Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XCV. - Záchrana

,,Proč nemůžu být radši dobrá v kreslení a malování jako Renon? Proč zrovna černá magie?!" šeptala do nočního ticha ve své posteli, schovaná pod tišící kouzlo. A nikdo s ní nebyl. Byla sama v té noci. Zcela sama, ve svém vlastním smutku a vině. 

Profesor nemohl pochopit, co dívka udělala a co se vlastně stalo. Nedokázal poznat dobu, bylo mu jen jasné, že se to odehrálo ve čtvrtém ročníku, protože už měla vlasy sestříhané - takový účes jí Renon udělala o prázdninách po třetím ročníku. Možná ale o této vzpomínce zjistí něco víc za pomocí těch dalších. 

Severus se vrátil zpátky mezi ostatní vzpomínky a hned se natáhl po další. Ta obsahovala jen ujištění, že se Renon, Michael a Gabriel Cadenc báli a proto chodili za Iris na doučování. Mistr Lektvarů nevěděl, jestli je to pravda, ale musel se podívat dál. 

Druhý ročník, famfrpál, zklamání Cadenc a víra McGonagallové, že by zafungoval ten zákon "Štěstí - neštěstí", který vlastně nebyl ani opravdový. Cadenc měla jen k famfrpálu přirozený talent a McGonagallová si myslela, že za to může dívčin Patron. Pak ale po chvíli nastal další zlom - Michael se zmínil o tom, že McGonagallová hodně podporuje Nebelvír a Cadenc samu sebe přesvědčila o tom, že stávající ředitelka Bradavic jen nechce vidět, že Nebelvír prohraje. Profesor Minervu znal dostatečně dobře a věděl, že ona taková není, jen měla o dívku vážnou starost, zvlášť po událostech v minulém ročníku a na hodině létání na košťatech.

Další vzpomínka se týkala raného dětství Cadenc, kdy už byla u Jameových. 

Dívenka byla na hřišti, Serena nejistě řekla, že se pro ní za hodinu staví. Cadenc ale nechtěla zůstávat - děti si s ní nehrály, malá černovláska byla smutná, chtěla domů kreslit a tak celou tu hodinu čekala. Nikdo nepřišel. Seděla tam do večera - nikdo se neobjevil a tak se s Bubovou pomocí vydala domů, kdy jen zazvonila, dveře do bytu se otevřeli. Serena tam stála, lapala po dechu. Dívenka jen tiše vešla dovnitř a zavřela se v pokoji. 

Severus byl šokovaný tím, co viděl - dívka mu nikdy nic takového neřekla a pokud to neřekla jemu, tak nikomu. On měl Lily, ta věděla o tom, co dělal jeho otec a ještě ke všemu měl mámu, ale Cadenc... Tohle v sobě tak dlouho držela a tajila... 

Okolo něj prolétla další vzpomínka na to, jak dívka otevřela Tajemnou komnatu a následně otevřela tu místnost.. Měla pochybnosti, nechtěla to dělat, ale udělala to a postihlo jí prokletí. Co tam ale dělalo? A ještě ke všemu si obarvila ten šedivý pramen vlasů a její proměna začala... 

Další vzpomínka - jakoby podvědomí Cadenc reagovalo a ukázalo Severusovi obraz Salazarových deníků, kde se nacházelo vysvětlení, co se s Cadenc stalo. Dávalo to hned smysl. Ovšem, na řadu přišla jedna ze vzpomínek, která Severuse doslova lákala se na ní podívat - rozhovor s Robertem Velezem v cele. O tom rozhovoru Cadenc mlčela a tak se profesor rozhodl zjistit proč vlastně.

Azkaban měl hodně nepříznivý vliv na Roberta, zvlášť na jeho pomatené vyjadřování, ale Severus Roberta znal a věděl, že ten měl vždycky zájem o nejstarší texty, které mu Temný pán v dobré náladě propůjčoval ke studiu. Tam se evidentně dočetl o Stříbrné sově a o tom, že je to čisté energie od samotné Fortuny a čistá energie se nemůže zašpinit o tu černou, tedy o černou magii.

,,Ty, dítě Fortuny, padneš v boji sama proti sobě," tak už se i stalo. I když ne - stále tu byla možnost dívku zachránit. 

Jinak se celkově zdálo, že se Robert snažil Cadenc ujistit v tom, že lepší je černá magie, podle toho, co říkal, ale lektvaristovi bylo jasné, že to myslel opačně, jen už po těch letech v Azkabanu měl v hlavě takový zmatek, že ani sám pořádně nevěděl, co říká. Jenže prohlášení o "zradách přátel, kárání rodičů a nespokojenosti profesorů" v Cadenc jakoby něco probudilo a pohnulo to s ní.