Nekonečná cesta/ Petr Lexa

Část 94 - Praha

7:00
Nesnáším ten čas.
Já jsem vstala a šla do koupelny ze sebe udělat člověka.
Nejsem si jistá, jestli se mi to povede, jsem dost nevyspalá.
Ať už za dnešek nebo za celé turné.
Ale i tak je to skvělý životní zážitek.
Když jsem vyšla z koupelny tak Petr pořád spal.
Povzdychla jsem si.
Došla jsem k němu a začala ho budit.
"Petře, vstávej. Musíme jet do Prahy," řekla jsem.
Petr něco zamručel, ale otevřel oči.
"Prosím, potichu," zašeptal.
Protočila jsem očima.
"Neměli jste včera všichni tak chlastat. Filip na tom byl stejně jako ty," řekla jsem.
On se jenom vykuleně podíval.
"Hups," řekl tiše.
"Jo," odpověděla jsem a šla sbalit naše věci, abychom mohli vyrazit.
Petr byl mezitím v koupelně.
Až jsem dobalila tak jsem šla do kuchyně, kde jsem vzala skleničku vody a ibalgin.
Donesla jsem to Filipovi do pokoje a napsala tam krátký vzkaz.
Těsně před odchodem se s námi ještě přišla rozloučit Petrovo mamka.
"Tak se mějte, brzy se uvidíme," řekla.
My s Petrem jsme se tedy rozloučili a nasedli do auta.
Já jsem řídila.
Nikdo z nás dvou nemluvil.
Až asi po 45 minutách prolomil ticho Petr.
"Prosím, nezlob už se na mě," řekl Petr smutným hlasem.
Nijak jsem na to nereagovala, protože jsem nechtěla.
Byla jsem rozzlobená, protože se opil jako doga.
A co teprve Filip? No?
Rozhodla jsem se odpovědět.
"Nemusel ses opít do němoty," řekla jsem.
"Omluvám se," šeptl.
Mockrát jsme se zatím nepohádali.
Možná 2x při turné, protože jsme toho měli opravdu plné zub někdy, ale jinak ne.
Už jsem nic neodpovídala.
Podívala jsem se na něj.
"Pochop mě, občas to s pitím prostě přeženeš," řekla jsem.
"Já vím," řekl aniž by se na mě podíval.
Dala jsem mojí ruku na jeho.
"Odpustíš mi?" zeptal se a mojí ruku stiskl.
"Jo, vzala jsem si tě se vším všudy, taky mám mouchy," řekla jsem a usmála se.
Neodpověděl a natáhl se ke mě.
Dal mi pusu na tvář.
Potom jsme si po zbytek cesty povídali.
Když jsme byli v Praze tak jsem ještě skočila do pekárny.
Musíme těm hladovým krkům dovézt snídani.
Nabrala jsem všechno možné.
Sladké i slané.
Potom jsem zaplatila a šla do auta.
Všechno jsem podala Petrovi a jeli jsme domů.
Všichni ještě spali.
Rozhodla jsem se tedy udělat snídani.
Během celé tour už jsem věděla co mají rádi za kafe.
Udělala jsem tedy každému kafe a popadla takové jmenovky na stůl, které by se hodili do videa od Shopaholic Nicol - 10 zbytečností  mě doma.
Ale dneska se hodí.
Napsala jsem na každý jméno a dala na stůl hrnečky s kafem.
Potom jsem tam dala talířky, pečivo... no prostě všechno a oni si pak vezmou co chtějí.
"Jdu zatím vybalit, tak se nasnídej," řekla jsem Petrovi, který akorát přišel ze shora kam nesl tašky.
Potom jsem slyšela že Lidka s Honzou jsou vzhůru, protože šli z obýváku.
Až jsem vybalila tašku tak jsem šla do studia.
Chtěla jsem natočit alespoň jedno video.
Ano, zrcadlovku mám pořád sebou na cestách a i při turné točím videa.
Hotely mají bíle zdi takže zatím nikdo nepoznal, že netočím doma.

A covery jsem si před turné natočila a teď si můžu natočit další.
Nastavila jsem si proto zrcadlovku do studia a šla jsem na to.
Vybrala jsem si písničku Wild and Free od Leny.
Mám ji strašně moc ráda.

Začala jsem zpívat.
Nechávala jsem se unést tou písní.
No, tak nějak jsem si nepovšimla, že tady mám diváky.
Až když se ozval potlesk.
Luke, Ash a Honza.
Myslím si, že zbytek stále spí.
"Díky, díky," řekla jsem a zasmála se. 
Potom jsme šli všichni dolů.
A světe div se, kluci si akorát nabírali.
Takže teprve vstávali. :D
Nemýlila jsme se.
"Dobrou chuť," popřála jsem jim.
Pokusili se zamumlat slovo díky, ale bránila jim plná pusa jídla.
...
Konečně  jsme vyrazili do centra Prahy.
Chtěli jsme klukům ukázat co nejvíc.
Prošli jsme Václavák, ukázali jsme jim koně a pokrčovali jsme dál.
Byli jsme u orloje, na Petříně, Karlově mostě a tak...
Potom jsme si zašli na oběd.
Došli jsme si do Wokin.
...
"Tak co kluci, jak se Vám líbí Praha?" zeptala jsem se než jsme začali jíst.
Všichni odpověděli kladně.
Když nám donesli jídlo tak jsme se mohli utlouct.
Bylo to fakt výborný!
...
Po obědě jsme si šli sednout do parku.
Tam jsme seděli asi 2 hodiny.
A povídali jsme si.
No a dá se říct, že to byl menší sraz fanoušků.
Přišlo za námi spoustu lidí.
Všichni byli strašně fajn.
Fotili se s námi a se spoustou z nich jsme si povídali.
Kdyby byli všichni fanoušci tací...
"Ty jo, jsou tu fajn lidi," řekl Ash.
Aby jste si nemysleli, ochranku samozřejmě mají.
Když šli kluci ven tak se motala poblíž.
"Jojo, většinou jsou," řekl Petr.
Už jsme chtěli pomalu odejít a v tom za námi přišla ještě jedna holčina tak kolem 20 let.
"Uhm... Ahoj, neruším Vás?" zeptala se mile.
"Nerušíš," odpověděl Petr.
"Mohla bych se s Vámi vyfotit?" zeptala se.
"Jasný," řekl Petr.
"Chceš to na jednu fotku nebo na víc?" zeptal se Mikey.
"Stačí jedna, budu ráda i za tu," řekla.
Nakonec jsme udělali fotek víc, měla strašnou radost.
"Díky moc, jsem ráda, že jsem vás mohla takhle potkat," řekla když odcházela.
Mezitím jsme si ale dobrých 20 minut povídali.
Když odešla tak jsme se vydali konečně domů.
Bylo půl šesté a byli jsme unavení.
Hlavně nás boleli nohy.
...
"Konečně," řekla jsem.
Petr okamžitě hupsnul na sedačku.
Já jsem si vyzula boty a skočila na něj.
Ležel na břiše a já ležela břichem na jeho zádech.
"Vy jste tak cute," řekla Lidka s Honzou.
Samozřejmě byli s námi.
Potom jsem Lidce podala telefon a ta nás několikrát vyfotila.
Byli to krásné fotky,šla jsem jednu z nich dát na Instagram.
Popisek zněl:
                Miluju život, protože mi dal tebe.
                         Miluju tebe, protože jsi můj život...

                 Jeho nejde nemilovat ♥

Potom jsem fotku zveřejnila.

Zítra večer už pokračujeme do dál.

Šla jsem do mého pokoje a prohlížela si fotky, které mám na zdi.
Denis.
Chybí mi.
Neviděli jsme se opravdu dlouho a je to můj nejlepší kamarád.
Dostala jsem šílený nápad.
Pojedu za ním.
Bydlí v Praze a do půl hodinky bych u něj měla být.
Převlékla jsem se, svázala si vlasy do culíku a sešla dolů.
Přišla jsem k Petrovi a zašeptala, že jedu za Denisem.
Jen přikývl a usmál se.

Vzala jsem si klíčky od Audi a vyrazila.
...
Zazvonila jsem a čekala.
"Prosím?" zeptal se Denis.
"Dobrý den, tady PPL, vezeme Vám balíček. Chcete ho až nahoru?" zeptala jsem se.
"Jojo, děkuju," řekl Denis a odzvonil.
Ten bude koukat.
Vyběhla jsem schody.
Stál ve dveřích, zrovna byl otočenej zády.
Chytla jsem ho kolem pasu.
Trošku se lekl.
"Markét?" zeptal se nejistě.
"Já ti dám Markét," řekla jsem a začala se smát.
"Alexoooo," řekl a otočil se tak, že jsme stáli v objetí.
"Ani nevíš jak si mi chyběl," řekla jsem.
"Ty mě taky," řekl.
"A kdo je Markét?" zeptala jsem se a bouchla ho do ramene.
Jakoby ignoroval mojí otázku a zatáhl mě dovnitř.
"Chci ti někoho představit," řekl.
Když jsem přišla do obýváku tak tam na gauči seděla drobná blondýnka.
Byla vyšší než já.
"Markét, to je moje nejlepší kamarádka Alexa," řekl a ukázal na mě.
"A Alexo, tohle je moje přítelkyně Markét," dodal.
Zářivě jsem se na ní usmála.
"Moc Vám to přeji," řekla jsem.
Potom jsme si povídali.
Markét byla fajn holka.
Přesně pro Denise.
"Jak dlouho jste spolu?" zeptala jsem se.
"Od září," řekl Denis.
"Ty zmetkůůů, si nic neřekl," řekla jsem mu a zašklebila se na něj.
"Však víš, na začátku nikdy nevíš jestli to vydrží," řekl Denis a chytl Markét za ruku.
Byla jsem u nich do 11 hodin, potom jsem se vydala domů.
"Jsem moc ráda, že jsem tě poznala, brzy se uvidíme," řekla jsem a oba je objala.
Potom jsme se vydala k autu a směr domů.
Doma bylo ticho jako po bouři.
Všichni už určitě spali.
Já se vydala nahoru do sprchy a potom jsem si zalezla k Petrovi do postele.
Ze spaní si přes můj bok přehodil ruku a mohli jsme spokojeně usnout...

Další díl je tu!
Vím, že jsou teď hodně málo, ale já o prázdninách jsem skoro pořád venku a tak.
Ale snažím se to vrátit do normálu.
A taky připravuji nový příběh.
Nebude sice o Petrovi, ale to snad nevadí.
O Petrovi nachystám zase něco do budoucna.
Děkuju za všechny ty čísla ♥
Mějte se, smějte se a čáááu!