Vendetta [Mafiana #2] (CZ)

16. kapitola - Jsme v háji

„Nic tam není," vydal ze sebe udýchaně David, jakmile vrazil do mého pokoje.

„Neumíš klepat?" zeptala jsem se a zvedla svůj pohled od notebooku.

David zaúpěl. „Na té adrese, co nám dal Kevin, nic není," zopakoval znovu informaci, kterou mi přišel říct. Trvalo mi pár sekund, než jsem to zpracovala.

„To je takový hajzl!" vyjádřila jsem svoji frustraci. „Já ho zabiju... Já ho normálně zabiju!"

„Pamatuješ si, jak dlouho ses vylízávala z vraždy dvou lidí? Chceš si to zopakovat?" ozval se od dveří Ethan. Podívala jsem se na něj. Stál úplně uvolněně a lehce se opíral o futra dveří a při tom měl založené ruce na prsou.

Obrátila jsem oči vzhůru. „Co s tím budeme dělat?" zeptal se David.

„Nevím, co s tím budete dělat vy, ale já s tím jdu něco dělat hned teď." Jakmile jsem tuto větu dořekla, začala jsem se hrabat z mé, tak pohodlné, postele.

„A co s tím chceš udělat?" vyzvídal David.

„To nevíš? Přece ho zabije," začal se smát Ethan. Zamračeně jsem se na něj podívala a začala hledat věci jako mobil, peněženku a klíče. Jakmile jsem to všechno našla, vydala jsem se s doprovodem za mnou do garáže. Nasedla jsem do jednoho z aut v garáži, konkrétně Audi Q7.

„A vy jdete jako kam?" zeptala jsem se a automaticky jsem tázavě zdvihla jedno obočí.

„S tebou? Že by?" odpověděl David.

Zhluboka jsem se nadechla. „Když jsem vám představovala svůj plán, figurovali jste v něm nějak?" zeptala jsem se.

„To byl nějaký plán?" zeptali se jednohlasně. „Musíme přece chránit přece naši malou sestřičku..." dodal s úsměvem Ethan.

„Nejsem žádná vaše sestřička," řekla jsem naštvaně. „A navíc se umím sama bránit..." dodala jsem.

„A co když tam budeme jen jako morální podpora?" navrhl Ethan. Přesunula jsem svůj pohled na sedadlo spolujezdce, kde se zatím stačil přemístit. Podívala jsem se na něj pohledem, jestli to myslí vážně. „Tak víš co... Co když ho náhodou zabiješ? Někdo tě bude muset rychle přesunout z místa činu, než to někdo o-"

„Víš co? Radši už mlč..." vydechla jsem a nastartovala auto.

„Já ti říkal, že to vyjde," slyšela jsem říkat Ethana.

...

„Takže, jak se tam chceš dostat?" zeptal se David, když jsme stáli kousek od Kevinova domu.

„Nevím..."

„To je vážně kvalitní nápad..." poznamenal Ethan.

„Tak si vymysli svůj," zabručela jsem jeho směrem.

„Tak fajn..." řekl a chvíli bylo ticho. „Vylezeme na tamten strom," řekl Ethan a ukázal na strom, který stál pár metrů od domu, „a pak po té větvi půjdeme, až dojdeme k tomu oknu a rozbijeme ho."

„Vypadám snad jako ninja?" zeptala jsem se.

Ethan se na mě kriticky zahleděl. „Já bych řekl, že jo."

„Ha ha, fakt vtipné..." utrousila jsem ironicky. „Já bych to udělala tak, že bych vylezla na tu stříšku, která chrání přední dveře a povysunula to okno a pak bych tam vešla."

„To je dobrý nápad..." zhodnotil David a Ethan přikývl.

Vylézt na střechu se mi podařilo hned. Už jsem tuto cestu jednou absolvovala, a tak jsem s tím neměla žádné problémy, jenže ti dva... to radši ani nebudu popisovat.

„To je na hovno střecha!" zanadával funící Ethan, jakmile se vyšplhal za mnou.

„Do hajzlu!" přidal se David po chvilce k Ethanovi, jakmile se mu tam znovu nepodařilo vylézt.

„S vámi dvěma něco taky dělat... to je vážně zážitek." Poznamenala jsem a vydala jsem se k oknu, jelikož už se Davidovi podařilo vyšplhat nahoru. Tentokrát jsem nezamířila k tomu oknu více nalevo, kde je Callie, ale napravo, kde je má svůj pokoj Kevin. Nechala jsem Ethana, aby otevřel okno a následovala ho dovnitř. Uslyšela jsem zvuk, jak něco zakřupalo těsně za mnou. Podívala jsem se za sebe, kde jsem uviděla Davida ničit jedinou živou věc v pokoji – kaktus. Povzdechla jsem si a podívala se po pokoji. Místnost se od mojí poslední, ne zrovna milé, návštěvy nezměnila. Vše, co mohlo být černé, tuto barvu také mělo.

„Malý dotaz... co bychom udělali, kdyby tady byl?" zeptal se David po skončení destrukce kaktusu.

„Nevím..." odpověděla jsem. Rozešla jsem se z pokoje a zastavila se až před Calliiným pokojem. Ti dva mě následovali.

„To je teda úžasný plán..." dodal Ethan, jakmile jsem se chystala zaklepat na Calliiné dveře.

„Mohl jsi vymysle-" přestala jsem mluvit a uhnula jsem před úderem pěstí, který vyšel ze dveří. „Tomu říkám pěkné přivítání..." poznamenala jsem Calliiným směrem, když jsem se narovnala.

„Jak jste se sem sakra dostali?" zamračila se.

Od té doby, co jsem bydlela u prarodičů, jsme se od sebe vzdálily. „Technicky vzato, jsme se sem vlo-"

„Nevíš náhodou, kde je Kevin?" přerušila jsem Ethana.

„Nejspíš někde u nějakého kamaráda... Proč se na něj ptáte zrovna vy? Vždyť ho ani jeden z vás nemá v lásce..."

„Potřebujeme si s ním promluvit," odpověděl David.

„Nemůžu s tím nic dělat... Zkuste mu zavolat, ale já teď už fakt musím jít. Mám něco na práci..." řekla a zabouchla za sebou dveře.

V tichosti jsme opustili dům, a teď už hlavním vchodem.

„Od kdy je taková?" vypadlo z Davida.

„Každý se mění..." odpověděla jsem a zamířila k autu.

„Kam jedeme?" zeptal se Ethan, když jsem nastartovala.

„Otec mě zabije..." řekla jsem pouze a víc nad tím nechtěla přemýšlet.

„Ty chceš jet k němu?! Zbláznila ses?!" zeptal se zděšeně David.

„Po tom všem nejspíš jo..." zamrmlala jsem a zbytek cesty jsme byli všichni potichu.

...

„Co tam budeme dělat?" vyzvídal David, jakmile jsem zastavila auto kousek od brány mého bývalého domova.

„Nemám tušení..." odvětila jsem popravdě.

„Ty máš vždy tak úžasné nápady..." poznamenal Ethan ironicky. Otočila jsem prudce hlavu, když se roztříštilo sklo auta na té straně, kde se za sklem nacházel dům. Všichni jsme se sklonili a kryli si hlavu rukama. „Proč na nás, k*rva, střílí?!" zanadával Ethan a v tu chvíli jsem uslyšela rány ze zbraně.

„Do hajzlu... otec mě za to auto zabije..."

„Střílí na nás a jediné, na co myslíš, je to, že tě otec zabije? To nemáš moc pudu sebezáchovy..." reagoval Ethan na mou poznámku.

„Jsme v háji..." zaklel David. Já i Ethan jsme se udiveně obrátili na zadní sedadla, kde seděl. Něco bylo vážně špatně, když David začal nadávat. Obrátili jsme se směrem, kam David ukazoval.

Dlouhými kroky si to k nám mířila osoba, která na nás střílela. „Nejsme v háji... Jsme v p*deli," opravila jsem Davida, ztratila jsem řeč a upřeně hleděla směrem na muže, který se pokoušel zabít naše auto.