Mary Pondová

11

   S Eliotem jsme osaměli. Pozval mě na další pivo, což jsem neodmítla a začali jsme se vyptávat na takové ty klasické otázky jako, odkud jsi, co děláš, kolik máš sourozenců a podobně. Další rundu piva jsem kupovala já a tu další zase Eliot, protože si nedal říct. Nakonec jsme skončili s dalším pivem navíc na konci mola, kde jsme si sedli a rozhodli se, že další alkohol vypijeme vsedě. Dopíjela jsem už své asi šesté a dívala se před sebe na moře. Nohy mi visely z mola dolů. V jednu chvíli se Eliot podíval za sebe. Když jsem se ho zeptala, co se děje, odpověděl, že nic a dál se věnoval své láhvi. Upřímně mě ten kluk moc nenadchnul. Skoro mě ani nezajímalo, co říkal. Raději bych poslouchala Dana, jak nadšeně mluví o univerzitě. To, co udělal pak, mě ale dost vykolejilo. On mě prostě jen tak políbil a já ho nechala, protože co si budeme povídat, měla jsem v sobě šest piv. Ale vůbec se mi to nelíbilo. Hrozně při tom slintal.

Nakonec jsme se vrátili za Kitty a Taylerem se slovy, že jsem unavená a chci jít domů. Kitty celou cestu vyzvídala, jaký byl, a já odpověděla, že byl dobrý, ale asi nic pro mě. Pak se mi omluvila, že mě okradla o čas. Na to jsem nic neodpověděla. Co taky. Okradla mě o něj.

„Hej! To je Kitty! Koukej, to je Kitty! Dane!" Obě jsme se otočily za hlasy. Znělo jich více současně a přes sebe. Chybělo nám pár kroků k domu po pláži, ale čekaly jsme na ně.

„Deane? Co je? Musíte takhle řvát?" Křikla o něco tišeji Kitty. Ten kluk, nejspíš Dean, k nám doběhl. Trochu se motal, ale neupadl.

„Kitty. Nesmíš se na nás zlobit. Dan to trochu přehnal."

„Jak trochu?" Kývl hlavou za sebe. Kitty ho obešla a vydala se ke skupince. Já hned v závěsu za ní.

„Tak jo, hoši, kde je brácha?"

„Moje skvělá sestřička, Kitty? Přišla jsi spasit mou duši?" Mezi nimi opravdu stál Dan. Držel se na nohách a zrovna popotahoval z jointa. Hulil trávu.

„Chováš se jako kretén. Jdeme domů."

„Co doma? Stejně budu mít postel jenom sám pro sebe." Vzala ho za paži, ale on se jí vysmekl a upustil jointa na zem do písku.

„Danieli, jdeme domů."

„Nech mě! Ty vůbec nic nechápeš!" Rozkřičel se.

„Můžeš mi to vysvětlit doma. Teď jdeme." Znovu neúspěch.

„Nikam nejdu, Kitty! Nech mě na pokoji! Je mi jednadvacet! Můžu se rozhodovat svobodně!"

„Ale ne, když jsi sjetej, opilej a smutnej."

„Nejsem smutnej. Jenom chci jí a ona mě nechce!" Rázně ukázal prstem na mě.

„Tohle si můžete vyříkat doma. A za střízliva."

„Nezajímám ji! Radši se líbá s nějakým pobudou, kterýho zná dvě minuty!" Sklopila jsem pohled. Musel vidět ten polibek s Eliotem.

„To si vyříkejte pak. Jdeme." Vzala ho za loket znovu. Naštěstí se dostal do lítostivého stavu, proto se odvléct domů nechal. Tam to ale pokračovalo.

„Zuj se a hlavně nedělej bordel." Dan si sedl na zem a začal bojovat s tkaničkami u bot.

„Prosím, přines mu do pokoje sklenici s vodou, aspirin a ústní vodu." Zaúkolovala mě Kitty a já přikývla.

Tlumeně jsem slyšela, jak spolu dupou na schodech. Cítila jsem se špatně ale úplně z jiného důvodu. Viděl to. Muselo ho to hrozně ranit. Na okamžik jsem se opřela rukama o pult. Zavřela jsem oči a vydechla. Co se to se mnou děje. O chvíli později jsem se vracela i s tácem po schodech do Danova pokoje. Svítila tam lampička a Kitty svlékala Danovi kalhoty a košili.

„Proč jsi to udělal, Danieli." Šeptala rozzlobeně Kitty.

„Já Mary asi miluju." Slyšela jsem v jeho hlase, že brečí. Tohle se nemělo stát.

„Já vím, ale to jí musíš říct, až budeš střízlivej."

„Má ráda někoho jinýho."

„Nemá a lehni si." Konečně jsem vešla do pokoje.

„Kam to mám dát?" Kitty přikrývala Dana peřinou a podívala se na mě.

„Tady na stůl. Snad to neshodí na zem." Udělala jsem, jak řekla.

„Mary, asi bys měla jít. Není v dobrém stavu. Jdi si lehnout." Kývla jsem, ale hlas Dana mě zastavil.

„Já tady Mary chci. Zůstaň se mnou, prosím." Otočila jsem se k němu čelem. Ležel na boku zády k nám.

„Tak dobře. Jdu já." S tím se Kitty zvedla a při odchodu za sebou zavřela dveře. Posadila jsem se na kraj postele.

„Co jsem udělal špatně? Určitě jsem to pokazil tím planetáriem. Musela sis myslet, jak jsem trapnej. Nebo ty sušenky. Kdo přinese holce na první rande sušenky..." Mrmlal si tam pod dekou, ale rozumět mu bylo.

„Nebylo to trapný. Nikdo pro mě nic takového nikdy neudělal." Lehla jsem si na druhou půlku postele. Dan se stěží otočil ke mně. Měl zarudlé oči.

„Tak proč se mnou nechceš být?" Sklopila jsem pohled k polštáři.

„Nechci, abys mě pak opustil."

„Nikdy bych tě neopustil." Znovu nabíral.

„Na konci prázdnin bys odjel domů. Já zůstanu tady. V Anglii. Přes celý oceán."

„Přestěhuju se sem a dostuduju tady."

„To neuděláš. Znáš mě sotva měsíc."

„A stejně tě miluju." Viděla jsem, jak zavřel oči.

„Miluješ mě, Mary?" Natáhla jsem svou ruku k té jeho, která vykukovala zpod peřiny.

„Ano."

„To je dobře." Víc už jsem z něho nedostala.