Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XLIX. - Lékořice a vanilka

,,Profesore!" pronesl Harry po tom, co otevřel dveře a spatřil na prahu svého bývalého profesora lektvarů, který mu de facto sedm let znepříjemňoval život, ale teď to všechno bylo v minulosti.

,,Zdravit jste se stále nenaučil, Pottere," jízlivě pronesl Snape, ale Harry to ignoroval.

,,Pojďte dovnitř, Cadenc za chvíli přijde," Harry profesorovi uvolnil cestu, ale nevypadalo to, že by se Snape chystal dovnitř. 

,,Ne, děkuji. Věřím, že slečna Jameová si pospíší," a měl pravdu - hned, jak to dořekl, objevila se na schodech Cadenc, nyní už třináctiletá, s levitujícím kufrem za sebou. Pravděpodobně práce slečny Weasleyové-budoucí-Potterové, jelikož šla přímo za ním.

,,Zdravím, pane profesore," - ,,Dobrý den, profesore," pozdravily ho dívky a když už sešly po schodech, převzal si Severus zavazadlo Cadenc.

,,Jdeme," obrátil se na černovlásku.,,Přeji pěkný den," stroze se rozloučil s Harrym a Ginny a otočil se k odchodu, ale uslyšel, že Cadenc se ještě s mladým párem loučí, tak musel chvíli s povzdechem počkat. Nechtěl stát dlouho na slunci, nejlíp mu dělala temnota podzemí nebo jeho domu. Ohlédl se po dívce a když si všiml, jak se po po řadě objala s Ginny a pak s Potterem, měl pochyby o tom, jestli je dobré Cadenc vůbec odsud odvádět. Určitě se jí po tomhle místě plném smíchu, radosti a štěstí bude stýskat. Asi to byl špatný nápad, aby zůstávala jeden měsíc u Severuse a on sám toho momentu, kdy ten nápad vyřkl začal litovat. 

Zrovna byl ponořený do hlubokého přemýšlení, když se po jeho boku objevila černovláska se stuhami zapletenými ve dvou dlouhých copech. Usmívala se, vůbec nevypadala sklesle, že tohle místo opouští. Vypadala... šťastně.

,,Promiňte, profesore. Chtěla jsem se ještě s Harrym a Ginny pořádně rozloučit. Jdeme?" pobídla ho a on jen přikývl a rozešel se směrem k brance okolo pozemku, kde bydlel mladý pár, aby se pak spolu s Cadenc mohli přemístit k jeho nudnému domku na Tkalcovské. 

Myslel si, že dívka bude zklamaná, ale vypadala v celku zaujatě, když dům spatřila. 

,,Doufám, že jste nečekala zámek," namátkově zkoušel Snape dostat z Cadenc nějaký komentář. Tch, od kdy se on zajímal o něčí komentáře? Možná to ale bylo kvůli tomu, že Cadenc byla jeho jedinou, i když vzdálenou příbuznou. Ano, je to kvůli tomu. Určitě. 

,,Líbí se mi. Připomíná mi kupodivu vaší laboratoř a díky tomu se cítím na svém místě," usmála se Cadenc. Snape se snažil spatřit v jejím úsměvu a očích nějakou faleš či nahranost, ale nic z toho tam nebylo, jen upřímnost. 

,,Myslím, že bychom si mohli tykat a říkat si jmény. Tedy, když budeš tady," nabídl Severus a v myšlenkách nad sebou žasl. Nebyl na to vůbec zvyklý, málo kdo mu.. tykal a teď to tu nabídl třináctileté dívce. 

Cadenc byla překvapená, pochopitelně, ale přikývla.

,,Dobře, pa - Severusi," náhle jí tváře zčervenaly a radši se podívala zase na dům.,,Asi bychom mohli dovnitř, nemyslíte? Teda, n-nemyslíš?" a aniž by se na Severuse podívala, už kráčela k domu. Tentokrát byl překvapený Severus. Nečekal, že přejít na tykání vyvolá v dívce takovou reakci, ale tak.. kdo ty dnešní dospívající pochopí. 

Od toho dne začali Cadenc a Severus žít společně. Tedy, přesněji ten jeden měsíc zbývajících prázdnin. Tyto dny byly naplněny vařením lektvarů, poklidných a zajímavých konverzací na různá témata, vůní lékořice a někdy i vanilky, které se pro Cadenc staly charakteristickým zápachem tohoto místa a automaticky je přiřazovala k Severusovi, když je cítila. Taky společně kolikrát seděli u krbu a prostě si jen četli - každý něco svého. V takové momenty držel lektvarista stužku Cadenc ve svých štíhlých bledých prstech a mnul jí. Cadenc ho nevyrušovala; neopovážila se mu připomínat, že je to její stužka a dokonce myšlenka, že je to její stužka v jeho rukou jí uklidňovala. 

Tohle místo se hodně lišilo od domu Harryho a Ginny. U nich čas plynul rychleji, dům byl naplněn smíchem a radostí, bezstarostnou náladou a i když občas se nějaké ty hádky a dohadování v domě ozvaly, nebylo to tak hrozné a strašné jako u Jameových, když ještě Cadenc byla malá. 

Ale tady.. Tady bylo všechno tak.. poklidné. Nehledě na to, že většinu času tu byla tma a většina věcí byla černá podle lektvaristovi oblíbené barvy, nebyla tu například vůbec zima, nýbrž příjemné teplo. Nedalo se to tu nazvat, že bu tu bylo takové to tradiční "teplo domova", spíš... teplo v místě, kam patříte. Ano, Cadenc do takového místa patřila. Tohle místo jakoby bylo přímo stvořeno pro ní.. A pro Severuse samozřejmě. Dívka si usmyslela, že na vánoční prázdniny sem prostě znovu přijet musí. 

Ovšem noční můry jí neminuli ani tady. Nepříjemné sny o smrti, vránách, kletbách.. Cadenc už mezi nimi nenacházela rozdíl. Objevil se ale nový sen - smrt nějakých lidí za určitých okolností. Cadenc nemohla ve snu poznat, o koho jde a při jakých okolnostech, ale věděla, že je to něco důležitého. 

Nechtěla se ale zabývat nočními můrami a tak zase přemýšlela. Vzpomínala na první a druhý ročník a nějak tak se myšlenkama zatoulala k pomluvám, kdy o ní bradavičtí studenti tvrdili, že je příbuzná Snapea. Dívka se v posteli uchechtla. Byla to vlastně pravda, ale nikdo, kromě několika lidí a ní to nevěděl. Bylo to celkem ironické, ale takový je život obecně. 

V předposledním týdnu je nečekaně navštívila profesorka Obrany - Iris. Cadenc byla tak ráda, že jí vidí a když zjistila, že stále zůstává na svém pracovním místě v Bradavicích a že je naprosto v pořádku, byla šťastnější dvakrát tak víc. 

Iris samozřejmě také ráda viděla Cadenc. Všimla si, jak dívka povyrostla a také jak jí odrostly její krásné černé vlasy. Takové jí bude závidět snad každá holka v Bradavicích, ale tak, byla přece dítě Fortuny - už jen to jí hodně studentů závidí a to ani neví, jaký osud leží na ramenech této dívky. 

Iris pak většinu toho dne strávila doma u Severuse. Byla překvapená, že si profesor lektvarů a černovláska tykají a to celkem dost, ale dalo se to pochopit - byli přeci vzdálení příbuzní. Iris si všimla, že i nehledě na to, že Severus byl neustále zabraný do přípravy nějakého lektvaru, zatímco si dívky povídali a on do jejich rozhovoru občas vstupoval, po očku se na Cadenc díval. Iris si domyslela, že ač Severus chtěl nebo ne, Cadenc mu začala přirůstat k srdci a ona sama se nedivila. Cadenc byla prostě taková.

,,A jak se má Anne?" nahodila další téma Cadenc a pak toho trošku začala litovat. Né, že by se hned změnil výraz Iris nebo tak - nevěděla, jestli o vztahu Anne a Iris vůbec mohla mluvit. 

,,Oh, Anne? Má se dobře," odpověděla jí vřele Iris a nevypadalo to, že by Cadenc něco vyčítala. 

,,Slyšel jsem, že právě dokončuje přípravu na Kouzelnickou fakultu práv," A hned na to se Iris a Severus pustili do konverzace o Anne. Cadenc zatím upíjela svůj černý čaj a v myšlenkách se vrátila k momentu, kdy se jí Iris svěřovala s tím, že by chtěla mít dceru, jako je Cadenc. Nejprve si to Cadenc vzala jako lichotku, ale hned na to si vzpomněla, jakou nabídku chtěla Iris předložit - mudlovský způsob oplodnění. Věděla, proč jí ho neřekla.

Když se teď podívala na Severuse a Iris, věděla, že by Iris poprosila Severuse o pomoc. A to byl ten důvod, proč mlčela a nic neříkala. Nechtěla aby byl do toho zapleten on. Proč? To věděla moc dobře jen ona.. vlastně ne - jen Bubo, který celou tu dobu seděl na bidýlku u poliček s přísadami a sledoval celou tu situaci, i když přesněji sledoval jen pocity Cadenc.