Terra

Kapitola XV.

   Nechápavě jsem zírala na Worrena. Ten se však na mě vítězně a tak trochu i hrdě podíval a pousmál se.

   „Gratuluji. Právě jsi uspěla ve druhé zkoušce. Mohla bys mi prosím sundat ty nože z mojí oblíbené mikiny? I když, teď už ji po tvém zásahu asi moc nosit ne..." nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči.

   „Ty jsi moje druhá zkouška? Víš, že jsem tě mohla zabít. Sakra Worrene. Máš neskutečný štěstí, že jsem tak zvědavá, jinak bys měl už v pokoji podříznutý hrdlo. Hňupe." Pousmála jsem se a zahleděla se mu do očí. Modrá, zelená, trochu žluté. Takovou měly jeho dokonalé oči barvu. Prohlídla jsem si ho, jak tam tak bezmocně stál připoutaný k tomu stromu a začala jsem se smát.

   „Budeš tu na mě dlouho zírat a vysmívat se mi, jak se nemůžu hýbat nebo mě už odpoutáš?"

   „Tak na to zapomeň." Řekla jsem se smíchem. Koutky mu cukaly od toho, jak se snažil nesmát.

   „Ale noták El. Prosím, navíc bych si rád ošetřil tu ránu, kterou na mně zanechal jeden z tvých nožů." Hodil po mně smutný pohled se psíma očima.

   „Hele tohle na mě nezkoušej jasný?" pousmála jsem se, ale tomu kukuču se nedalo odolat. „Fajn." Protočila jsem oči a šla mu vytáhnout nože z mikiny. Přistoupila jsem k němu. Byli jsme od sebe tak centimetr možná dva, ale více určitě ne. Vyndala jsem první nůž. Ruku svěsil a protřepal si ji. Dívala jsem se na druhý nůž a snažila se ho vytáhnout. Byl hloubějc než jsem čekala. Worren mi pozvedl bradu a já se mu zahleděla do očí. Byli jsme si tak blízko jako nikdy. A v tu chvíli se mi přitiskl na rty. Byla jsem v šoku, ale během chvilky jsem zavřela oči, jednu ruku jsem mu dala na rameno, druhou jsem mu zabořila do ořechových vlasů a polibek mu opětovala. Pak se odtáhl, opřel hlavu o strom a zasmál se.

   „Já to věděl. Tušil jsem, že ke mně něco cítíš. El víš," už se zase díval na mě. „odjakživa ses mi líbila. Ale poslední dva roky jsem z tebe šílel."

   „Nech toho, červenám se. Počkej, vytáhnu ti i ten druhý nůž a v centru ti ošetřím tu ránu. Jo a mimochodem promiň." Pousmála jsem se na něj a vytáhla i druhý nůž. Nemohla jsem uvěřit tomu, co říkal. On mi tu vyznal lásku a já ho zranila a ke všemu, aby toho nebylo málo, tak jsem mu zničila jeho oblíbenou mikinu. Ale byla jsem štěstím bez sebe. Takhle šťastná jsem nebyla už hodně dlouho. Dokonce mi stekla slza.

   „Proč pláčeš? Udělal jsem něco snad špatně?" ptal se Worren. Otočil si mě, tak aby mi viděla do obličeje a palcem mi utřel slzu.

   „Ne nic jsi neudělal. Já jen, že po tomhle jsem toužila od doby, co jsi za mnou začal chodit jako konzultant. Já si myslela, že jsi o dost starší, a proto jsem nic nezkoušela... a proto jsem si začala s..." přiložil mi na rty prst a usmál se.

   „Nezabývej se minulostí. Co se stalo, stalo se. Už to neřeš jo?"

   „Já jen, že po tomhle jsem vždycky toužila a ono se to teď vyplnilo..." podívala jsem se mu na rty a zpátky do očí. Asi pochopil, že ho chci políbit, ale udělal to za mě. Začali jsme se líbat. Přitáhnul si mě ještě blíž a držel mě kolem pasu, já ho objímala za krkem a na svém těle jsem cítila jeho vypracované břicho. ,,Nepůjdeme už zpátky?" podařilo se mi pronést během polibků.

   ,,Mně se to tak líbí. Ještě se mi nechce." odpověděl. Já jsem se nedobrovolně odtáhla a začala utíkat zpátky do centra. Začala jsem se smát a Worren vyrazil hned za mnou se smíchem.
   ,,Teď už mi neutečeš!"
   ,,Myslíš?" a běžela jsem dál.
   ,,Vím!" zvolal a zrychlil. Během chvilky mě dohonil. Svalil mě na zem tak, že jsem byla pod ním a bolelo mě břicho od smíchu, když mě do toho všeho začal lechtat. Pak přestal, zahleděl se mi do očí a jen tak se usmíval.
   ,,Co je?" zeptala jsem se ho cvrnkla ho do nosu. Ale jenom lehce.
   ,,Nic. Jen to, že tě miluju." Jen co to dořekl, se mi přitiskl na rty. Pak se odklonil a jen se letmo pousmál.