Nekonečná cesta/ Petr Lexa

Část 36- Akce

---24.11.---
Dnes je 24. 11 a Petr mě pozval, abych s ním šla jako doprovod na akci Blogerka roku.
Je tam více kategorií a on byl vybrán do TOP 10 ve Videoblogerovi roku, to je všechno co vím.
Bylo něco kolem 7 a já už si doupravuji vlasy do jednoduchého účesu a potom se jdu ještě nalíčit.
Nechci to moc přehánět, takže si dám make-up, korektor, oční linky a řasenku, to stačí.
Na sebe si beru šaty (viz. média)
Petr je ještě neviděl tak snad se mu v nich budu líbit.
Kolem 8 hodiny mě má vyzvednout.
Po dlouhé době zase uvidím docela dost youtuberek a youtuberů, moc se na ně těším.
Je půl osmé, jsem dolíčená takže se jdu obléct do šatů.
Šaty mám na sobě, takže teď už si dávám do kabelky akorát mobil, peněženku a klíče.
Akorát kabelku zavírám a ozve se zvonek...

---Petrův pohled---
Stojím před jejími dveřmi, zazvonil jsem ( Nečekaně :D )
Slyším jak někdo jde po schodech.

Jsem docela nervózní v její přítomnosti, ale skrývám to.
Už slyším obouvání bot a najednou se otevřou dveře.
Zůstanu stát s otevřenou pusou, strašně jí to sluší.
Sladce se na mě usmála a pozdravila mě:
"Ahoj Petře," řekla.
"A-a-ahoj Alexo, moc ti to sluší," řekl jsem zdvořile.
"Tobě taky," řekla a usmívala se.
"Můžeme vyrazit?" zeptal jsem se jí.
"Samozřejmě, jenom zamknu," řekla a otočila se aby zamkla.
Když se otočila zpět, nabídl jsem jí rámě, přijala.
Otevřel jsem jí dveře od auta a potom jsem šel na stranu řidiče.

Vyrazili jsme...

---Pohled Alexy---
Seděli jsme v autě.

Petr se choval jako gentleman, bylo to od něj milé.
Už jsme se blížili k budově a Petr začal parkovat.
Vyšel z auta a zase mi otevřel dveře.
"Děkuji," řekla jsem a přijala nabízené rámě. 
Vešli jsme do budovy, kde už byli nějací lidé.

Vyhákla jsem se Petrovi, který se na mě usmál a vydala se za Denisem, který stál otočený opodál.
Potichu jsem k němu došla a dala mu ruce na oči.
"Kdo jsem?" řekla jsem tak dobrým hlasem, že mě nemůže poznat.
"Ahhhhhh... Ten hlas mi nic neříká sakra, super zahraný," řekl.
"Já nevííím, nechám se podat," řekl po chvilce a já mu pustila oči.

"Alexooooo," řekl když se otočil a objal mě.
"Ahoooj Denisi," řekla jsem a usmála se.
"Moc ti to sluší," řekl a usmál se.
"Děkujuuu, tobě taky," řekla jsem.
Povídali jsme si a potom jsme se připojili i k ostatním.

Denis mezi ně úplně nezapadal, ale teď už anoo.
Bavil se tak nějak se všemi, za což jsem byla ráda.
Samozřejmě, MenTička musela přijít pozdě.
Bylo dost hodin a my jsme si šli sednout na program.

Bylo mnoho kategorií.
"Taaak a teď tady máme kategorii VideoBloger roku, ukážeme si naší Top 10 a kdo to letos vyhraje leželo v diváckých rukou," řekl a začala se objevovat TOP 10.
Byl tam i Petr a znervózněl.
Sice ho to asi tak moc nebralo, ale i tak jsem mu stiskla ruku, to samé Denisovi na druhé straně.

Přála jsem to všem.
Když se to promítlo tak začalo vyhlašování.
"Takže historicky poprvé v kategorii VideoBloger roku cenu získává.................. Hoggy neboli Petr Lexaaa," zakřičel do mikrofonu a začal potlesk.
Petr se na mě šťastně podíval, vstala jsem a objala ho, měla jsem radost s ním.
Došel si pro cenu, poděkoval všem přítomným a lidem co pro něj hlasovali a nemůžou tu být poděkuje potom přes sociální sítě.
Další kategorií byla: VideoBlogerka roku (Nevím jak to bylo tam, ale tady to bude takto :D )
"Taaak další kategorie před námi a to VideoBlogerka rokuu, kdo se nám umístil v Top 10? Hned uvidíme," řekl moderátor.
Začala se promítat Top 10 když v tom jsem tam viděla svoje jméno a fotku z nějakého videa.
Petr viděl jak ve mě hrklo, vůbec jsem o tom nevěděla, docela mě to překvapilo.
Petr se ke mě naklonil a řekl:
"Ty si to nevěděla?" zeptal se šeptem.
Já jen na něj lehce kývla že ne.
Tentokrát mě za ruku chytl on.
Taková cena, by pro mě dost znamenala, ale když jí nevyhraju, hrotit to nebudu.
Promítla se Top 10 a moderátor se vrátil.
"Takže v kategorii VideoBlogerka roku cenu získává........... youtuberka neznáme tváře, Mexx.
Byla jsem tajně ráda, kývla jsem nenápadně na Petra, ať proto dojde.
Pošeptal mi: "Jdi ven a já ti jako zavolám a poděkuješ, ok?" zeptal se.
Kývla jsem a začala se zvedat.
Vyběhla jsem na záchody kde jsem to prohlédla a nikdo tam naštěstí nebyl.
Volal Petr.

Petrův hovor jsem přijala a Petr začal mluvit:
"Ahoj Mexx, určitě víš, že jsem dnes byl na předávání cen Blogerek a Blogerů roku," řekl.
"Ahooj Petře, ano vím, říkal si mi to... Copak potřebuješ?" zeptala jsem se.
"Taaaak, právě teď tě všichni tady slyší, protože ty si vyhrála cenu videoblogerky rokuuuuu," zakřičel a byl slyšet potlesk.
Díky bohu, že to nebylo slyšet až sem, aby byla ozvěna.
Reagovala jsem překvapeně a nadšeně, nehrála jsem to, byla jsem šťastná.
Poděkovala jsem když v tom někdo vešel na záchody, byl to Denis...
Ano záchody byli spojené a když mě viděl s telefonem a slyšel co říkám, byl překvapen.
Naznačila jsem na něj prstem ať je ticho, naštěstí mlčel.
Rozloučila jsem se a Denis se na mě pořád koukal zamyšleně.
Než stačil cokoliv říct, zareagovala jsem:
"Ano jsem to já, chtěla jsem ti to říct dřív, ale nešlo to. Udělala bych to nejradši jinak, ale už se stalo," řekla jsem a usmála se.
Koukal se na mě jak na zjevení, ale začal mluvit:
"Ty- ty jsi... Je to pravda?" zeptal se trošku koktavě.
Kývla jsem a on se usmál.
"Je to supeeer a neboj se nikomu noc neřeknu," řekl a objal mě.
Pořádně jsem ho stiskla v objetí a řekla:
"Děkujuuu... Hele jedeš dnes domů? Nechceš u nás přespat?" zeptala jsem se a on řekl, že rád.
Ze záchodů jsem se rychle vrátila, vyhlašování skončilo a Petr už tam na mě čekal.
"Alexo, je mi to strašně blbý, ale já zapomněl jsem ti to říct. Já hned musím odjet, protože zítra máme být se Slzou v Bratislavě a my už musíme vyrazit. Promiň," řekl a podíval se do země.
"V pohodě, užij si to a když budeš mít čas tak mi napiš," řekla jsem a objala ho.
Dala jsem mu ještě pusu na tvář a když jsem se odtáhla usmíval se jako měsíček na hnoji.
Šli jsme kousek opodál, kde mi předal cenu do tašky tak, aby ji nikdo neviděl.
"Prosím tě, vzala bys i tu moji k sobě?" zeptal se.
"Jasně," řekl a dal mi ji taky.
Rozloučili jsme se a on odjel.
Šla jsem tedy pro Denise a vydali jsme se k nám.
Byla mi zima a Denis si toho asi všiml, proto mi dal svoji bundu.
"Ne, vezmi si to ať ti není zima," řekla jsem mu.
"Ne v pohodě, mě zima není," řekla a usmál se.
"Děkuji," řekla jsem nakonec.
Když jsme došli k nám, šla jsem do sprchy a potom i Denis.
Lehla jsem si do postele, Denis ke mě.

Pustili jsme si film- Ledové království a já po nějaké době usnula...
Víc už si nepamatuji...


Jeeeej, snad vám nevadilo, že tenhe díl byl trooošilinku delší :D :D :D 
Děkuju za vše..... Týna 
A neukamenujte mě, nevím jak to tam chodí nebo vypadá a tak... :D
Je to podle mě :D