Terra

Kapitola VIII.

   Z krabice na mě vyskočilo malé štěňátko. Hned jsem poznala, o jakou šlo rasu. Byla to fenka dlouhosrsté kolie. Poznala jsem to, protože jsem si toho psa přála už dlouho. Vždycky jsem o něm Worrenovi básnila.

   „Worrene, já nevím co říct. Já... děkuju. Worrene je nádherná. Jak jsi... A může tu zůstat? Neviděla jsem ani neslyšela žádné zvíře."

   „Neboj se. Všichni tady v centru máme svoje mazlíčky. Někteří si je už přivezli, jiní si je vybrali při úspěšném dokončení zkoušek. Jsou tu i tací, kteří žádné zvíře nemají, ale to většinou z osobních důvodů. Doufám, že nevadí, že jí nebudeš moct dát vlastní jméno. Když jsem ji našel, měla sice obojek, ale jediné co na něm bylo, bylo právě její jméno. Stephanie tohle je El. El Stephanie. A když se o ni nikdo nehlásil, začal jsem ji trochu cvičit. Pak jsi o takovém psovi často povídala na našich sezení. Přemluvil jsem Trevora, aby tu Steph mohla zůstat. Neměl námitek. A teď jí je rok. Právě dneska jí je rok. Celkem náhoda nemyslíš?" pousmála jsem se. Položila krabici na zem a přitiskla si Steph k sobě. Opřela si hlavu o Worrenovo rameno a cítila, jak mi stekla slza po tváři a dopadla Worrenovi na stehno.

   „Ty pláčeš?" já jen kývla hlavou na souhlas. Za celých osmnáct let života, je to ta nejhezčí věc, která se mi stala. Worren mě objal okolo ramen a dal mi pusu do vlasů. Takhle jsme tam seděli asi patnáct minut.

   „Chceš spát dneska u mě?" zase jsem jenom kývla na souhlas lehli jsme si. Pod hlavou jsme měli jenom srolované povlaky z polštáře. Worren mě objal okolo ramen.

   „Děkuju Worrene. Za všechno a hlavně za dnešek." Řekla jsem polohlasem. Steph si lehla mezi naše nohy a my v klidu usnuli.

   Další den mě probudil budík. Šmátrala jsem po něm a ne a ne ho vypnout. Když jsem ho konečně nahmatala, málem jsem spadla z postele. Byl celkem daleko od postele až na psacím stole. 07:35

   Blikalo na displeji. Protřela jsem si oči. Rozhlédla se po pokoji. Steph byla opřená předními tlapkami o roh postele. Vrtěla ocáskem a koukala na mě s vyplazeným jazykem a pootočenou hlavičkou na stranu.

   „No jo, budeš chtít jít ven, že?" začala ještě více vrtět ocasem. Podívala jsem se kde je Worren. Dveře do koupelny byly mírně pootevřené. Tok vody prozrazoval, že tam někdo je. Oblékla jsem si svoje oblíbené černé tepláky a šedou mikinu na spodní prádlo a vydala se ze dveří se Steph. Pak mě ale něco napadlo. Vrátila jsem se do pokoje. Vytáhla jsem ze své tašky jednu růžovou sukni, kterou jsem na sobě ještě v životě neměla a bílé triko s potiskem jednorožců. Otevřela jsem dveře do koupelny. Worren nezaznamenal jediný pohyb. Vyměnila jsem jeho oblečení za své. Ještě jsem zašla pro jedny krajkované rudé kalhotky a přihodila je na židli. Jeho oblečení schovala pod svoji matračku. Dílo bylo dokonáno. Já si svázala vlasy do drdolu a vyšla se Steph.

   Cestou jsem potkala pár lidí. Většina vypadala jako samotáři. Vyšla jsem před budovu a zamířila si to do lesa. Steph šla poslušně za mnou. Vytáhla si sluchátka, zapojila je do svého mobilu, pustila písničku a rozběhla se hlouběji do lesa. Steph běžela radostně za mnou.