Terra

Kapitola XIII.

   Vzbudilo mě cosi mokrého na mém obličeji. Páchlo to po... „STEPH! Nech toho. No jo už jsem vzhůru krásko." Zasmála jsem se na Steph a podrbala ji za uchem. Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl šesté RÁNO. Ten včerejší zápas mi musel dát celkem zabrat. Nikdy se mi ještě nestalo, abych prospala půlku odpoledne noc a ještě spát skoro do šesti dalšího dne. Podívala jsem se na mobil. Těch 10% napovídalo, že už dlouho nebyl v nabíječce. Blikalo mi upozornění zmeškaných hovorů. „Worren. Máte 4 zmeškané hovory. Všechny jsou ze včerejška až na jeden. Volal mi před dvaceti minutami. To by ještě nemusel být daleko od mobilu. Co myslíš Steph? Mám mu zavolat?" sedla jsem si ke Steph na postel a drbala ji. Když jsem se zmínila o Worrenovi, jakoby se rozzářila. Nevím jak to popsat, ale prostě se změnilo cosi v jejích očích. Vytočila jsem Worrenovo číslo, přiložila si mobil k uchu, poslouchala vyzváněcí tón a pořád drbala Steph.

   „Bože El. Jsem rád, že voláš. Měl jsem o tebe strach. Je všechno v pohodě v centru?"

   „Ty, že jsi měl o mě strach? To je snad poprvý v mém životě, co od tebe slyším něco takovýho." Zasmála jsem se.

   „Víš přeci, že mám o tebe strach pořád, když mi nejsi na blízku. A co Steph? Netrápíš ji?"

   „Steph je v pohodě. Když jsem se jí ptala, jestli ti mám zavolat, tak se jí rozzářila očka. Víš, že je vážně roztomilá, když o tobě mluvím? Asi budu o tobě před ní mluvit častěji. Ten její pohled a nakloněná hlavička na stranu vážně stojí za to."

   „Dej jí za mě pusu. A co lidi v centru? Doufám, že tě nikdo nenaštval a nemuseli dotyčnému volat záchranku."

   „Vlastně jsem se tu během včerejška, no dalo by se říct, že skamarádila s pár lidma tady. Přesněji Ashley, Isomu, Troy a jeho mladší sestra Verča, jsou celkem v pohodě. Když tak nad tím uvažuju, zatím jsem poznala jen jednoho takového člověka. No to je život ne?"

   „Páni, já nevěděl, že už ti řekli, s kým budeš v jednotce, pokud splníš úspěšně všechny zkoušky. Ale na Troye pozor. Je to celkem sukničkář. Ale k holkám se chová pěkně, zezačátku." Řekl pobaveným tónem. „A kdo je ten celkem v pohodě člověk, kterého jsi zatím poznala? Mám tip, ale chci to slyšet." Pronesl trochu egoisticky.

   „To by sis zkazil překvapení. A já s nimi budu v jednotce? To by bylo super. Se všemi jsem si zatím sedla. Dokonce i s Ashley a to jsem tomu moc nadějí nedávala. A co ty a mise? Jak to jde?"

   „Nikdy jsi neměla zájem o mě a o to, co dělám. Měla bys trávit se Steph více času. Má na tebe očividně dobrý vliv. No my to už máme hotový a balíme to tu. Měli jsme jenom zkontrolovat pár týpků... Asi tak no. Ještě večer bychom měli být zpátky. Budeš na mě čekat s tím překvapením?"

   „Nejsi si nějak moc jistý, že jde o tebe? A v kolik se vlastně vracíte?"

   „Ve čtyři vyrazíme, takže tak do sedmi bychom měli být zpátky. A nemyslím si, že jsem si moc jistý. Myslím si, že jsem si trošku jistý." *smích* „Jo, jasně Lucasi. Už půjdu. Dej mi ještě chvilku. Ellie budu muset končit tak zatím a večer se uvidíme."

   „Jasný Worrene. Tak zatím." Položila jsem mobil na noční stolek a otočila se ke Steph. Ta na mě koukala takovým zvláštním a pronikavým pohledem. „Tak jo no, máš mě. A co, že se mi tak trochu líbí Worren. Víš, nikdy mi od něj nevadilo, že mi říká Ellie. Ale já si myslela, že je mezi námi ten věkový rozdíl... a nechtěla jsem to celé posrat... Nechceš jít ven? Já si zaběhám, ty se taky prolítáš a budeme obě ok, co říkáš?" Steph natočila hlavičku a oči se jí zase rozzářili.