Unrequited Love [PART 1]✅

9. KAPITOLA

Už dost. Nesmím víc prozradit. Co to vůbec dělám?

No tak Katherine, ty víš, že to chceš zabij je! Mluvilo ke mně něco zevnitř.

Ne! Nemůžeš je zabít! Jsou tady tví přátelé!

Přátelé, nepřátelé, jestli chceš být nejmocnější, musíš vládnout sama. Bez nikoho.

Ale já nechci vládnout! Nechci vládnout světu! Chci žít jen dlouhý, spokojený život se svou láskou a se svými přáteli!

A co mladý Black? Copak k němu nic necítíš? Šeptal mi tenký, tichý hlásek v mé hlavě.

Ne. Blacka nesnáším a bude to tak i nadále.

Ale....

Dost! Musím to ovládat! Zhluboka se nadechni Kat.....

Oči mi náhle nabraly můj přirozený odstín a já si oddychla. Nikomu jsem neublížila. Zmijozeláci se rozutekli pryč a já se otočila na Lily, Jamese a Blacka.

,,Kath? Jsi v pořádku a-a jak to, že žiješ? Neměla by jsi být m-mrtvá?" zeptala se mě Lily a ihned mě objala. Objetí jsem jí opětovala a usmála se.

,,Lil, jsem v pohodě. Všechno ti pak vysvětlím. Myslím, že si zasloužíš vědět pravdu." víc jsem si jí k sobě přitiskla.

,,Kat, vážně ti nic není?" zeptal se James starostlivě.

,,Ne. Jsem v pořádku."

,,Pojď sem." přitáhl si mě k sobě a objal mě.

*******

,,Wilsonová!" volal na mě již z dálky. Protočila jsem oči.

,,Co chceš Blacku?" otráveně jsem se ho zeptala a čekala, co z něj vypadne.

,,Máš jít za-za Jamesem." odpověděl udýchaně.

,,Okay." vyběhla jsem schody do chlapecké ložnice a slušně zaklepala. Jelikož se však nikdo neozýval, otevřela jsem je.

,,Ahoj Jamesi, chtěl jsi něco?" mile jsem se usmála.

,,Ano, chtěl jsem ti říct, že zítra odjíždím na prázdniny domů, tak pokud by jsi chtěla jet se mnou do tvého nového domova...." nervozně se poškrabal na zátylku.

Chvilku jsem přemýšlela.

,,Ano. Ráda pojedu. Děkuju."

Byla jsem Jamesovi velice vděčná. Budu u něj moc bydlet, nebudu muset bydlet někdo v hotelu- a nebo na ulici...

,,Nechceš dneska na večer.." nestihla jsem dopovědět větu.

,,Promiň ale dnes večer něco mám." byla na něm znát nervozita. S Blackem se na sebe významně podívali. Rozhodla jsem se to protentokrát neřešit...

*****

,,Lily, nechceš se se mnou jít projít k jezeru?"

,,Promiň Kat, teď nemůžu, musím dodělat úkol....Ale za půl hodinky tam přijdu." zamávala mi a dál se věnovala pojednávání z lektvarů.

Jelikož už byl podzim, vzala jsem si na sebe dlouhý svetr a černé legíny. Kolem krku jsem si obmotala šátek a vyrazila jsem.

Když jsem došla k jezeru, sedla jsem si na břeh a dívala se na průzračnou vodu, která dosahovala hloubky několika metrů.

Po pár minutách jsem uslyšela kroky, myslela jsem si, že je to Lily, ale mýlila jsem se. Byl to někdo jiný.

,,Ahoj, ehm, můžu si přisednout?" zeptal se mužský hlas a já se zatím otočila. Za mými zádami stál Regulus Black.

,,Ehm, jo, proč ne." pokrčila jsem rameny a on si sedl vedle mě.

,,Mrzí mě, co se dneska stalo. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale Bellatrix a Luciusovi se nedá odporovat. Promiň." smutně na mě pohlédl a já se na něj podívala jako na blázna. On? Regulus Black se mi omlouvá? Nezdá se mi to?!

,,Jo, ehm, to je dobrý." pousmála jsem se.

,,Ne. Myslím to vážně. Upřímně se ti omlouvám."

****

,,A jaké je tvoje nejoblíbenější roční období?" zeptal se mě.

Nakonec není zase až tak špatný. Celkem dobře se mi s ním povídá.

,,No, nejspíš zima. Mám ráda, když sedím na posteli, zabalená v dece, mám hrníček s teplým čajem v ruce, dívám se z okna na zasněžené okolí a láduju se cukrovím." zasmála jsem se a on se ke mně přidal.

,,A co tvoje nejoblíbenější období?"

,,Podzim. Mám rád tu koncentraci barev. Líbí se mi, jak je všechno barevné." usmál se.

,,Jo, podzim není špatný." přikývla jsem.

,,A kdy máš narozeniny?"

,,Patnáctého listopadu."

,,To je dneska! Všechno nejlepší!" usmál se a popřál mi.

,,Děkuju, no, ale moc se o tom nikomu nezmiňuj prosím."

,,Proč?"

,,Víš, je to trochu...trochu osobní." ošila jsem sebou a chtěla jsem tuto část naší konverzace přeskočit.

,,Chápu. Nevadí, třeba mi to řekneš někdy jindy. Každopádně, už budu muset jít. Ale neboj, zase se uvidíme." zvedl se, usmál se a odcházel pryč.

,,Ahoj Regu." zamávala jsem na něj než zmizel nějak do dáli...

DALŠÍ KAPITOLKA JE ZDE! MOC VÁM DĚKUJU ZA PŘEDEŠLÉ KOMENTÁŘE. POTĚŠÍ MĚ, KDYŽ JE NAPÍŠETE I DNES A POPŘÍDPADNĚ DÁTE I VOTES. DĚKUJU! ♥