Poslední dryáda

Kapitola pátá - Pojedeš se mnou?

Chodby domu Regnearë byly spletité, avšak Vinde jimi procházela tolikrát, že znala téměř každou stopu těch míst. Často si bolestně uvědomovala, že byla v Královnině domu častěji, než u své rodiny v Illenii, byla však bojovnicí a jednou z nejbližších královniných poradců. Nemohla mít přepych vybírat si, co chce dělat, jelikož podle zákona stanoveného Radou Stínů měla každý svůj krok, každou myšlenku směřovat ke své královně. Občas toužila po volnosti, po objevování světa, který ležel za hranicemi přilehlých zemí, nemohla však kvůli své sobeckosti zahanbit celou svou rodinu v očích všech ostatních elfů a už vůbec ne před Paní Ryallou.

Použila svou magii, aby našla Flee, jež se nacházela v ložnici nedaleko od té Vindeiny. Prošla dvěma dveřmi a dovolila si letmý pohled z nevyplněného okna, než zaklepala na Fleeiny dveře.

„Flee? Potřebovala bych tvou pomoc. Byla bys tak laskava a otevřela dveře?" starší elfka schválně volila formálnější mluvu, věděla totiž, jakou pověst si drží rod al Lantra. Byli výbušní, nebáli se však téměř ničeho. Vždy se chopili příležitosti vypomoci své rodině a neštítili se při tom téměř ničeho. Vinde si rychle opakovala vše, co o tomto rodu věděla, vyrušilo ji však otevření dveří.

„Madam de Edwin, potřebovala jste něco?" mezi dveřmi stála Flee. Její modré oči tázavě hleděly na Vinde a měděné vlasy měla spleteny do copu. Obvyklá zelená tunika jí splývala ke kolenům, které zahalovaly kalhoty z kůže tmavě hnědé barvy. Byla bosá, což vysvětlovalo její neslyšnou chůzi a Vinde si stačila povšimnout nevídaně malých chodidel, než si uvědomila, že její družka stále čeká na odpověď.

„Ach ano. Potřebovala bych, abys mne doprovázela při pátrání po jedné zmizelé dryádě. Právě jsem mluvila s Allabaë, jež dostala zprávy od Paní Ïelly. Potřebuje, abych vyrazila na cestu co nejdříve, takže mne napadlo, jestli bys mi nechtěla dělat společnost," hleděla Flee do očí, ve kterých nespatřila jiskru zaujetí, rozhodla se tedy přilít olej do ohně. „Pojede se mnou i Bren. Ačkoli to ještě neví, je jeho povinností následovat svou mentorku tam, kam bude potřeba. Takže, pojedeš?" Fleeiny oči se rozšířily, jakmile slyšela Brenovo jméno, jinak však na sobě nedala nic znát. S chladným výrazem ve tváři přikývla na souhlas, oči ji však prozradily. Zářily nadšením. „Skvěle. Za úsvitu odjíždíme. Připrav si jen to, co nejnutněji potřebuješ. Pojedeme nalehko. Musíme tu proklatou dryádu najít dřív, než stihne Ïella rozpoutat válku!" Flee znovu kývla, poté zavřela dveře a nechala Vinde stát v potemnělé chodbě. Ta se spokojeně usmála a vymotala se spletí chodeb až k vchodovým dveřím, aby mohla najít svého žáka, který měl doplnit její družinu.

Noční cesty v městě El Tauris byly tiché. Sotva se dalo potkat osamělého elfa, který se vracel domů nebo naopak ze svého domu odcházel. Vinde tedy procházela ničím okem netknuta postranními uličkami až k sídlu rodu von Aern. Neměla vůbec tušení, kde jinde by ho mohla v tuto dobu hledat, proto si od opasku odepla pochvu Reathunte a jílcem zaklepala na vstupní dveře.

Poprvé.

Podruhé.

Potřetí.

V domě se rozsvítil jemný plamínek světla a elfka zaslechla tlumené kroky, které se blížily ke dveřím. Ty se po chvilce otevřely a ven vykoukla služebná s nepřátelským výrazem ve tváři. Byla velice stará, avšak stále vypadala nezlomně a silně.

„Co si přejete?" její hlas zněl jako špatně naladěná loutna. Byl disharmonický a drásal Vindein citlivý sluch.

„Potřebovala bych mluvit s panem Brenem. Bylo by to možné?" Vinde cítila ke starší elfce respekt, ačkoli to byla jen služebná.

„A vy jste? Mimo to nemám právo na to, abych nechala pana Brena mluvit s vámi, aniž by o tom věděli jeho rodiče," stařenčin hlas se změnil z nepřátelského na jízlivý, nejspíš nepředpokládala, že by byla Vinde cokoli jiného než Brenova milenka.

„Vyprošuji si váš tón. Jsem zde kvůli Královniným záležitostem. Mimo jiné je Bren mým žákem a nemyslím si, že by bylo potřeba informovat jeho rodiče. Zítra to s nimi vyřešte jakkoli, ale je nezbytné, abych s mým žákem mluvila! Pokud ho zavoláte, předejdete válce," Vindein hlas se naopak nepřátelským stal. Opravdu potřebovala svého žáka vidět a stará elfka jí to neulehčovala. Proto se na ni tak rozezleně obořila.

„Jak si Vaše Milost přeje... pan Bren za chvilku přijde. Věřte mi však, že si budu u Královny stěžovat na vaše chování," s těmito jizlivými slovy služka odešla a nechala Vinde čekat před domem jako největší spodinu. Elfku to však nerozhodilo, jelikož vyrostla jako ten otloukánek, do kterého si všichni praští. Po svých zkušenostech se tedy rozhodla trénovat, aby byla ta nejlepší a vynahradila si útrapy dětství.

„Madam de Edwin? Přála jste si mne vidět?" Brenův hlas vytrhl elfku ze zamyšlení a donutil ji napomenout se za nepozornost. Poté se na něj obrátila a pohlédla do jeho hnědého oka, které na ni nechápavě hledělo. Jemným pokývnutím hlavy naznačila, aby se zbavil služky, což hned vzápětí udělal.

„Akkyro, neměla bys ještě uklidit ten pokoj pro hosty? Matka říkala, že je dost špinavý. Běž!" Vinde překvapeně zamrkala, jelikož nebyla zvyklá vidět Brena tak autoritativního. Služebná Akkyra se otočila a s mumláním nadávek a stížností se odšourala do temnoty domu. Brenova pozornost se konečně plně obrátila na Vinde, jež ihned spustila.

„Za rozbřesku vyrážím já a Flee na cestu. Potřebujeme najít jednu dryádu, která se ztratila. Před chvílí jsem mluvila s Královnou a ta mi potvrdila, že jestli tu dryádu co nejdříve nenajdeme, bude následovat válka, kterou rozpoutá Paní Ïella kvůli vraždám a únosům svých dryád. Potřebujeme ji co nejrychleji najít a přivést zpět a bude se nám hodit jakákoli pomocná ruka. Pojedeš s námi, Brene? Pokud tu dryádu najdeme a já věřím, že ano, tvé rodině se dostane ohromné pocty," po posledních slovech se Brenovo oko rozzářilo.

„Vaše nabídka se mi zamlouvá, madam. Mohl bych se zeptat, jak dlouho bude naše cestování trvat?" Vinde potlačila nutkání protočit očima a namísto toho se shovívavě usmála.

„Nevíme. Můžeme hledat dva dny, můžeme hledat měsíce. Musíme však doufat v to, že tu dryádu najdeme co nejdříve, protože jinak..." odmlčela se, jelikož věděla, že Brenovi to dojde a odpovědí jí bylo přikývnutí. Bren se lehce pousmál a pak svým okem vyhledal ty její.

„Věřte mi, madam de Edwin, že beru jako svou povinnost vás a madam al Lantra doprovázet na cestě za nalezením té dryády. Je-li potřeba vyrazit za rozbřesku, budu tam, paní!" odhodlaný hlas zboural zeď Vindeiných pochybností a ta přikývla. Poté se Bren lehce uklonil a zavřel dveře.

Podruhé toho dne se Vinde ocitla ve tmě a cítila se tak sama, jako ještě nikdy. Byla si moc dobře vědoma toho, že je téměř nemožné najít jednu dryádu ve Storaxii, která jich je plná. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Přesto však tušila, že za jejím úkolem se toho skrývá víc než to, co jí Ryalla řekla. Byla však plna víry ve svou vládkyni a věřila, že musela mít důvod, proč se o informace nepodělila. Byla své královně téměř slepě oddaná a nevšimla si, že právě ta oddanost ji v budoucnu velice zraní.