Nekonečná cesta/ Petr Lexa

Část 97- Poukaz a dovolená

26.12.
Letos jsme strávili Vánoce v největším klidu.
V tom stresu jsme si ani nevzpomněli na naše včerejší výročí.
Já: "Miláčku?" 
Petr: "Ano?"
Já: "Na něco jsme včera zapomněli."
Petr: "No jo! Výročí!"
Já: "Tak všechno nejlepší k výročí." 
Petr: "Tobě taky."
Políbili jsme se.
Nic jsme si nekupovali.
Domluvili jsme se na tom.

...

"Pojedeme?" zeptal se.
"Jo, můžeme vyrazit," řekla jsem.
Zbytek u nás ještě spal.
Bůh ví do kolika seděli.
"Máme všechno?" zeptala jsem se.
"Jo, máme," řekl.

...

Kolem půl dvanácté jsme přijeli do Budějovic.
Právě parkujeme před domem.
Pobrali jsme všechny věci a šli jsme ke dveřím.
"No ahoj, pojďte dál," řekla Iva, která na nás již čekala.
"Ahoj mami," pozdravil Petr.
"Ahoj Ivo," pozdravila jsem.
Vešli jsme do domu.
Byla cítit vůně jídla.
"Filipe, už jsou tady," zavolala Iva.
Během chvilky byl Filip dole a vítal nás.

...

Po obědě jsme si rozbalili dárky.
Všichni jsme měli velkou radost.
A odpoledne jsme byli domluvení s Petrovo tátou.
Šel s námi i Filip.

...


No celkové Vánoce hrozně rychle utekli.
Dnes už je 24. ledna.

Po novém roce přiletěli moji rodiče.
Strávili tady 5 dní a pak zase letěli do Anglie.
Práce prostě nepočká.
V lednu jsem měla 2 koncerty a Slza 4, takže jsme měli docela volno.

A málem bych zapomněla!
Silvestr jsme opět trávili s Honzou, Lidkou, Denisem a Markét.
A pozor.
Honza požádal Lidku o ruku.
Přesně o půlnoci.
Bylo to jako z pohádky.
Začali jim k tomu pálit ohňostroje.

No a dneska přichází den kdy využijeme poukázku od Denise a Markét.
Asi bych Vám už mohla prozradit o co jde.
Mě a Petrovi dali poukázku na tetování.
Dlouho jsme vybírali.
Chtěli jsme něco, co by nás spojilo navždy a našli jsme.
Právě teď jsme na cestě do salonu...

...

"Dobrý den, vy jste Lexovi, že?" pozdravila paní, když jsme vešli do salonu.
"Dobrý den, to jsme my," řekl Petr.
"Dobrý den," pozdravila jsem.
"Tak pojďte, už to mám připravené," řekla.

Jsem docela nervózní.

---Petrův pohled---
Dorazili jsme do salonu a už se půjdeme tetovat.
"Tak, kdo půjde první?" zeptala se tatérka.
S Alexou jsme se na sebe podívali.
"Já půjdu," řekla odhodlaně, ale poznal jsem, že je nervózní.
"Dobře."
Alexa si sedla na křeslo a nastavila svoje zápěstí.

Tatérka si připravila vše potřebné, aby mohla začít.
...
Bylo vidět, že to Alexu občas zabolelo, ale zvládala to.
"Tak a máme to," řekla a odložila jehlu.
Tetování zadělala a do křesla jsem šel já.
"Je to nádherný," řekla Alexa a obdivovala dílo, které jí bude zdobit ruku po zbytek života.
"To jsem ráda, že se Vám to líbí."

U mě probíhal stejný proces jako u Alexy.
Nečekaně. :D
"Tak a je to," řekla tatérka.

...

"Moc Vám děkujeme, odvedla jste skvělou práci," řekl jsem.
"To není vůbec zač. Je to moje práce. Mohla bych si prosím ty tetování pohromadě vyfotit?" zeptala se.
"Jistě," řekl jsem.
"A mohla bych je dát na Instagram a označit Vás?" zeptala se znovu.
"Pokud to nevadí Alexe tam ano," řekl jsem.
"Nevadí," odpověděla Alexa.
Tetování si vyfotila a rozloučili jsme se.
"Děkujeme, nashledanou," pozdravili jsme s Alexou společně.
"Nemáte zač, je to moje práce, nashledanou," odpověděla.

...

Sedli jsme si do auta a začali jsme si tetování prohlížet.
"Mě se fakt líbí," řekl Petr.
"Mě taky," odpověděla jsem.
"Jsem zvědavý na reakce ostatních," řekl Petr.
"Jo to já taky," odpověděla jsem.

(Představte si toto na jejich zápěstích, v jednom z "rohů" - není přes celé)

...
---Alexy pohled---
No povím Vám, čas letěl strašně rychle.
Už je konec února.
Na celý duben máme naplánované turné.
Jak já tak Slza.

Já: "Miláčku?"
Petr: "Ano?"
Já: "Máš na březen nějaký plány?"
Petr: "Ne vůbec, před tour je celý březen volno. Proč?"
Já: "No, mám taky volno a napadlo mě, co můžeme podniknout."
Petr: "Povídej"
Já: "Co se takhle sbalit, třeba i s Honzou, Lidkou, Denisem a Markét a odletět na celý měsíc do L.A.?"
Petr: "To zní dobře. Zavoláme jim."
Já: "Hele, víš jak je tam ještě jeden ten nedodělaný pokoj?"
Petr: "No?"
Já: "Možná bychom mohli ještě někomu zavolat."
Petr: "Komu?"
Já: "Co takhle 4 bláznivým klukům?"
Petr: "To by bylo skvělý!"
Já: "To teda, ti 4 blázni už mi sakra chybí."
Petr: "Jo, nikdo mi tady neskáče po bytě když dovezou pizzu."

Po tomhle jsem se začala smát.

---Flashback---
"Pizza je tady," řekla jsem a vešla do obýváku s několika krabicemi.
"Jupííííííííííííííííííííííííííííí," zařval Mikey a začal běhat kolem gauče.
"Jooooooooooooooooo," přidal se hned za ním Ash.
"Uííííííííííííííííííííííííááááááááááááááááá," zařval Calum a začal skákat po gauči.
"No, ehm... Já ti pomůžu s krabicemi," řekl Luke a začal se smát.
No, vlastně všichni se začali smát.
Byl to záchvat asi na 5 minut.
"A jinak jako dobrý?" zeptala jsem se kluků a poklepala na hlavu.
"Ne," řekl Calum a zasmál se.
---End of Flashback---

Já: "To bylo stejně super."
Petr: "Jo, to bylo."
Já: "Jdu to obvolat."
Petr: "Dobře."

Šla jsem nahoru do ložnice a na Skype jsem vytočila Luka.
Byl naštěstí online.
"Ahooooj Alexo," pozdravil mě.
Jakmile tohle řekl, tak se za ním během sekundy objevili 3 další hlavy.
"No ahoj kluci. Tak co jak se máte?" zeptala jsem se.
Chvilku jsme si povídali o tom co se dělo od té doby co jsme se neviděli.
Potom jsem se rozhodla zeptat.

Já: "Hele, jak jste na tom teď v březnu?"
Calum: "Jak to myslíš?"
Já: "Prostě jestli máte nějaké plány."
Ash: "No, asi tak do 23. máme volno, proč?"
Já: "A nechtěli byste si udělat menší výlet?"
Ash: "Kam?"
Já: "No, co takhle na dovolenou v L.A.?"
Luke: "Vy tam jedete? Kde budete bydlet?"
Já: "No, přece v tom mým baráku."
Mikey: "A jo, ty tam máš vlastně tu vilu."
Já: "Jo."
Calum: "A kdo všechno jede?"
Já: "No tak já s Petrem a potom Lidka s Honzou a ještě můj kamarád Denis s přítelkyní Markét."
Luke: "A nebudeme tam překážet?"
Já: "Kdyby jo tak Vám přeci nevolám."
Mikey: "Hele alespoň si odpočinem."
Luke: "Tak za mě jo."
Ash: "Za mě taky."
Calum: "No za mě takýý."
Já: "Takže se uvidíme?"
Mikey: "No to si piš. Kolikátého tam letíte?"
Já: "Poletíme asi 28. února."
Luke: "Tak pak napiš kdy na 100% poletíte a domluvíme se kdy máme přiletět my."
Já: "Dobře, tak se mějte ahoj."
Kluci: "Čáu."

- Hovor Lidce-
Já: "Ahoj"
Lidka: "Čus."
Já: "Hele, máte s Honzou nějaký plány na březen?"
Lidka: "Já nemám, vydrž.. zeptám se Honzy."
Já: "Ok"
...
Lidka: "Tak prý má volno. A zapomněla jsem se zeptat proč."
Já: "No, já i Petr máme úplně celý měsíc před tour volno a chceme jet na celý ten měsíc do Ameriky."
Lidka: "To zní fakt dobře! A tobě by to nevadilo?"
Já: "Kdyby jo tak ti to přece nenabízím a ani nikomu jinému."
Lidka: "Kdo ještě pojede?"
Já: "Noo... teď budu volat Déňovi s Markét a ještě..."
Lidka: "Ještě kdo?"
Já: "Co takhle 4 kluci? Ash, Mikey, Luke a Calum?"
Lidka: "Nene, my je zase po tak dlouhý době uvidíme?"
Já: "No jasně, těšíš se?"
Lidka: "No to si piš! Jdu to říct Honzovi, bude mít radost."
Já: "Tak jo, měj se. Já jdu zavolat Denisovi."

...

Hovor s Denisem probíhal podobně.
Přijal moji nabídku.
Takže pojedeme v 10 lidech. 
To bude pecka.

"Péťo? Tak prý všichni jedou! To bude skvělý!" řekla jsem.
"Jo to bude," odpověděl.
"Užijeme si to!" řekla jsem.
"To přece nemusíme čekat na L.A.," řekla a ušklíbl se.
"Hmmm... no to nemusíme no," řekla jsem a zatahala ho za tričko.
Petr měl vzal do náruče a vynesl do ložnice...

Další díl je tu.
Doufám, že se Vám líbil.
Budu moc ráda za hlasy a komenty :)
Mějte se, smějte se a čááu :)