Terra

Kapitola XII.

   „Hezký tílko, odkud ho máš?" dodala jsem po přečtení nápisu na jejím tílku.

   „Díky vlastní výroba. Já jsem Ashley. Nejlepší v oboru bomb a všeho co dokáže udělat nemalou paseku ve velkém a připoutat pozornost publika."

   „Já jsem E..."

   „Ellie. Zkráceně ti tu říkají El. Předevčírem ti bylo osmnáct a jsi ta holka, která v šestnácti zabila svého kluka, že? Nechtěla jsi s ním nic mít a tak jsi mu zarazila nůž do srdce a čekala, až přestane dýchat. Vyznáš se v boji z blízka, umíš to dokonale s noži a vynikáš v lukostřelbě." doplnila mojí větu a já celkem koukala, kolik toho o mně ví.

   „Vidím, že toho pomalu o mně víš víc než já sama. Odkud to všechno víš? A abych nezůstala pozadu. Jsi Ashley. Je ti sedmnáct, brzo osmnáct a zabila jsi svoje rodiče, nemám pravdu? A není to tak dávno. Rok ještě neuběhl od jejich smrti. Akorát nevím proč. Že by ti něco zakázali? Ne. Opovrhovali tebou a ty ses snažila upoutat jejich pozornost tím, jak ses oblíkala, jak sis barvila vlasy a jak si se vyjadřovala. Oni tě akorát chtěli poslat do děcáku jako nezvladatelného fracka. Tobě došla trpělivost a ve spánku jsi. Ne ve spánku. Nechala jsi odpálit váš barák. Tam ale byla i tvá sestra, která tam zrovna neměla být. Ty pandy jsou jediné, co ti po ní zbylo, že? Ona byla totiž jiná než tví rodiče. Vidím, že ti způsob vyjadřování samy sebe zůstal." Ashley párkrát zamrkala. Pak se ale ušklíbla a pomalu mi zatleskala.

   „Vážně dobrý. Já toho o tobě věděla tolik, protože se znám s pár lidma odsud a díky nim jsem se dostala do databáze centra. Ty jsi byla mezi nováčky nejzajímavější. Kdo je tvůj zdroj?"

   „Nikdo. Je to, jak já tomu ráda říkám, dar. Prostě to dokážu vydedukovat během krátkého rozhovoru. Jak dlouho už tu jsi?"

   „Hezký. Já tu jsem od tý doby, no od tý doby prostě. Jsem na pokoji sama, protože zatím se každá holka, tak trochu zbláznila z toho, že by musela bydlet zrovna se mnou. Víš, chodím spát pozdě a vstávám brzo, abych si mohla zdokonalovat svoje miláčky. Mám dva stoly navíc. Díky tomu mám dost místa na všemožný dráty, nářadí a spousty trhaviny. A jeden stůl mám vyloženě na kafe. Mám tam kávovar. Spousty kelímku a spousty kávy. Můžeš se někdy stavit na kafe. Číslo 130."

   „Tak to nejsme moc daleko od sebe."

   „Já vím. Tak nezapomeň na moji nabídku. Už budu muset jít. Mám naplánovanou přednášku o jednom typu bomb, které jsou nově na trhu a ještě jsem neměla tu čest si s nimy pohrát. Měj se. Bylo fajn pokecat s někým zajímavým. Už mě tu ti lidi nudili."

   „Jo, já jsem totiž strašně zajímavý člověk. Zatím."

   „Nepodceňuj se El. Já a Isomu nejsme jediní tady v centru, kdo si tě všiml. Být tebou si hlídám záda. Tady je totiž povoleno všechno." Otočila se, zamávala a odešla z jídelny.

   ‚Více lidí se všimlo zrovna mě? Proč? A navíc, hlídat si záda... To se tu hned cítím příjemněji, a Worren tu pro jistotu není... ach jo...'

   Dojedla jsem a odnesla tácek. Vydala jsem se zpátky na pokoj za Steph. Ta byla radostí bez sebe, že mě vidí. Nebo byla nadšená z toho, že už tu nebude sama. Ale asi to první, jinak by si asi ke mně nelehla a neschoulila do klubíčka na postel. Už jsem neměla nic na práci, a tak jsem si vzala knížku.

   ‚A tam ji našel. Našel ji,jak ležela na té ledové, kachlové podlaze. Kolem ní byla nemalá kaluž krve. Otočil ji hlavu a zhrozil se nad tím, co viděl. Měla jen půlku obličeje. Ta druhá byla, jakoby ji někdo odbouchnul. Chybělo oko, většina svalů byla roztrhána a kus lebky chyběl taky. Udělalo se mu z toho špatně a ...' někde tady v té části jsem musela usnout.