla jak svou krásu využít. David byl typický sportovec. Hrál na škole americký fotbal a holky jako Jessica ho přitahovaly. Možná i to byl důvod, proč před měsícem skončili po divokém večírku u Davida doma...

Byl to opravdu pěkný měsíc, pomyslela si Jessica, když se vraceli domů. Oba byli ještě dost podnapilí, ale ne dost na to, aby David nebyl schopen řídit.

Jessica se na něho zamilovaně podívala a položila mu svou ruku na stehno. Natáhla se k němu s úmyslem políbit ho. "Miláčku" řekla a věnovala mu dlouhý polibek... V tu chvíli auto prudce nadskočilo a oba pochopili, že něco není v pořádku. David v rychlé jízdě, omámen Jessicin polibkem, nestihl vybrat prudkou zatáčku. Auto prorazilo svodidla a sjelo z cesty.

---

Seděli v kavárně už přes hodinu a povídali si. Dívka zrovna mluvila o Jessice a mladík se zaujetím poslouchal. Starce u vedlejšího stolu jejich tlachání už omrzelo a tak odešel. Když dojedli zákusky a zaplatili, dohodli se, že spolu půjdou k vlakové zastávce.

Šli večerní ulicí. Mladík miloval procházky nočním městem. Všechno kolem svítilo, z kaváren se linula příjemná melodie a na ulici panovala klidná atmosféra.

Když si tak povídali a šli, napadlo mladíka, jestli ji snad nemá chytit za ruku. Tuhle myšlenku ale rychle zahnal, když zpozoroval, že dívka má ruce v kapsách svého jarního kabátku.

Došli k zastávce. Loučení... pomyslel si. Hlavně to nesmí zvorat.

„Byl to velmi příjemně strávený večer." řekl a usmál se na ní.

„I pro mě to byl krásný večer."

„Uvidíme se ještě někdy?"

„Moje číslo je 700 121 858. Budu ráda, když zavoláš." řekla a začervenala se. Sklopila zrak a špičkou boty se zaryla do chodníku, jako by chtěla típnout neviditelnou cigaretu.

„Určitě se ozvu." řekl a udělal malý krok směrem k ní.

Nejistě se podíval do jejich očí. Podívala se na něj a rukou si uhladila vlasy za uchem.

„Tak asi dobrou noc." řekla váhavě a vykouzlila na tváři jeden z těch neodolatelných úsměvů.

V tu chvíli ji mladík políbil. Nebyl si sice úplně jistý správnosti svého rozhodnutí, ale občas přijdou chvíle, kdy člověk koná spíše intuitivně, než rozumně. Ona ale neodtrhla své rty od něj, jak čekal, ale polibek mu opětovala. Měla sladké rty, nejspíš ještě po tom jahodovém zákusku. Byla to jen chvilka, ale mladík do toho vložil celou svojí touhu. Pak se od sebe odtrhli. Ona se začervenala a on usmál.

„Dobrou noc, Amy." řekl, otočil se a ztratil se ve tmě.

---

Dívka jako ve snu seděla na sedadle ve vlaku. Nemohla uvěřit tomu, co se stalo a stále dookola si v hlavě přehrávala celý večer. V tom ji zazvonil mobil.

„Dobrý večer, tady nemocnice svatého Jiří, je u telefonu Amy L...?"

„Ano, co se stalo?" řekla s napětím v hlase.

„Máme vás tu zapsanou jako kontakt v případě hospitalizace Jessicy Clarsové. Vaší kamarádku k nám před pár minutami dovezli v bezvědomí s vážným poraněním hlavy. Spolu se svým kamarádem prodělali vážnou autonehodu."

Konec 9. kapitoly.