He is perfect [JB]

15.

Z pohledu Taylor:

Jsem úplně nadšená, že jsem to vyhrála. Dostala jsem práci, kterou jsem strašně moc chtěla, ale bylo mi celkem líto Adél, když jsem ji viděla smutnou. Kdyby, tak byly dvě místa, aby tu práci dostala taky. Kdybych neměla dítě, které musím sama živit, tak bych jí ji asi nechala. Jasně chtěla jsem ji taky, ale ona asi víc.

Teď jedu s Jazzy do toho aquaparku, jak jsem jí slíbila. Strašně moc se těšila a já docela taky.

Už jsme tu skoro tři hodiny a já jsem totálně unavená a Jazzy nejspíš taky. Pořád musíme někam lítat, protože hned ji to po desíti minutách nebaví.

"Jazzy jdeme už domů, jsem unavená a ty určitě taky" Řekla jsem utahaně. Ona kývla a viděla jsem na ní, že už se jí taky zavírají oči a je ráda, že ej drží otevřené. Šly jsme se převléct a pak už domů. Já šla hned spát, protože musím vstávat už v šest. Máme už první focení.

Zrovna jsme dofotili a zjistila jsem, že fotím pro začátečnickou firmu Victoria Secret. Mají hezké spodní prádlo, myslím, že si i nějaké koupím. Sedělo mi perfektně a bylo strašně moc příjemné.

Zrovna jedu domů a vidím před domem Justinovo auto. Co tu chce? Vsadím se, že chce, abych odešla z práce a nechala ji Adél. Ale musí pochopit, že já sama živým dítě, jeho dítě.

"Jsem doma" Zakřičela jsem přes celý dům a dělala, že nevím, že tu není Justin. Slyšela jsem dupání po schodech a za chvíli na mě skočila moje princezna. Silně jsem ji objala a ona zase odcupitala si hrát.

Došla jsem do obýváku, kde seděl Justin a Sunny. Povídali si spolu, ale když mě viděli, tak přestali a upřeli pohled na mě.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se hnusně a hodila jsem sebou na gauč. Byla jsem strašně moc unavená. Je to vyčerpávající práce, ale baví mě, což je to hlavní. Sunny se zvedla a odešla nejspíš za Jazzy, za což jsem byla ráda.

"Přišel jsem si promluvit" Mávla jsem rukou, ať mluví a zavřela oči. Jsem vážně totálně vyčerpaná. "Tak, za prvé jsem se ti chtěl omluvit za toho haranta, nemyslel jsem to tak" Řekl a já rychle otevřela oči a podívala se, jestli to myslí vážně. Měl vážný výraz, takže asi ano.

"Proč si mě vyhodil z domu?" Zeptala jsem se úplně od tématu. Tahle otázka mě už tíží šest let a já už vážně potřebuji odpověď. Nemohla jsem to už delší dobu v sobě dusit.

"To ty jsi mě podváděla celou dobu s Raynem" Štěkl na mě a měl černé oči. Docela jsem se ho bála, vypadá to děsivě. Odsunula jsem se na konec gauče a pozorně ho sledovala, co dělá. Počkat, co to řekl?

"Něco ti tvůj nejlepší kamarád zapomněl říct" Na chvilinku jsem se odmlčela. Tohle byla docela trapná a divná situace. "Rayn je gay" Řekla jsem a koukla se na jeho reakci. Hned se mu otevřela pusa, ale zakýval hlavou na nesouhlas. Věděla jsem, že mi nebude věřit.

"Tak proč mi řekl, že jsi mě s ním podváděla?" Zeptal se nechápavě. Vždyť já ani nevěděla, že ti řekl takovou kravinu, ještě abych znala odpověď na tvou stupidní otázku, řekla jsem si v hlavě.

"Já nevím, můžeš mu zkusit zavolat" Navrhla jsem a on kývl na souhlas. Vytáhl mobil a vyťukal jeho číslo a nechal to zvonit.

"Čau Rayne. Můžeš prosím dojet na Palm Street 22/55?" Řekl do mobilu a bylo na něm vidět, že se musel držet, aby se ho nezeptal hned. "Ok" Dotelefonovali a vypnul to.

"Dojede do pěti minut" Řekl a já přikývla. Seděli jsme v tichosti, až to přerušil zvonek. Šla jsem otevřít, i když se mi moc nechtělo.

"Čau" Řekl a já ho pustila dovnitř. Nic jsem mu na to ani neodpověděla a on se na mě jen nechápavě díval. Možná to bylo i tím, že nevěděl, že tu bydlím. Zavřela jsem dveře a šla nazpátek si sednout na gauč.

"Rayne, je pravda, že mě Taylor podváděla s tebou?" Začal hned Justin. Musel to říct hned na plnou hubu, i když si skoro ještě ani nesedl.

"Ne není" Oddychla jsem si, protože kdyby ještě lhal, tak bych ho musela zabít. Nebojte, nezapomněla jsem, jak se to dělá a pořád bych to dokázala. Přece jen musím chránit moji princeznu.

"Tak proč sis to vymyslel? Nemuselo by to dopadnout takhle" Řekl naštvaně Justin a já si až teď začala uvědomovat, že jsme se rozešli, jen kvůli němu. On je jediná příčina, on to všechno zkazil.

"Vyhrožovala mi, že jestli to neudělám, tak něco udělá Taylor a to jsem nechtěl. Je to moje kamarádka a nedovolil bych, aby se jí něco stalo" Řekl provinile a dal si hlavu do dlaní. Bylo na něm vidět, že je mu to líto.

"Kdo?" Zeptala jsem se nechápavě. Nechápu, o kom to tady mluví.

"Lucy" Odpověděl potichu. Provinile na nás oba dva koukl a se sklopenou hlavou odešel. Chtěla jsem jít za ním, ale Justin zavrtěl hlavou do nesouhlasu. Vůbec jsem nechápala, kdo to je. Justin zachytil můj nechápavý pohled. Povzdechl si.

"Víš, jak jsi byla v nemocnici, a já si našel holku? Tak to je ona" Řekl jednoduše, jako by se nic nestalo. Už jsem to začala chápat. On se s ní rozešel kvůli mě a ona to neunesla a chtěla se pomstít. Čekala jen na nejvhodnější příležitost a podařilo se jí to.

"Vidíš, vše je vyřešené, ale stejně to nic nemění. Ty máš Adél a já budu vychovávat naši dceru" Po pár sekundách jsem si uvědomila, co jsem řekla. Doufám, že si nevšiml, že jsem řekla naši a nebude se to muset řešit. Začaly se mi potit dlaně, ale snažila jsem se to nedávat najevo.

"Adél mě podvedla, dal jsem konec, protože nebudu chodit s holkou, která mě podvedla" Trošku se uchechtl. Protočila jsem and ním očima. Potom jako by přemýšlel. Rychle se na mě otočil a zase měl ty svoje černé oči. Ne, jsem v prdeli. "Počkej. Naši? Ta malá je moje?" Zeptal se trošku vyděšeně, ale taky trochu naštvaně.

"Jo" Vydechla jsem a zatahala se za konečky vlasů. Nevěděla jsem, co mám dělat. "Je to tak, jak jsem si myslela. Vyhodil jsi ten dort, aniž by ses na něj podíval. Byla tam fotka prvního ultrazvuku Jazzy" Řekla jsem v klidu, jako by se nic nedělo.

"Ale nemysli si že, když ses dozvěděl, že je tvoje, tak že budeme zase spolu. Můžeš ji vídat, ale já s tebou nechci nic mít" Řekla jsem a on se zatvářil zaraženě a trošku uraženě. V podvědomí jsem tak nějak doufala, že jednou budeme zase spolu. Pořád ho miluji, ale to co mi udělal, nejde jen tak odpustit.

"Mohla bys mi někdy odpustit?" Zeptal se zoufale. Já jsem byla taky zoufalá, ale nechtěla jsem to dávat najevo jako on.

Pořád tu byl Justin, kterého miluji, ale taky je tu Justin, který mě vyhodil z domu, aniž by si nechal cokoliv vysvětlit. Dělával mě šťastnou, ale teď mě dělá šťastnou Jazzy. Je to strašně těžké rozhodování.

"Já nevím Justine, pořád tě miluji, ale bojím se" Řekla jsem smutně. Připadám si, jako bych měla dejavu. Tohle jsem mu už jednou říkala a nijak se mi to nevyplatilo. Nechci se znovu spálit.

"Chápu tě, ale já si tě získám zpátky" Řekl a odvážně se na mě usmál. Tenhle úsměv mi strašně moc chyběl, chyběl mi on. Pořád vím, že je tu ten puberťák Justin.

"Počkej. Jazzy" Zakřičela jsem tak, aby mě slyšela. Hned doběhla a sedla si vedle mě. Koukla se na Justina a trošku se zamračila. Pořád si pamatuje jejich poslední setkání a já se jí popravdě moc nedivím.

"Chtěla bys poznat tatínka?" Zeptala jsem se jí a koukla se na ni. Na tváři se jí objevil obrovský úsměv a začala zběsile přikyvovat. Jsme si jistá, že zapomene, co se mezi nimi stalo.