Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXXI. - Kouzlo

Bylo divné vidět tak často profesora lektvarů ve školní knihovně, zvlášť když měl tolik knih u sebe v soukromé knihovně, ale nikdo to stejně nebral moc v úvahu, studenti se pouze snažili od něj držet dál, nic víc. Severusův důvod, proč chodil tak často do knihovny, byl jednoduchý - dával na Cadenc pozor, jak mu poručil Brumbál. Obdivuhodné - ten stařec už byl mrtvý, ale Severus stejně plnil jeho prosby. Nechápal ale proč dívka hledala něco tady v knihovně. S ředitelem tu prohledali všechny knihy, hodně jich dokonce koupili, ale jak se zbavit prokletí - na to nepřišli.

Snapeovi bylo jasné, že nejspíš dívka hledá něco jiného, ale co - to nevěděl a nechtěl se jí ani ptát. Nechtěl dívku děsit. Stačilo už jen to, že ho v knihovně kolikrát viděla a evidentně se od něj chtěla držet dál.

V takové momenty se Snape snažil nahradit obraz Cadenc mladým Potterem, ale moc to nepomáhalo, i když si Snape pořád myslel, že si Cadenc, stejně jako Potter hraje na hrdinu, kvůli tomu, že chce Bradavickou školu zbavit prokletí profesorů Obrany no a samozřejmě, že je arogantnější a sebestřednější než Potter. Co ho ale k ní tak táhlo? Určitě to, jak vypadala, komu byla podobná a to bez pochyb.

Cadenc mezi tím nedělní den strávila přemýšlením o slovech Buba. Má poslechnout své magické jádro a pokusit se prokletí odstranit sama? Jenže, ona ani nevěděla jak. Bubo jí jednou o magickém jádře vypravoval, říkal jí, že ho má každý kouzelník a čarodějka a někteří ho měli větší, jiné zase menší.

,,Měla by sis ho představit, prostě třeba jen samotné slovo a magické jádro se ti pak ozve samo, objeví se ve tvé mysli," dovysvětlovával jí Bubo a dívka se zájmem leže na své posteli poslouchala. Nikdo v dívčích ložnicích teď nebyl, takže měla možnost si všechno pořádně promyslet.

,,Zkus to," pobídl jí její Patron a ona tedy zavřela oči a řekla si, že by chtěla spatřit své magické jádro. Chvíli se nic nedělo a Cadenc se úpěnlivě soustředila, věděla, že to zvládne a dřív nebo později se jí její magické jádro zjeví. A zjevilo se. Nejprve to byla představa - skoro jako světlo na konci tunelu, dokud ho neuviděla. Vypadalo jako stříbrné slunce, protkané temnými nitkami a z něj vyzařovalo tolik energie a ke všemu bylo tak velké! Pak ho pocítila - ve své hrudi a cítila, jak jí magie proudí po těle, po drobných kapilárkách, jak proudí v žilách, mezi buňkami a zaplňuje každou skulinku v jejím těle.

,,No páni," pošeptala, když viděla tu krásu a po chvíli otevřela oči a podívala se s úsměvem na Buba.,,To je naprosto úžasné!"

,,Věděl jsem, že z toho budeš nadšená," zatřepotal vesele křídly Bubo a skoro to vypadalo, že se usmívá. Cadenc se normálně posadila a políbila huňatou hlavičku Buba, i když se vlastně dotkla pouze energie.

,,Děkuji, Bubo. Teď se cítím o hodně jistější. Myslím, že to dokážu sama," usmála se a Bubo jednoduše přikývl v náznak své podpory. Cadenc byla opravdu odhodlaná to udělat. Možná potom, co se zbaví toho prokletí, tak na ní Snape třeba už nebude naštvaný a ona ho později bude moct požádat o povolení do zakázané sekce. Ano, ona to udělá!

Nastalo pondělí, kdy jako poslední hodinu měl zrovna druhý ročník Havraspáru Obranu proti černé magii. Cadenc se doposud se svojí blonďatou kamarádkou neusmířila a bylo jí jedno, že z toho Renon smutnila. Stejně jako před tím, si Cadenc stále myslela, že chyba byla na straně Renon.

Po té, co vyučovací hodina skončila, Cadenc přešla k Iris, sedící za svým stolem, která vyplňovala něco ve svém diáři.

,,Iris?" profesorka se na ní podívala a vřele se usmála, ostatně tak, jako vždycky.

,,Copak, Cadenc?" dotázala se jí.

,,No, víš, chtěla jsem se pokusit zbavit.. toho prokletí," úsměv profesorce ihned vymizel z tváře a místo něj jej nahradil nechápavý výraz.