Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LVII. - Sklepení

Bradavický hrad v nočních hodinách byl ponořen do mírumilovného ticha a jen teď se chodbou do sklepení ozývali dva páry kroků. Jedny patřili zcela klidnému a zamyšlenému profesorovi a druhé nejisté, červenající se havraspárské dívce, která ani nevěděla, co si má myslet. 

Cadenc byla hodně zmatená nebo přesněji - nervozní. Ano, věděla, proč jí Severus vede do sklepení, ale ten důvod se jí zdál jako vedlejší. Skoro jakoby to byla jen výmluva a důvod byl doopravdy zcela jiný. Nebo možná tak chtěla doufat? Ano, asi to, akorát Cadenc nevěděla, jakou možnost možná uznat za vhodnou. 

A zatímco Cadenc dumala nad pravým důvodem toho, proč jí jeden z jejích oblíbených profesorů vede na své teritorium, Severus, ač to tak nevypadalo, byl také zmatený. Nad sebou zmatený. Vždyť jí přece mohl odvést na ošetřovnu a tam jí ten lektvar dát. Stačilo smíchat pouze Bezesný spánek s pár kapkami Hlubokého spánku, ale ne - Severus jí musel vláčet k sobě do sklepení! 

Možná mu jen chyběla známá přítomnost černovlasé dívky, jako o letních prázdninách, kdy trávili hodně času společně, vařili lektvary, četli si a nebo vedli konverzace na závažná nebo zajímavá témata.

Když se Severus k těm dnům vracel, byl spokojený s tím, že se ani jednou nezmínil o rodičích (nebo spíš o nevlastních mudlovských rodičích) Cadenc. Pamatoval si její reakce, když jen padlo slovo o Jameových a nechtěl vidět dívku zase takovou. Oceňoval, že když se ho Cadenc na něco vyptávala a on dával najevo, že se o tom bavit nechce, nikdy se ho víc krát nevyptávala a stejně se on choval vůči ní. 

Celkově o prázdninách se přímo o sobě nějak nebavili a jedinou věcí, o které Severus nic netušil, byla jestli to Cadenc nějak vadí či ne. I když se to tak nezdálo, Severus bral vážně fakt, že Cadenc je jeho vzdálená příbuzná. Jediná příbuzná. A faktem bylo také to, že to bral dokonce vážněji než Harry a proto si ohledně toho, co by o něm Cadenc chtěla vědět, dělal starosti, i když zase - vůbec to tak nevypadalo. 

Severus tuší, že možná o tom něco ví dívčin Patron, který teď nebyl s nimi přítomen a díky čemuž se Severus cítil klidněji. Cadenc si samosebou na celodenní přítomnost Buba zvykla a neměla s tím takové problémy, ale Severuse to kolikrát dost obtěžovalo. Kolikrát se s dívkou nechtěl vůbec bavit jen kvůli tomu, že ho na jejím rameni pozorovala dvě moudrá soví očka. 

Když takhle Severus přemýšlel nad Patronem Cadenc, vzpomněl si na perly sněhového motýla. Lahvičku na krku Cadenc zahlédl a všiml si, že je v ní perel o trošku méně, takže jí pravděpodobně Bubo využívá... nebo Cadenc, ale Severus byl ohledně ní na pochybách. Pravděpodobně si pořád myslí, že je to prášek sněhového motýla. 

Když dvojice konečně dorazila do sklepení, odvedl Severus Cadenc do své soukromé laboratoře, kde zjistil, že nemá lektvar Hlubokého spánku. V myšlenkách zanadával, že ho bude muset uvařit, protože jít na ošetřovnu se mu nechtělo a krb taky nechtěl používat - pravděpodobně by probudil Popy a ta žena je horší jak Voldemort, když jí budí někdo jen tak. Nebo by tam měl rovnou Cadenc přeci jen odvést? Nechtělo se mu. Chtěl s ní strávit čas, ať to chtěl popřít nebo ne. 

,,Můžu ti - vám pomoct?" zeptala se ho Cadenc, když se Severus pustil do chystání přísad.

,,Tykej mi a ano, ocenil bych tvojí pomoc," Severus se cítil unavený a chtěl už jít do postele, i když by asi stejně ještě dvě hodiny nezahmouřil oko. Hábit se mu zdál neuvěřitelně těžký a tak si ho sundal, aby se mohl volněji pohybovat a začít krájet a drtit přísady.

Cadenc se mezi tím ujala několika přísad a začala je na jemno krájet. Podle přísad poznala, že se chystají dělat lektvar Hlubokého spánku a Cadenc usoudila, že zřejmě to byl důvod, proč si jí sem lektvarista přivedl. Trošku kvůli tomu zesmutněla, ale tak přeci jen - byla teď s ním a to na tom všem bylo nejlepší.

,,Jak se ti daří s učením?" zeptal se jí nečekaně Severus a Cadenc na chvíli uvažovala nad tím, jestli se jí náhodou jen nezdálo, že se jí Severus zeptal na něco tak obyčejného jako je škola. Nikdy se moc na školu neptal nebo přesněji - opravdu nikdy se na ní neptal. 

,,No, em, dobře. Snažím se akorát zlepšit v runách," pak chvíli rozebírali, jaké runy Cadenc nejdou a Severus jí radil, jak si jakou runu zapamatovat.

,,Dneska jsi nějak, um, výřečnější než obvykle," poznamenala Cadenc, když mu podala nasekaný kozlík lékařský. Jejich prsty se na nepatrnou chvíli dotkly a Cadenc tiše zalapala po dechu. Srdce jí rázem začalo být rychleji a byla si jistá, že jí tváře začal pokrývat ruměnec. Naštěstí si toho Severus nevšiml, jelikož se právě plně věnoval lektvaru.  

,,Jsem výřečný vždycky, jen s určitými lidmi radši komunikuji stylem sarkasmu," Severus jí popravdě na tu poznámku jinak odpovídat nechtěl, ale jinak jí nemohl nechat bez povšimnutí. Tohle byla nejoptimálnější odpověď.

Cadenc samotná odpověď pobavila a musela se nad ní aspoň usmát. Věděla ale, že ze Severuse už jinak žádnou další odpověď nedostane. Tohle už věděla vlastně dávno, díky tomu měsíci, co společně strávili u něj doma. Když Severus odpovídal tímto stylem bylo hned jasné, že k tomu už nic dodávat nebude a konverzace může být považována za uzavřenou. Konečně jí ale napadlo téma, závažné téma, které by mohli probrat.

,,Vážně mumlám něco v neznámém jazyce?" Cadenc se ptala s drobnou nadějí, že to třeba není pravda, protože když to Renon řekla, byla samotná černovláska vyděšena. Znala jenom angličtinu, něco málo z latiny a tím to tak asi haslo. Nemohla ale smysluplně mluvit latinsky, znala jen hodně používané latinské fráze plus kouzla, která často také byla v latině. 

,,Ano, s tím jsem se už setkal o prázdninách, ale nedělej si s tím starosti," když se Severus podíval na Cadenc, došlo mu, jak závažná to pro dívku je věc. Štěstí, že jí teď bude moct uklidnit.,,Mluvíš rusky a mluvíš ze spaní právě tímto jazykem protože je to vedlejší efekt dlouhodobého používání kouzla Postremum spas. S tím si nedělej starosti," Severus si ale nebyl jistý, co přesně Cadenc říká. Možná to bylo něco důležité. Profesor četl něco o tom, že Vasili Světlý dělal různá proroctví v té době, když mág kouzlo vytvářel, ale nikde nebylo potvrzeno, že to mělo nějakou určitou roli na samotné kouzlo. Evidentně mělo. 

,,Takže.. takže to není nic špatného?" zeptala se ho na ujištěnou Cadenc, zrovna ve chvíli, kdy Severus uhasil mávnutím hůlky oheň pod kotlíkem. 

,,Není, s tím si starosti nedělej," Cadenc s klidem vydechla a vypadala, jakoby jí právě spadl kámen ze srdce, což se bez pochyb stalo. Severus zatím vzal lahvičku Bezesného spánku a přidal do ní pár kapek nově uvařeného lektvaru Hlubokého spánku. 

,,Vypij to hned a akorát až dojdeš na kolej, začne účinkovat a usneš," Dívka přikývla a převzala si od Severuse flakónek s tekutinou, který ihned vyprázdnila a prázdnou lahvičku vrátila zpátky Severusovi.

,,Děkuju," lehce se začervenala.,,Tak já teda půjdu a -" nestihla doříct větu, protože se jí víčka zavřela a ona padala na zem. Severus ale včas reagoval a zachytil jí, než se její tělo stihlo úplně dotknout kamenné podlahy. 

,,Sakra, evidentně jsem se přepočítal," povzdechl si Severus a vzal dívku do své náruče, která v klidu oddychovala. Severus zcela zapomněl na to, že se reakce lektvaru zrychluje při únavě a bylo jasné, že ve dvě ráno dívka bude unavená a ospalá. Takže jí přeci jen bude muset odnést na ošetřovnu, aby se pořádně prospala. A Severus se sice chystal tak učinit, ale.. něco ho drželo a nutilo se dívat na spící dívku v jeho náručí. Kdy začal k té dívce chovat tak.. otcovské pocity, potřebu se o ní starat? Tyhle pocity mu byly dříve cizí, ale teď.. Teď se staly jeho součástí.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Drazí a milí, omlouvám se, že jsem poslední dny nepsala, věnovala jsem se jiné fanfikci, jelikož to svým fanouškům (hlavně EreRi fanouškům) dlužím. Téměř 3-4 měsíce zůstávali bez čtení a proto teď na chvíli "Stříbrnou sovu" odložím stranou. Mám právě rozepsanou fanfikci, která má pro zatím 6 kapitol a plánuju jich 17, takže to není tak dlouho, zvlášť, když vezmu v úvahu, že píšu každý den. Každopádně, nebojte, "Stříbrnou sovu" za žádných okolností nezahazuju a vrátím se k ní, až dopíšu tu fanfikci.