New town, new life. [POKRAČOVÁNÍ KLUK Z VLAKU]

19.kapitola

'Dnes je to přesně pět měsíců od doby, co mi doktoři oznámili tu smutnou zprávu.
Kája s Honzou mi během těchto měsíců hodně pomáhali a byli tu pro mě vždycky, když jsem je potřebovala. Dokonce jsem se i skamarádila se spoustou nových lidi ze školy a po neskutečně dlouhé době se viděla s Miou. S Honzou jsme stále spolu, za chvíli to bude půl roku, ale stále mi přijde, že našemu vztahu něco chybí.'
"Em?"ozval se ze zdola Kájův hlas, který mě vyrušil z psaní zápisu do mého deníčku, který si vedu už od mamčiné smrti.
"Nahoře,"křikla jsem zpět a následně uslyšela kroky, které mířily po schodech směrem k mému pokoji.
Rychle jsem svůj deník zavřela, schovala do na jeho klasické místo a posadila se zpět na parapet, kde jsem předtím seděla. Ozvalo se zaklepání na dveře a následně se v nich objevila Kájova hlava.
"Promiň, že jdu pozdě, ale musel jsem ještě dostříhat video na zítra a dát ho renderovat, no, však to znáš,"usmál se na mě a já jen přikývla.

"V pořádku, nemusel si chodit, zvládla bych to sama,"odpověděla jsem mu a opětovala mu jeho úsměv.

Abych vám to osvětlila, Honza s Kájou se rozhodli, že se u mě budou každý den střídat, abych tu nebyla nikdy sama.
"Musel, potřebuju ti totiž něco říct."

*Pohled Karla*

"Musel, potřebuju ti totiž něco říct,"řekl jsem a Emily se na mě zkoumavě podívala.

"Našel sis holku?Konečně?"zasmála se a já s ní.
"Ne, to se asi ještě dlouho nestane,"řekl jsem mezi smíchem.

"Tak co?"řekla Em, když jsme se přestali smát.

"První věc je ta, že ti během následujících tří týdnů nebudu k dispozici, protože odjíždím s klukama do Ameriky,"řekl jsem a chtěl jí oznámit i druhou zprávu, kdyby mě ovšem nepřerušila.
"S klukama?Jakýma?"

"S Martinem, Housem a Pedrem. Taky se tam potkáme s Jirkou, který tam už je, a přiletí za námi i Honza,"řekl jsem a všiml si toho, jak jí povadl její nádherný úsměv.
"Honza?"zeptala se sklesle a opřela se o zeď vedle okna.

"Em..on ti to řekne sám, uvidíš,"povzbudivě jsem se usmál a pohladil ji po ruce.
"A ta druhá věc, co jsi mi chtěl říct?"zeptala se mě po chvíli ticha.
"To je ta horší zpráva. Budu se stěhovat, do Prahy."

"K-kam?"podívala se na mě překvapeně a v jejích očích se objevily slzy.
Po pohřbu její matky je neskutečně citlivá a všechny věci si bere příliš osobně. Nechtěl jsem ji rozbrečet, ale věděl jsem, že jí to dřív nebo později stejně budu muset říct.

"Do Prahy,"odpověděl jsem na její otázku a ona do mě upřela svůj pohled.

"Necháš mě tu?"dívala se mi přímo do očí a já udělal totéž.

"Omlouvám se Emily, ale měl jsem to naplánované už hrozně dlouho. Nevěděl jsem, že se stane to, co se stalo.."snažil jsem se jí to vysvětlit.
"Ne, ne, ne, ne, NE!Tohle se mi asi vážně zdá..Když už se všechno začíná aspoň trošku zlepšovat, zase se to pokazí. Já to vzdávám, vážně to vzdávám. Měla jsem to být já, kdo měl umřít a ne ona.."začala si Emily povídat sama pro sebe, mezitím, co se dívala z okna.

"Emily,"položil jsem jí dlaň na rameno a ona se na mě otočila, "neříkej to, prosím. Budu tu pro tebe, i když budu v Praze. Koneckonců, ty tu budeš mít Honzu, sama tady nezůstaneš, ano?"řekl jsem a ona přikývla a vrhla se mi kolem krku. Objal jsem ji stejně pevně, jako ona mě.
Ode dveří se v tu chvíli ozvalo odkašlání.
Odtrhli jsme se od sebe a oba se podívali tím směrem.
"Mio!Panebože!"zakřičela Em a běžela obejmout dívku, která stála ve dveřích.

*Pohled Emily*

Bože! Nemůžu uvěřit tomu, že opravdu přijela.
"Ehm..ahoj?"uslyšela jsem za námi Kájův, poněkud zmatený, hlas.

"Nepamatuješ si mě?"zasmála se Mia a Kájovi tváře nabrali červenější barvu.
"Asi ne,"pokrčil rameny a Mia se opět zasmála.
"Ta divná holka, kterou jsi potkal na hokejovém zápase, kam jsi tady Emily vzal,"objasnila mu celou situaci.

"Ajoo, ježiš, promiň, nepoznal jsem tě,"zasmál se tentokrát Kája a s Miou se objali.
Páni, vážně by se k sobě hodili, přesně tak, jak kdysi říkávala mamka.

"Už tu chybí jen Honza a budu tu mít všechny, koho potřebuju,"usmála jsem se a v tu chvíli mě někdo objal zezadu kolem pasu.
"Máš,"zašeptal mi do ucha a následně mě políbil na temeno hlavy.

Všichni čtyři jsme se na sebe usmáli, a pak už jsme začali vymýšlet program na večer. 

Skončili jsme u společenských her, filmů a, co si budeme nalhávat, i trošky alkoholu.

Ahoj všichni.

Jak jsem slíbila s vydáním posledního tagu, je sobota a je tu nová část.

Já chápu, že spousta z vás asi nepochopí, proč dlouho nic nevyšlo, ale já ani nemám potřebu to všechno pracně vysvětlovat. Prostě a jednoduše jsem nebyla schopna nic napsat. Poslední část pro mě má mnohem hlubší význam, než si dokážete představit, a bylo těžké, na to navázat.

Také vám nechci slibovat, že budu psát pravidelně. Nebudu a já to vím. Nemám o čem psát, vlastně celý tenhle příběh je totální spatlanina, protože mě nikdy nic nenapadá. Celkově se víc věnuju příběhu druhému, což jste si si všimli.

A poslední informace, pro všechny, co budou mít někdy chuť mi opravovat, co dělám. Je to můj příběh a čistě moje věc, jestli sem přidám milion jiných věcí než dílů, čistě moje, ne VAŠE.
Děkuju za pochopení.
xx